Jak Se To Stalo? [společná kniha-nová verze]

Kapitola 1.

Byl poklidný slunečný den. Bohužel pro většinu studentů to byl začátek pekla. Ano, první školní dny nejsou pro každého růžové. Ale pár jedinců se přece jen těšilo. Šestnáctiletá Kristen Benettová měla nastoupit do prvního na střední škole. Jenže i v tento den byla schopná zaspat.

,,Kris, vstávej! Přijdeš pozdě do školy!“ volala na ni máma z kuchyně.

Zmíněná otevřela oko a zamručela. Koukla na budík. ,,6:30? Co je tohle za nekřesťanskou hodinu?“ zamumlala a vyhrabala se z postele. ,,Už jdu!“ zavolala na mámu. Avšak, když uviděla na kalendáři prvního září tak ožila.

Ze skříně začala tahat oblečení, a jakmile se oblékla tak seběhla do kuchyně pro snídani. Políbila mámu na tvář, popřála jí dobré ráno, vzala si od ní svačinu a rohlík, a vyběhla z domu na autobus.

~

V domě Collinsových bylo hlučno. Mladá Elíz pobíhala po domě a hledala části svého oblečení. Když konečně poskládala celý outfit, oblékla se a běžela si pro snídani. I když školu v lásce neměla, tak se na novou školu těšila. Hlavně doufala, že si najde nějaké kamarády. Bez rozloučení vyběhla z domu a běžela na autobus, který stihla jen tak tak. A to vstávala brzo a chtěla přijít do školy pro jednou včas.

Na dvoře školy se už hromadili studenti všech ročníků. Od těch nejmladších, kteří nastoupili do primy, přes prváky po čtvrťáky, kteří letos končili. Prváci šli nervózně po šipkách do svých tříd.

Kristen se váhavě podívala na tabulku, kde bylo napsáno; první ročník, třída A. Podívala se na seznam pod ní a hledala své jméno. Bylo tam. Váhavě tedy vešla. Ve třídě zatím bylo jenom pár lidí. Sedla si úplně do zadní lavice k oknu a batoh položila vedle sebe. Zadívala se z okna. Nechtěla riskovat, že s někým omylem naváže oční kontakt. Už omylem navázala s nějakým čtvrťákem. To byl hrozný okamžik.

Elíz přišla do třídy těsně před zazvoněním. Byla ráda, že to našla tak rychle, vzhledem k tomu jak velká ta škola byla. Nerada se někoho ptala na cestu. Elíz se rozhlédla po třídě. Zamrkala. Nečekala tak plnou třídu. A jediné volné místo bylo vzadu u okna vedle dlouhovlasé brunety, nepřítomně čumící z okna. Elíz si povzdechla. Nechtěla s nikým sedět. Zvlášť, když ta holka vypadala mimo.

Kris se otočila, když vedle sebe zaregistrovala pohyb. Sjela černovlásku vedle pohledem. Vypadala otráveně, ale za pokus o seznámení nic nedá. Maximálně ji pošle do háje. A to za svých šestnáct let už párkrát zažila. Takže nic nového.

,,Ahoj,“ oslovila Elíz. Elíz se na brunetku otočila a taktéž si ji nezaujatě prohlédla. ,,Jsem Kristen Benettová,“ usmála se a podala jí ruku.

Dívka si váhavě sedla vedle brunety. ,,Elíz Annemarie Collinsová,“ představila se a ruku přijala. Kdo v dnešní době v tak mladém věku podává ruku? Je divná, pomyslela si Elíz. Kris se sehla k batohu a něco tam lovila. Elíz nadzvedla obočí. Kris vytáhla balíček sušenek. Elíz zajiskřilo v očích. Možná nebude tak divná, změnila svůj názor.

,,Ráda tě poznávám,“ řekla mile Kris a nabídla jí. Elíz si s radostí vzala. Jestli láska prochází žaludkem, tak i přátelství.

,,I já tebe,“ usmála se Elíz. Obě v tu chvíli věděly, že budou spojeny sušenkou a že budou kámošky. Minimálně v to doufaly. Elíz nad sebou protočila očima. Chce si najít přátele a první osobu odsoudí hned ze začátku. Výborně Elíz!

Do třídy si to nakráčel obtloustlý, mírně vyplešatělý muž v sandálech a podíval se na třídu. Holky si vyměnily pohledy. Samozřejmě, že čekaly buď starou vyschlou ženskou nebo krásného svalnatého učitele. Bohužel přišel starý vyschlý učitel.