Epilog - Co By Kdyby - Peklo

0 0 0
                                    

Tohle není přímo část příběhu, prostě mi to jen přijde moc otevřený😅

**********************

Démoni, pekelníci... říkejte si jim jak chcete, ale jsou tady všude, nečekaně když jsem v pekle.

Pobíhám tady snad už věky a nebo jen pět minut, ty uličky se zdají jiné a zároveň stejné. Ale já ho najdu děj se co děj. Najdu.

Možná že je tohle jen moje smyčka a je to můj způsob věcného utrpení... Ale to neznamená že to vzdám. Budu ho hledat.

AU. Tohle tady nebylo... Takže ani v pekle není rovná zem.

"Lásko?" buď se mi to zdá nebo vypadá na čtyřicet let.

"Našla jsem tě!" výkřiknu a nemotorně vyskočím na nohy, abych ho mohla obejmout

"Trdlo i v pekle... To by ti bylo podobné" směje se mi. Možná že jsme od sebe byli jen pět minut ale tenhle smích budu ráda slýchat každou chvíli.

"Jdeme si pro trůn?" řekne s pobavením v hlase, když se odtáhne a nabídne mi svou ruku.

"Jdeme svrhnout pána pekel." přikývnu a vydáme se čert ví kam.

Po chvilce se zastavím u nějakýho divnýho skla vážně vidím naše děti?

Když se kouknu na svého životního i poživotního partnera dojde mi, že vidí totéž.

Opravdu sepisují knihu o nás.

Tady čas běží asi trochu jinak viděli jsme jak napsali knihu brečeli u ní, smáli se, hádali. Viděli jsme jak se předávala z generace na generaci, jak tiskli novou a novou protože se stále rozrůstala naše pokolení. Viděli jsme jak umírají, ale nestihli jsme reagovat událo se to tak rychle a zároveň tak pomalu, jako kdybychom tady stali století a zároveň pár minut. Viděli jsme i náš strom z tak průměrného stromků se stal tak úžasný obrovský strom.

Za dveřmi které se asi zničehonic objevili za námi se ozvala rána jakoby něco spadlo. Po chvilce váhání je otevřeme, no spíš já on byl vždycky srab, ale nikdy by to nepřiznal.

Rozhlédnu se, to je kopie naší ložnice ještě než jsme šli do domu pro seniory!

Konečně vidím co to bylo za ránu... To je ta kniha co jí psali naše děti! Sedli jsme si spolu na postel a četli.

"Nechápu jak jsme mohli zanechat tak úžasnou stopu na světě" usměju se něj.

"Já to docela chápu, jsme totiž naprosto úžasní" řekne a svalí mě na postel a přitáhne si mě do polibku....

*********************

Asi sem přidám pár takových kapitol, jak je asi jasné jde o to, jak vypadá jejich 'život' po smrti

You've reached the end of published parts.

⏰ Last updated: Oct 28, 2020 ⏰

Add this story to your Library to get notified about new parts!

Until we are togetherWhere stories live. Discover now