In Narnia || Letopisy Narnie { ✅ }

5̷

    Ještě téhož dne, a kupodivu za světla, jsme dorazili na rozlehlou planinu s hrobkou.

Nebo aspoň podle mě to byla hrobka.

Kolem ní byla spousta podivných lidí, pár trpaslíků a něco, co nevím co je.

Když jsme došli k dostatečné blízkosti, zastavili jsme.

Lidé s koňskými těly, kteří stáli po stranách kamenné cesty do hrobky, pozvedli své meče a sourozenci Pevensiovi vykročili vpřed.

Já i Kaspian jsme zůstali stát dokud všichni sourozenci nezmizeli v hrobce a poté jsme se tam vydali i my.

,, Kde to jsme ? " pronesla Zuzka, když si i s Petrem prohlížela malby na zdech.

,, Vy to nevíte ? " divil se Kaspian.
,, Pojďte. " vzal si zapálenou pochodeň a šel víc do útrob hrobky.

My ostatní ho následovali.

,, To budete koukat, slečno. " řekl mi Ripčíp do ucha.

Jenom jsem přikývla a pokračovala v cestě.

,, To je-

,, Kamenný stůl. " vydechla Lucinka a zároveň přerušila Edmunda, který chtěl říct to samé.

,, Změnilo se to tu. " poznamenala Zuzka a všichni přikývli.

,, To je Aslan ? " ukázala jsem na obraz vytesaný v kameni, který byl přesně naproti brány, možná průchodu, kamenného stolu.

,, Ano. " potvrdila mi to Lucinka.
,, To je on. "

,, Páni. "

,, Říkal jsem, že budete koukat. " ozval se Ripčíp z mého ramene.

,, Měl jsi pravdu. " uznala jsem.
,, Je to úžasné. "

,, Počkej až ho uvidíš živě. " usmála se na mě Lucinka.
,, To bude teprve něco. "

,, Pokud se vůbec ukáže. " řekla Zuzka.

,, Proč by se neukázal ? " nejmladší ze sester nadzvedla obočí.

,, Jsme tu už dost dlouho na to, aby se ukázal a pomohl nám. " odpověděla ji Zuzka.

,, Klidně si na něj dál nevěř, ale já vím, že nám přijde pomoct. " bránila se Lucinka.
,, Vím to. " naštvaně odešla.

,, Půjdu za ní. " oznámila jsem, a také odešla.

Lucinku jsem našla sedět v trávě kousek od hrobky. Nebo spíš kamenného stolu.

Sedla jsem si k ní a Ripčíp mi slezl z ramene.

,, Nesmíte si to tak brát, Vaše Veličenstvo. " promluvil k ní.
,, Já na Aslana věřím. "

,, Opravdu ? " podívala se na něj.

,, Zajisté. " usmál se.

,, Já také, Lucinko. " usmála jsem se na ni.
,, Je pravda, že jsem zde v Narnii ještě nikdy nebyla, ale něco ve mně říká, že existuje. "

Lucinka mi úsměv oplatila.
,, Děkuji Amy. I tobě, Ripčípe. " myšáka pohladila po zádech.

,, Pojďme se vrátit. " nastavila jsem ruku Ripčípovi a on mi opět vylezl na rameno.
,, Třeba probírají něco důležitého. "

Lucinka přikývla, zvedla se a společně jsme se vrátili k ostatním.

,, Musíme na ně zaútočit. " promluvil Petr.
,, Nebudou to čekat a moc jich tam také nebude, protože budou na cestě k vodě. " dodal.

,, Ten hrad ještě nikdo nedobyl. " opáčil Kaspian.

,, Všechno je jednou poprvé. " zamračil se na něj Petr.

,, Zůstal bych tady. " oznámil Kaspian.

,, Nemyslím si, že je to dobrý nápad. " námitla Zuzka.
,, Co když nás tady pohřbí ? "

,, Můžeme sbírat oříšky. " promluvila jedna veverka.

,, Ty mlč. " zavrčel po ní Ripčíp.
,, Pokud se do toho mohu vložit, tak souhlasím s králem Petrem. " z ramene mi slezl dolů a stoupl si tak, aby na něj všichni viděli.

,, Děláte, jak kdybychom měli umřít tady nebo tam. " promluvila Lucinka a sedla si na kamenný stůl.

,, Tak to jsi asi moc dobře neposlouchala. " otočil se k ní Petr.

,, Slyšela jsem toho dost. " překřížila ruce na hrudi.
,, Můžete si přestat hrát na dospělé ? "

,, Musíme se o to postarat. "

,, Zapomněl si snad kdo opravdu zabil Bílou čarodějnici ? " nadzvedla obočí.

Petra to očividně rozhodilo a jeho tvář změkla.
,, Nemůžeme na něho čekat. " pronesl a otočil se k jednomu kentaurovi, se kterým začal něco probírat.

Sedla jsem si vedle Lucinky a pohladila ji po zádech.

,, Dobře to dopadne, neboj. " snažila jsem se jí nějak uklidnit.

,, Dnes večer zaútočíme na hrad a ukončíme to jednou provždy. " oznámil všem Petr.
,, Narnie bude opět naše ! "

Všichni nadšeně zakručeli.

Co je na tom tak zábavného ?
To asi nikdy nepoznám.

,, Amy ? " oslovil mě Petr a naznačil, aby šla za ním.

Učinila jsem tak a stoupli jsme si bokem.

,, Chci, aby jsi zůstala tady s Luckou. " pověděl mi.

,, Dobře. " kývla jsem.
,, Ale nebude lepší, když půjdu s vámi ? Budete mít aspoň o jednoho člověka navíc. " navrhla jsem.

,, Ne, v žádném případě. " zatrhl mi to.
,, Nechci, aby se ti něco stalo a hlavně neumíš bojovat. "

,, Rozumím. " povzdechla jsem si.

Ani nevím proč mě to tak trápí. Petr má pravdu, bojovat neumím a ještě by mě chytili. Ba co hůř, zabili.

,, Dávej na sebe pozor, ano ? " podívala jsem se mu do oči.

Petr se na mě pousmál.
,, Neboj. " dal mi pusu na tvář.
,, Budeme zpátky dřív nez naděješ. "

Jenom jsem přikývla.

,, Půjdu se připravit. " oznámil.

Ještě než úplně odešel, promluvila jsem k němu.

,, Hlavně neproveď žádnou hloupost. " napomenula jsem ho.

,, Jasně, mami. " uchechtl se a odešel.

Překroutil jsem nad ním oči a sedla si zpět k Lucince.

,, Hádám, že zůstáváš se mnou. " podívala se na mě.

,, Hádáš správně. " trochu jsem se pousmála.
,, Aspoň si můžeme vykládat o Aslanovi. " navrhla jsem.

Lucince se rozzářily oči.
,, Opravdu ? Nebude ti to vadit ? "

Zakroutila jsem hlavou.
,, Nebude. Vlastně budu moc ráda, když mi o něm zase něco povíš. " víc jsem se usmála.

Lucinka se ještě víc rozzářila a už se nadechovala, že začne vyprávět.

,, Nechej si to až odejdou. " přerušila jsem ji.

,, Dobrý nápad. " uznala a opřela se o mě.

Už se těším až mi zase něco o velkém Aslanovi řekne.

▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎▪︎
Vítejte ♡

Každý komentář a hlas pro mě znamená hodně a díky tomu vím, že mám pokračovat, tak to tady prosím zanechte ♡

V-Harrington