In Narnia || Letopisy Narnie { ✅ }

9̷

    ,, Zuzano, Petře a Amy. " oslovil nás tři Aslan.
,, Mohu s vámi mluvit ? "

,, Jistě. " kývl Petr a všichni jsme přišli k mohutnému lvu blíž.

,, Půjdeme se projít, jestli nevadí ? " podíval se na mě.

,, Vůbec ne. " pousmála jsem se.

Aslan otočil hlavu vpřed a vyšel. Zuzka šla po jeho pravici a já s Petrem na druhé straně, tedy po levici.

,, Narnii jste přinesli mnoho dobra. " začal.
,, Ale vše dobré někdy končí. "

Podíval jsem se na Petra a Zuzku. Oni se plně věnovali Aslanovi a jeho slovům.

,, Co tím myslíš, Aslane ? " otázala se Zuzka.

,, Vy už jste zde svůj úkol splnili a Petr má již jiné povinnosti ve vašem světě. " odpověděl ji a hlavu otočil na nás dva.

Petr mi zmáčkl ruku a pousmál se.

,, Pořád nějak nechápu co tím myslíš ? " nadzvedla druhá nejstarší ze sourozenců obočí.

,, My už se sem nevrátíme. " promluvil na místo Aslana Petr.
,, Že ano ? "

,, Přesně tak, Petře. " souhlasil s ním.
,, Proto jsem si s vámi chtěl promluvit. "

,, A co Lucinka a Edmund ? " zeptala jsem se.

,, Líbí se mi, že myslíš na ostatní, Amy. " pronesl Aslan.
,, Ti dva se sem ještě vrátí až opět nadejde jejich čas. " odpověděl na mou otázku.

,, A já ? " položila jsem druhou otázku, ale s menším zaváháním.

Aslan se zastavil a otočil svou pozornost na mě.

,, Nechte nás prosím osamotě. " řekl nejstarším sourozencům a nepouštěl ze mě pohled.

Petr mi dal pusu na tvář a společně se Zuzkou odešel.

,, Řekla jsem něco špatně ? " začala jsem si nervózně hrát s prsty.

,, Vůbec ne má milá. " v jeho hlase byla znát laskavost a milost.
,, Ty se sem už také nevrátíš, ale dítě, které v sobě nosíš, ano. "

Lehce jsem vykulila oči.
,, To malé ? " sáhla jsem si na břicho.

,, Přesně tak. " přikývl.
,, Bude to dřív než si myslíš. "

,, J-já... " vydechla jsem.
,, Vůbec nevím, co na to říct. "

,, Tím se vůbec netrap. " znova se rozešel. Já mu byla hned v patách.
,, Časem se ti slova navrátí a ty budeš přesně vědět co říct. "

Jenom jsem přikývla a pohladila se po bříšku. Jsem ráda, že se sem i mé dítě jednoho dne podívá, ale co když už to tu nebude takové, jaké teď ?

No... To se já nikdy nedovím. Pokud mi to ovšem nepoví to malé.

Nad tou myšlenkou jsem se pousmála.

,, Máš velice dobré srdce, Amy. " ozval se najednou Aslan.
,, Tvé dítě má veliké štěstí, že tě má za matku. "

,, Spíš má štěstí, že jeho otcem je Petr. " usmívala jsem se.

Došli jsme ke dveřím hlavního sálu a vešli dovnitř.

,, Je čas. " oznámil všem Aslan.

,, My půjdeme. " vkročil do rozhovoru mezi Aslanem a Telmaríny Petr.

,, Vy ? Proč ? " otázal se Kaspian.

,, Už musíme odejít. " řekla Zuzka a smutně se na Kaspiana podívala.

,, A vrátíte se ? " zeptal se znova.

Zuzka zakroutila hlavou.
,, Nevrátíme. "

,, Nevrátíme ? " vyhrkla překvapeně Lucinka.

,, Myslela tím, že já, Zuzka a Amy se sem už nevrátíme. " upřesnil jí to Petr a pohladil po rameni.

,, Udělali něco špatně ? " Lucka se otočila k Aslanovi. V očích už měla slzy.

,, Právě naopak, drahá. " pousmál se Aslan a mluvil k ní klidně a mile, tak jak to dokáže jen on.
,, Oni své, zde v Narnii, už splnili. Teď nadešel jejich čas ve vašem světě se naučit a žít. "

Lucinka jenom přikývla a na své sourozence se podívala.

,, To nic Lucinko. " objal ji Petr.
,, Tady. " Kaspianovi podal svůj meč.

,, To nemohu. " princ zakroutil hlavou.
,, Je tvůj. "

,, Teď už mi je k ničemu. " pověděl.
,, Dávám ho tobě. "

Kaspian si ho nakonec převzal.
,, Budu ho opatrovat. "

Petr kývl, chytil mě za ruku a společně jsme šli ke stromu z bránou do našeho světa.

Lucinka se se všemi rozloučila, tak jako já před malou chvílí a s Edmundem si stoupla k nám.

Když k nám ovšem šla Zuzka, zastavila se a přiběhla ke Kaspianovi, kterého políbila. Kaspian ji polibek oplatil a následně se odpojili.

Edmund s Lucinkou udělali ksicht na náznak, že se jim to nelíbí, ale ten dvou to bylo jedno, ti se zasmáli sami sobě.

Poté Zuzka přišla k nám a my prošli průchodem chcete-li, bránou. Jakmile jsem otevřela oči, uviděla jsem starou známou podzemku.

,, Pojďme. " řekl Petr.
,, Nebo nám ujede vlak. " chytil mě pevně za ruku a táhl do vlaku. Ostatní byli těsně za námi.

Když jsme došli k vlaku, nastoupili jsme.

,, Musíme se vrátit. " řekl vyděšeně Edmund.

Podívali jsme se na něj a čekali, jaký nám řekne důvod.

,, Zapomněl jsem si v Narnii baterku. " pohled nám oplatil.

Všichni jsme se tomu zasmáli a zakroutili nad Edmundem hlavou.

Jo...

Narnie mi bude chybět, ale dokud jsem se sourozenci Pevensiovými, tak na ni nikdy nezapomenu.

▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎
Vítejte ♡

Tohle je poněkud kratší, a také poslední kapitola.

Děkuji všem za komentáře a hvězdičky a doufám, že se setkáme u další mé knihy 😊

Každý komentář a hlas pro mě znamená hodně a díky tomu vím, že mám pokračovat, tak to tady prosím zanechte ♡

V-Harrington