NA KOLE [ Pozastaveno ]

~Roman Pleška~

Čas jsem přestala počítat tak po první půl hodině, ale vím, že jsme museli jet zatraceně dlouho, protože jsem stihla usnout, přečíst deset kapitol knihy a poslechnout celé album Froot od MARINY.

Zrovna jsem něco hledala v batohu, když v tom vlak prudce zastavil. ,, Zatraceně!" zanadávala holka na druhém konci malého vagónu a začala pod sedačkou hledat telefon.

Zvedla jsem se a na záda si hodila batoh. S námahou jsem vyndala kolo z vlaku a zastavila se u malé lavičky, u které stála naše šestičlenná skupina.

Všichni tři kluci byli – což předpokládám nikoho nepřekvapilo – na znovu na mobilech a znovu něco zběsile psali. Jáchym nejspíš svým přítelkyním, David určitě hrál nějakou hru, ve která se objevují elfové, kentauři a další divné potvory, a Petr psal své přítelkyni, o které povídal snad celou cestu.

Tereza něco studovala v papírové mapě, zatímco mi Adél zaťukala na rameno. ,, Jedem napřed."

,, Cože?" podivila jsem se. Neříkala mi, že se tu vyzná.

,, Znám to tu," řekla a nasedla na své červené kolo. ,, Tak pojeď."

Nic jsem nenamítala a nechala za sebou Terezu, Davida, Jáchyma a Petra za předpokladu, že nás dříve nebo později dojedou.

Musím uznat, že krajina tu byla krásná. Malé vesničky tu perfektně vyplňovali zelené stromy. Slunce už se pomalu blížilo ke spánku – sice pomalu, ale přece.

Zastavily jsme se na rozcestí; jedno vedlo do nějaké malé vesničky, další na vlakové nádraží, ze kterého jsme přijely a poslední do penzionu, ve kterém jsme měli ubytování. Tachometr mi zatím ukazoval teprve pět kilometrů. Tohle bude zatraceně dlouhej výlet, pomyslela jsem si.

Čekali jsme dalších deset minut, než jsme spatřili zbytek naší výpravy. Tereza se zastavila přímo vedl mě a podívala se na kluky. ,, Kluci.." oslovila je a oni upřeli zrak z mobilů na ni. ,, Bavíte se někdy s holkama?"

Cože? Čekala jsem všechno, ale že se zeptá zrovna na jejich ,,milostný" život?!

,, Jasně," řekl Jáchym a začal přemýšlet, kterou ze svých sedmnácti přítelkyň zmíní. ,, Třeba s Lindou o leguánech."

Zakuckala jsem se smíchy. S Lindou o leguánech?!

,, Cože?!"

,, To von dělá," ozval se vedle něho David – jeho nevlastní bratr – a Jáchym vypadal, že se každou chvíli propadne do země hanbou. Já už jsem svůj smích zklidnila a s úšklebkem na tváři je sledovala. ,, Předstírá, že má doba například leguány, aby mu poslali nahou fotku. A to není to nejhorší, vole," otočil se na Jáchyma, ,, až to zjistí máma, ta ti dá takovou psychoanalízu."

,, Kluci, dost!" okřikla je Tereza. ,, Vymýšlet si, že máš doma leguány, aby ti holka poslala nahou fotku, je přece ujetý. Takže až uvidíte nějaký holky ve vašem věku, tak se s nimi začnete bavit." David se začal Jáchymovi posmívat, ale moc dlouho mu to nevydrželo. ,, To platí pro všechny."

A jako by to Tereza přivolala, rázem jsem uviděla za kluky pětičlennou partu lidí tak v našem věku taky na kole.

Celá partička puberťáků projela kolem nás, ani si nás nevšimla, ale jejich dozor – chlápek s pleškou, kterému táhlo na padesát – se zastavil přímo před Terezou.

,, Kolu zdar!" řekl a sundal si sluneční brýle a helmu. Tereza se jen nervózně usmála. ,, Jsem Roman Liška."

,, Spíš Roman Pleška," zašeptal David Petrovi, ale já to uslyšela až sem a měla jsme co dělat, abych nevybuchla smíchy.

,, Já jsem Tereza," řekla a podala si s ním ruku.

,, Máme tu letní soustředění rychlobruslařů," řekl a přejel si rukou přes své imaginární vlasy. ,, V penzionu Panský dvůr. Můžete dorazit o podívat se, jak se to dělá."

Adéla spolu s Petrem vybouchli smíchy a já si skousla ret, abych se na místě nesesunula k zemi smíchy.

,, Evidentně to budete potřebovat," řekl nandal si helmu a vyjel za partou, která už dávno byla pryč.

,, Terezo, že nebydlíme v Panským dvoře," řekla Adéla a utřela si slzy.

,, No.. Bohužel jo," řekl a nervózně si upravila helmu.

Všechny nás rázem přešel smích a s nechutí, jsme se rozjeli směr Panský dvůr.

________________________________________________________________________________

Moc děkuju všem, kteří dali vote nebo napsali komentář k tomuto příběh! Neskutečně si toho vážím a doufám, že se mnou budete po celou dobu, co bud psát tenhle příběh.

Budu ráda, když mi do komentáře napíšete váš názor. Přijímám i kritiku!

- Mattony