Autism》Markhyuck [ ✔ ]

『5』

    ,,Už-ž půjdeme za Taeilem?" zeptal se mě Haechan, když jsme seděli na pohovce.

,,Ještě ne." zakroutil jsem hlavou.

,,A kdy půjdeme?" nedal se a ptal se dál.

Podíval jsem se na hodiny.
,,Až za dvě hodiny." odpověděl jsem a koukl se na něj.

,,Dvě-ě hodiny?" nadzvedl obočí.
,,To je moc." překřížil ruce na hrudi a nafoukl tváře.

Uchechtl jsem se.
,,To vydržíš." pousmál jsem se.

,,Kdo to je?" zeptal se Haechan, když uslyšel klepání na dveře.

,,To bude můj kamarád." pověděl jsem mu.
,,Neboj se, je milý." zvedl jsem se z pohovky.

,,Kamarád?" nakrčil obočí.
,,A co tady dělá?" také se zvedl z pohovky a šel se mnou ke dveřím.

,,Přinesl mi oblečení a nějaké věci, abych tady s tebou mohl zůstat." koukl jsem na něj a on pouze přikývl. Hned na to jsem otevřel dveře a mně se tak naskytl pohled na mého přerostlého kamaráda.
,,Ahoj, Lucasi." pozdravil jsem ho s úsměvem na tváři.

,,Marku!" vykřikl nadšeně, jakoby mě několik let neviděl (což dělá pořád, tak nevím, čemu se tolik divím) a věšel dovnitř.

Haechan se bohužel hlasitých zvuků bojí, a tak se lekl a schoval se za mě s rukama na uších.

,,Tohle je ten kluk, co ho hlídáš?" podíval se na Haechana.
,,On je ale roztomilý!" pořád mluvil příliš nahlas a chudáka Haechana tím děsil víc a víc.

,,Lucasi." oslovil jsem ho rázně, abych upoutal jeho pozornost. Lucas se na mě pouze nechápavě podíval.
,,Mluv tiše, ano? Haechan nemá rád hlasité zvuky a ty jsi plný hlasitých zvuků." obeznámil jsem ho s tím, jak se má kolem Haechana chovat (snad si na to teď bude dávat pozor, taky mě z toho občas bolí hlava).

,,Oh, pardon." řekl potichu a dal si ruku před pusu.
,,To jsem nevěděl." řekl šeptem.

,,Já vím, proto ti to říkám." otočil jsem se čelem k Haechanovi.
,,Už je to dobrý. Lucas bude mluvit potichu." usmál jsem se na něj.

Haechan se na mě koukl, pak na Lucase a zase na mě a u toho dával ruce pomalu dolů.

,,Tvůj kamarád je moc hlasitý." postěžoval si.

,,Já vím, ale už křičet nebude." pověděl jsem mu znova a Haechan přikývl a opět se podíval na Lucase; šlo na něm vidět, že se necítí moc dobře a má z něj strach.

,,Haechane, co kdyby jsi šel do pokoje si hrát?" optal jsem se ho.
,,Potom můžeme jít za tím Taeilem." usmál jsem se.

,,Taeil?" při zmínce jeho staršího bratra úplně zapomněl na tuhle celou situaci s Lucasem a rozzářil se.