5. Famfrpál 1/2

398 29 5
                                    

Probudila jsem se brzo ráno. Dneska byl konkurz do kolejního družstva. Bohužel mi ten inteligentní Nott pověděl jen v sobotu ráno a ne v kolik. Takže můj plán je, vstát , hotovo, obléct se, na tom se pracuje, a vyhledat Regův pokoj a vzbudit ho. Rozhodla jsem se na sebe vzít můj starý famfrpálový dres, tedy ne na sebe, ale s sebou. Můj dres, který jsem předtím měla byl černý se stříbrným číslem a nápisem ,,POTTEROVÁ,,. Takže teď nás čeká třetí krok našeho úkolu a to vzbudit Rega.

Momentálně jsem stála před jeho pokojem a modlila se, aby nespal třeba nahý a tak, jakože nikdy nevíš. Zaťukala jsem a vešla dovnitř, Regova postel byla ještě rozházená a z koupelny byl slyšet zvuk sprchy. Ďábelsky jsem se usmála a zamumlala potichu formuli na ochlazení vody. Z koupelny se ozvalo Regovo zaječení, znělo to jak nějaká holka, a pak nadávky. Musela jsem si dát ruku před pusu abych se nezačala smát nahlas, poté jsem se potichu rozešla ke dveřím, zavřela je a znovu zaklepala. 

"Už jdu!" ozvalo se z pokoje, ale potom byla slyšet rána, jako když někdo spadl na zem. Sakra, zapomněla jsem tam tašku s dresem. Z pokoje se ozývali nadávky.

"Luciusi teď nějak nemám ča- s?" Zarazil se Reg a zvědavě se na mě podíval. 

"Jess, co potřebuješ?" optal se mě a prohrábl si svoje mokré vlasy, až teď jsem si všimla že má na sobě jen černé tepláky.

"No, dneska je ten konkurz, ale já nevím v kolik, a tak jsem přišla za tebou." Odpověděla jsem se a snažila se nedívat na jeho vpracované tělo.

"Jo, ehm aha, no pojď dál." 

"Máš rád ledovou sprchu?" Optala jsem se ho.

"Ani ne, spíš horkou, proč se ptá-. Ty mrcho!" Obvinil mě když si to uvědomil. Začala jsem se smát a než jsem se nadála už jsem ležela na posteli a on mě lechtal.

"Re-Regu, přes-taň." 

"Ne, až mi řekneš že jsem ten nejúžasnější osoba na světě a že se mi omlouváš."

"T-to těž-ž-ko, j-já jsem ne-nejúžas-nější."

"Špatná odpověď." Oznámil mi a lechtal mě dál.

"Fajn! Js-ii ta nej-úžas-nější os-oba a om-louvá-m sse."

"Správně." Řekl a přestal mě lechtat, ale byl stále nakloněný nade mnou a koukal se mi do očí a já mu pohled oplácela.

"No, ehm, kdy je ten konkurz." Přerušila jsem ticho.

"Po snídani." Odpověděl a uhnul pohled.

....

S Regem jsme právě mířili zpět do jeho pokoje, kde jsme měli dresy a košťata. 

"Já se převléknu v koupelně a ty můžeš tady." Zavelel Reg a odešel do koupelny. Převlékla jsem se a posadila jsem se na postel, prohlížela jsem si jeho pokoj. Vypadal podobně jako můj, překvapivě, jen na zdi u postele byl rámeček s fotkou, na té fotce byli dva malí kluci a byli si velice podobní. Po chvilce mi došlo že je to Reg a Sirius. Mezitím vyšel Reg, s úsměvem jsem se na něj ohlédla, úsměv mi smutně oplatil.

"Myslela jsem že se nenávidíte."

"Ne, to on nenávidí mě." Prohlásil.

"James byl v dětství můj nejlepší kamarád, pak jsme se pár let neviděli a když jsem se s ním po dlouhé době viděla měla jsem strašnou radost, ale momentálně se semnou nebaví." Řekla jsem se sklopeným pohledem.

"Ti lvi dokážou bejt někdy dost tvrdohlavý co?" Řekl do ticha Reg. Jen jsem se na něj uchechtla.

"Regu? V kolik že tam máme být?" Otázala jsem se ho.

"V devět, ale to je až za- pět minut?!" Vykřikl vyděšeně. Rychle se zvedl a podal mi ruku aby mě zvedl, ale nějak nevypočítal jeho sílu a já do něj narazila a skončili jsme na zemi. Pohlédla jsem na něj a on se červenal. Rychle jsem se zvedla a on taky popadli jsme košťata a vyšli ze společenské místnosti. Nasedla jsem na koště a vzlétla. Reg se na mě zmateně podíval a já nad ním protočila oči.

Regulusi, jestli to chceš stihnout, tak posaď svoje pozadí na koště a poleť." Reg jenom přikývl a nasedl. Cestou se na nás ohlíželo spousta studentů a ukazovali na nás, mezi nimi byl i James, který koukal s otevřenou pusou.

...

"Takže já se jmenuju Thomas Nott a jsem kapitán týmu. Potřebujeme dva střelce a odrážeče, jestli chcete bejt něco jiného bohužel máte smůlu." Prohlásil Nott, pár lidí s remcáním odešlo.

"Thomasi? Chtěla bych na post brankáře." Prohlásila jsem a koukla jsem se mu zpříma do očí.

"Tak to smůla, brankáře už máme a právě se na něj díváš." Prohlásil nějaký kluk a povýšeně se na mě podíval.

"Promiň Potterová, ale má pravdu." Kukl se na mě omluvně Nott.

"Tome, nech jí to aspoň zkusit." Koukl se na něj prosebně Reg.

"Dobře, ten kdo chytí víc camrálů bude vítěz." Prohlásil Nott a já se vděčně podívala na Rega.

"Tak, jako první si dáme deset koleček, abych viděl jak na tom jste s letem, potom budou ti co chtějí na post střelců střílet na no prázdné branky, poté si vyzkouším Potterovou s Parkinsonem." Zavelel Nott. Všichni jsme se rozlétli já letěla vedle Rega, hravě se na mě podíval a přidal, což jsem udělala také. Když jsme prolétali pátým kolem všimla jsem si čtveřice kluků na tribunách. Bylo mi jasné že to byl James, Sirius, Remus a Peter. To mě přinutilo se ještě víc snažit. Poté co jsme dolétali, vyřadil Nott několik lidí a pak začal zkoušet střelce. Po zkoušce vyřadil další dva lidi. Pak jsem šla konečně na řadu, Reg se na mě povzbudivě podíval. První šel Parkinson, ten chytil 28 z 35. Po něm jsem šla na řadu já, perfektně jsem chytila všech 35.

"Takže chytačem bude Regulus Black, střelci já, Christhoper Davis, Lydia Martinová, odrážeči Bethany Greengrasová a Matt Greengras, a brankářem bude Jessica Potterová." Prohlásil Nott poté co jsme slétli zpátky na zem.

.....

Takže tohle je taková první část.

Další kapitola bude navazovat na tenhle den.

Děkuju všem za přečtení.

A taky těm kteří hlasovali.



Potter ze Zmijozelu?|Marauders FFKde žijí příběhy. Začni objevovat