Heartless..

3.

Vzbudila mě uprostřed noci nějaká obrovská rána. Trhla jsem sebou a zkusila jsem poslouchat, jestli něco neslyším. Něco jsem zaslechla, ale nebyla jsem si jistá co to bylo. Vstala jsem a otevřela dveře. Slyšela jsem pláč. Vycházelo to z koupelny. Běžela jsem se podívat co to je. Zkusila jsem otevřít, ale bylo zamčeno. Nečekaně.. Proletělo mi hlavou. Začala jsem bouchat do dveří.
,,haló?? Kdo tam je?!!" zakřičela jsem a doufala, že mi ten někdo odpoví.
,,jdi pryč Nicole.. Nic se neděje" řekla máma vystrašeným a smutným tónem.
,,M-mami? Jsi v pořádku?" vykřikla jsem a kopla do dveří. Neměli jsme zrovna nejmodernější dům, takže dveře šli lehce vykopnout."Proč mě to nenapadlo předtím" řekla jsem si.
To co jsem viděla bych nepřála vidět ani největšímu nepříteli. Mamka seděla na zemi s žiletkou v ruce a z ruky ji vytékala čerstvá krev. Běžela jsem pro telefon a okamžitě volala sanitku.
Potom jsem běžela zpátky k mamce a zaškrtila jsem jí ránu. Začala jsem brečet ještě víc, když mě objala.
,,P-proč jsi to udělala?" zavzlykala jsem.
,,Odpusť mi to. Ale už mi ublížilo moc lidí. Myslela jsem, že to tak bude lepší, ale když jsem tě viděla stát v těch dveřích, uvědomila jsem si, jak moc by tě to ranilo. Už to nikdy neudělám" usmála se na mě mamka lehce.
,,S-slibuješ? " koukla jsem se na ní s kapkou naděje.
,,Přísahám" Usmála se a pevně mě objala.
Slyšela jsem jak přijíždí sanitka. Ale zbytek už si nepamatuju. Jako kdybych měla okno. Pamatuju si jenom to, že než mámu odvezli, tak jsem zase viděla toho muže.
Probudila jsem se na židli v nemocnici, hned vedle mamky. Ještě spala... Musím říct, že má v sobě Teda hodně hadiček.
,,Dobrý den. Jste slečna Jones?" Zeptal se doktor s milým úsměvem na tváři. Měl kaštanově hnědé vlasy a světlé zelené oči. Byl celkem dost vysoký. A mohlo mu být tak 25.
,,A-ano. To jsem já" řekla jsem trošku nervózně, ale i přes to jsem se pokusila o milý úsměv.
,,jak na tom je?" vyhrkla jsem.
,,Vaše matka bude v pořádku." řekl a milé se na mě usmál.
,,Díky bohu.." oddechla jsem si a milé se na něho usmála.
,,Nemáte být ve škole?" zeptal se a u toho nadzvedl jedno obočí. "kurva.." ,,Já.. Totiž.. Ano! Už tam běžím" zasmála jsem se nervózně, vzala si věci a rychle jsem běžela do školy.
"kurva.. To nemůžu stihnout". Viděla jsem jak na zastávku jede bus. "to musím stihnout" řekla jsem si pro sebe a rozběhla se na zastávku.. Stihla jsem to. Ale vypadám
strašně. Rozcuchané vlasy, nějaké obyčejné tepláky a mikina. A to nemluvim o tom, že jsem si ani nestihla dát sprchu. To bude ještě sranda.

------------------------------------------------
Ahooj.. Omlouvám se, že jsem teď nevydávala, ale neměla jsem moc náladu😇
Doufám, že se vám další kapitola líbí! 💖
Vaše Psycho🖤