18. 9. 2014
Druhé sídlo velitelství NESTI, Magadan, Rusko
Laurence Chamberlain zkoumala obezřetným pohledem celou místnost, do níž jí nonšalantně usadil jeden z ruských vojáků, který si jí od muže, jenž jí sebral všechny zbraně, převzal jako nějaký balík.
Seděla na rozvrzané nestabilní kovové židli a spíš jako vyslanec SFINGY si přišla jako vězeň. Nenapomáhal tomu ani fakt, že u sebe neměla jedinou zbraň.
Ponuré chladné stěny jejího "žaláře" matně osvětlovala led zářivka, která byla zavěšena na stropě a v neposlední chvíli vypadala, že se chystá zhasnout. Laurence cítila vlhkost a zima na ní útočila ze všech stran. Toho, že si do tohohle místa nesbalila teplejší oblečení nyní hořce litovala.
Vypustila ze rtů nabroušený povzdech a zvrátila hlavu do záklonu. Trpělivost nikdy nepatřila mezi její silné stránky a asi nikdy nebude. Spontánně ji napadlo, zda tohle není jen pitomý psychologický trik. Zda za chvíli nevyleze šílený doktor a s radostí jí oznámí, že se stala součástí vládního experimentu.
Nad svojí vlastní hloupostí si hlasitě odfrkla. Netrpělivě si poposedla na nepohodlném kusu kovu, který se jí za tak dlouhou dobu nepodařilo zahřát, a promnula si zkřehlé dlaně.
„Zima?" zanotoval hrubý hlas a dovnitř místnosti vpochodoval nevysoký muž s dvěma vojáky v závěsu. Laurence jen doufala, že to je generálporučík Fjodorov, jinak hrozilo, že tu umrzne.
Když se na ní upřel pohled modrých očí, které připomínaly rozbouřené ledové moře, s duhovkami barvy bouře a vychytralým, skoro až lstivým výrazem, pochopila, že domluvit se s tímto mužem nebude zrovna lehké.
Nevědomky zastrčila ledové ruce do kapes své uniformy, čímž nechtěně potvrdila generálporučíkova slova. V modrých očích potměšile blýsklo.
„V Americe se možná smažíte za živa, ale my v Magadanu tady máme v létě nanejvýš šestnáct stupňů." Kdyby nebyla Laurence tak moc vytočená, možná by i vykulila oči. Nyní si jen odfrkla.
„A průměrná roční teplota je tady šest stupňů, co," neodpustila si sarkastickou poznámku a netrpělivě sledovala, kterak generálporučík usedá naproti ní - na druhou stranu stolu - a dva vojáci se staví za něj.
„Průměrná roční teplota zde činí mínus tři stupně celsia," odvětil věcně, až překvapivě dobrou angličtinou muž, a pohodlně se na židli opřel. Jemu se to mluví, v kožichu, teplých rukavicích a beranici, suše si pomyslela Laurence.
„Kdo vás vpustil do objektu?" vypálil najednou generálporučík a Laurence chvíli trvalo, než se vzpamatovala.
„Nikdo," odvětila nakonec a věnovala vojákovy vzdorný pohled.
„Nehrajte si se mnou na hádanky, Chamberlainová. Nejste ta, co by mohla vyhrát," nadhodil generálporučík a pravou rukou si z hlavy sejmul beranici, pokládaje ji na desku stolu, odhalujíc tak blond vlasy, střižené na ježka a dlouhou jizvu, která se táhla od levého spánku až k uchu.
Něco Laurence donutilo zarazit se. Nebyl to nebezpečný podtón, ale ona skutečnost, že má generálporučík nejspíš pravdu.
„Dostala jsem se sem sama," odsekla po chvíli s velkým sebezapřením.
„Proklyataya amerikanka," uchechtl se z ničeho nic Fjodorov a rychlím pohybem natáhl ruku k jednomu z vojáků. Ten mu beze slova podal těžký kabát, který vzápětí letěl vzduchem do dívčina klína.
ČTEŠ
Ostatky dobra | pozastaveno - probíhá přepis a korekce
Action„Rozdíl mezi úspěšným a neúspěšným psychopatem je ten, že úspěšný psychopat většinou končí ve vládě nebo na důležitých místech, zatímco neúspěšný ve vězení." Vysoký muž ve vojenské uniformě věnoval svému příteli zpola pobavený, zpola překvapený úškl...
