Abducted [Z.M.]

look how the tables have turned

Už nadále nevydržím předstírat spánek, načež se nepříjemně ošiju - pod mým trikem se ocitla cizí dlaň. Dotyčná osoba měla opravdu hrubý dotek. Prudce otevřu své oči, načež zamžourám očima do tmy, abych spatřila dotyčnou osobu, která mě osahává. Je zde přítmí, tudíž je obtížné zde něco spatřit a také tomu napomáhá omamná látka, která stále proudí mým tělem.

Tato místnost je slabě osvětlena světlem, které sem proniká z chodby skrze pootevřené dveře. Slabý pruh světla mi umožňuje spatřit neznámou tvář, na které je usazen drzý úšklebek.

,,Ruce pryč." zasyčím tiše. Chvíli bude trvat, než naberu zpět své síly, abych se vůbec dokázala pohnout. Momentálně bych nejraději spala až do druhého dne.

,,Ah, kuřátko se nám probudilo. Sladkej hlásek, stejně jako tvoje tvářička. Ale tvoje řeči už tak sladký nejsou." uchechtne se cizinec, přičemž jeho drzá ruka zmizela zpod mého trička. Skrze své chvějící se řasy si prohlédnu onoho cizího muže, sjíždějíc jej od hlavy až k patě. Vyšší muž s blonďatými vlasy a tmavě modrýma očima. Dle mých odhadů by mohl být starý přes třicet let.

,,Tvoje doteky taky nejsou sladký." odseknu. Mezi mým obočím vznikla vráska z intenzivního mračení. ,,Ty jsi nějaká hubatá. Chceš dostat na zadek? Udělal bych to moc rád." olízne své rty. Pedofil jeden.

,,Nech si ty slizký kecy pro někoho jinýho." zavrčím. ,,Asi bych se neměl divit, že jsi tak drzá, když jsi dcera samotnýho Scotta McKylea, že, Elizabeth?" uchechtne se. Jen nechápavě pozvednu své obočí. Jak mě to oslovil? Elizabeth? Když už mě Zayn někomu prodal, tak jim také mohl sdělit mé pravé jméno. Nejsem zvědavá na jejich vymyšlená jména, kterými mě budou oslovovat. Ovšem zaráží mě příjmení muže, které tento muž vyslovil. To vyslovené příjmení jsem již jednou slyšela. Sice si nedokážu vzpomenout při jaké příležitosti, ale vím, že mě Zayn jednou oslovil; ,,slečno McKyle".

,,Elizabeth? Opravdu? Lepší jméno sis tipnout nemohl?" odfrknu si. ,,Tipnout?" uchechtne se, ,,Netipl jsem si. Ty se tak jmenuješ, kuřátko." mrkne. ,,Ne. Jmenuju se Beatrice." nepatrně se zamračím. ,,Těší mě, Elizabeth. Já jsem Paul." zářivě se usměje. Raději svůj pohled odvrátím jinam. Pitomec jeden. Prozradím mu své jméno a on i přesto má potřebu mě stále oslovovat; ,,Elizabeth".

,,Tady nezůstanu už ani minutu." zamumlu si sama pro sebe, načež se svými dlaněmi zapřu o matraci, abych mohla vstát.  ,,Omyl, kuřátko. Zůstaneš. Až zmizí Malik, tak se tady objeví Scott. A ten by byl opravdu nerad, kdyby tě tu nenašel." přiloží svou dlaň na mé rameno, zatlačujíc mé tělo zpět do postele. ,,Řekla jsem ruce pryč!" vyprsknu a ramenem ucuknu, značíc, že má svou ruku dát pryč z mého těla.

,,Nějakej Scott je mi úplně volnej. Stejně jako Malik. Malik neměl sebemenší právo tohle udělat. Nepatřila jsem mu a on se mnou jedná, jakobych byla nějaká věc. Jsem člověk. Svéprávný občan, který má práva. A nikdo se mnou nebude zacházet jako s posranou věcí." zavrčím, přičemž jeho nataženou ruku, kterou se pokusil opět přiložit na mé rameno, hrubě odstrčím. Mé tělo se začíná chvět, protože mě naplňuje vztek. Jsem naštvaná kvůli Zaynovi. To on mě dostal do téhle pitomé situace. Za všechno může zkrátka Zayna. Momentálně k němu cítím nepopsatelnou nenávist.

,,Scott je tvůj otec. A máš pravdu. Malik neměl sebemenší právo tohle udělat, ale všichni víme, jakej zmrd to je. Vždycky na něj platily peníze a tak to vždy bude. Vyměnil tě za peníze, protože je to zaprodaná kurva. Ale jen tak mimochodem... I kdyby tě Malik dnes nepřivedl, tak věř tomu, že Scott by si tě našel. Je tebou jako posedlý." uchechtne se. Zůstanu jej v naprosté tichosti zaraženě pozorovat.