BEGIN AGAIN [CZ]

28. » I want you. Here and now.

„Měli bychom se vrátit.“ promluvil najednou, načež se odtáhl. Naprosto v klidu opustil šatnu a nechal mě samotnou. Myslela jsem, že se zblázním. Zrovna ve chvíli, kdy jsem chtěla víc, potřebovala víc, odešel. Opřela jsem se o chladivou skříň a vydýchávala, jenže to mi nepomáhalo zbavit se toho pocitu. Nikdy jsem nepocítila takovou touhu po pouhém dotyku.

Konečně jsem se odlepila od skříně a vyšla ze šatny. Zamířila jsem rovnou ven k bazénu, abych si vyčistila hlavu. Sice tu bylo také dost lidí, i když byl dům Ryanových rodičů obrovský, ale alespoň jsem byla na vzduchu. Zahlédla jsem mou mámu, jak se zrovna bavila s nějakou ženou, která teď odešla. Šla jsem k mamce, ani nevím, proč.

„Nazdar, mami.“ pousmála jsem se falešně a ona se na mě s širokým úsměvem otočila.

„Julie, holčičko.“ pohladila mě po rameni, ale pak si všimla, že tu něco nehraje. „Zlatíčko, už vás dva delší dobu sleduji. Děje se něco mezi tebou a Ryanem?“ prohlížela si mě zkoumavě mamka, načež jsem se na ni vyděšeně podívala.

„Cože?! Ne. Kdepak, v životě. Ne, absolutně vůbec. Ne, ne. Nikdy, ne, ne, ne. Hm-m. Ne.“ zavrtěla jsem hlavou, ale má slova účinkovala úplně opačně. Máma po mně hodila ten pohled, který naznačoval, že mi ani trochu nevěří. Ani jsem se jí nedivila.

Ale co bych jí mohla říct? Jasně, mami,  roztrhla jsem mu tričko. Ale jinak jsme asi přátelé. To by znělo opravdu hrozně. Zamyslela jsem se nad naším vztahem. Nemůžu popřít, že mezi námi něco je, ale nevím, co to je. Možná jen prostě chci... jeho. A to mě děsí, protože jsem nikdy takovou potřebu necítila.

„Lio? Jsi v pořádku?“ oslovila mě jemně mamka, přičemž mě pohladila po tváři. Vzpamatovala jsem se ze svých myšlenek a přikývla.

„Kdyby mě někdo hledal, jsem v Simon's, dobře?“ povzdychla jsem si a nečekala na máminu reakci. Simon's byl podle mé blonďaté kamarádky Candice nejlepší bar v Seattlu - žádné drogy, nebo zvrhlíci. A tak jsem se rozhodla tam zajít, dát si panáka. Vždyť to není zločin, ne?

Nasedla jsem do taxíku před domem a řekla, že chci do Simon's. Když jsem přijela na místo, můj pohled spadl na osvětlený klub, který nevypadal ani trochu špatně. Zaplatila jsem taxikářovi za cestu a sledovala, jak žluté auto mizí v dálce. Znovu jsem se otočila k baru a zhluboka se nadechla. To zvládneš, Julie.

U klubu stál vyhazovač, ale bez problémů mě pustil dovnitř, kde jsem ve vzduchu cítila kouř z cigaret a alkohol. Bylo tu celkem dost lidí, co tancovalo, takže u baru jich sedělo jen pár. Zamířila jsem rovnou tam a posadila se na jednu z vysokých židliček.

„Tak, co to bude?“ zeptal se mladík za barem utírající jednu skleničku. Jmenoval se Michael - alespoň to tak měl na cedulce identity zaměstnance.

„Jo, jednoho panáka vodky.“ poručila jsem si a Michael udělal pukrle, což mě přimělo zasmát se. Sledovala jsem ho, jak mi nalévá a pak jsem si panák vzala do ruky. Jdu na to. Kopla jsem do sebe panáka vodky a myslela, že mi uhoří krk. Tělem se mi rozlilo horko a já v duchu raději zamítla představu, že začnu hořet.

„Piješ poprvé?“ zeptal se Michael zvědavě. Měl kudrnaté vlasy a hnědé oči připomínající rozteklou čokoládu.

„Jo, nějak tak. Ještě jednoho.“ přistrčila jsem k němu prstem prázdného panáka a Michael mi bez námitek nalil. Tentokrát jsem si zacpala nosní dírky a až poté se napila. Sice mi i teď hořel krk, ale už to nebylo tak hrozné. Třeba asi ještě zvyknu.

„Stalo se něco?“ dolil mi znovu Michael, přičemž se na mě díval. Nedokázala jsem odhadnout, co si o mně myslel.

„To bys nepochopil.“ zamumlala jsem a sáhla po další vodce. Už jsem se začala cítit uvolněně a lépe. Hlavně jsem nechtěla myslet na toho zatraceného Ryana. Do háje s ním!

„Možná jo.“ pokrčil rameny Michael, když mi naléval. Opravdu by mou situaci nepochopil a tak jsem si bez odpovědi radši vzala další panák. Vypila jsem ho bez obtíží na ex a připadalo mi, jako kdyby se svět kolem mě trochu točil.

„Dej mi další.“ hlesla jsem, načež mi kudrnatý barman znovu dolil. A pak zase.... A zase...

×

„Je to idiot. Co si o sobě myslí?“ zamumlala jsem, přičemž se mi už jazyk pletl. Ani nevím, kolik jsem toho vypila, ale podle mého uvolněného chování asi dost.

„Máš pravdu.“ souhlasil Michael, i když ani nevěděl, o kom je řeč. Na jeho slova jsem do sebe kopla dalšího panáka a nějakým způsobem slezla ze židle. Málem jsem upadla, protože mé nohy byly jako z gumy, ale naštěstí se u mě objevil Michael a pomohl mi. Ušklíbla jsem se a bez ostychu se nalepila na barmana, který se asi bavil mou opilostí.

„Víš o tom, že jsi fakt roztomilý?“ vznesla jsem k němu provokativně otázku a našpulila rty. Pravda byla, že se mi ani trochu nelíbil, ale mému opilému já to bylo očividně jedno. Natahovala jsem se k němu, abych ho mohla políbit, ale něco, tedy spíš někdo nás přerušil.

„Ruce pryč od mojí ženy.“ uviděla jsem matně Ryana, který se rozhodl zničit mi zábavný večer. Do háje s ním.

„Ona je vdaná?“ zamrkal překvapeně Michael a já se opřela o židličku, abych nějak udržela rovnováhu. Ryan vypadal opravdu naštvaně, ale podle mého názoru na to neměl právo.

„Jo, je moje. Takže si tady vezmi peníze a hodně rychle odejdi.“ dal Ryan peníze roztomilému barmanovi za mou útratu, ale já s ním nikam nechtěla. Mohl si za to sám.

„Jdeme domů.“ chytil mě za ruku Ryan, načež jsem se snažila vyprostit z jeho sevření. Pohlédla jsem na něj a málem omdlela na místě, protože vypadal zatraceně dobře. Už zase jsem pocítila, jak se ve mně všechno vzedmulo a chtělo jen jednu věc. Jeho.

„Fajn, lhala jsem. A pravda je taková, že už tě pěkně dlouho chci. A víš co? Chci tě. Tady a teď.“ prohlásila jsem s kuráží a zastavila se na místě, což přimělo i Ryana zastavit se.

„Jsi opilá, Julie. Musíš se vyspat.“ povzdychl si Ryan, ale já rázně zavrtěla hlavou jako malé dítě. Jeho názor mi byl ukradený.

„Jo, ale s tebou.“ odsekla jsem a klopýtla na místě, jenže mě Ryanovy silné ruce zachytily. Ucítila jsem jeho vůni, která mi znovu omámila smysly, pokud to ještě víc šlo.

„To je horší, než jsem si myslel.“ pronesl lehce pobaveným tónem Ryan a najednou mi přišlo, že nemám nohy na zemi. Doslova. Ryan si mě totiž přehodil přes rameno a šel se mnou pryč. Chtěla jsem se mu vzepřít, jenže mě začala přepadat náhlá únava, tak jsem raději zavřela oči a ve vteřině usnula...

------------------------

× Hlásím se k vám s novou kapitolou! :) Bohužel toho mám ve škole a v kroužcích až moc. -_- :/ Držte mi palce! Po konci pololetí budu snad přidávat zase pravidelně. :)

× Tahle kapitola mě hrozně bavila psát, možná i proto je delší. :D:3 Věnování jde oooCHARLOTTEooo, protože mě vždycky dokáže povzbudit! :) <3 Aj laf jů sou mač. (Ent jů laf maj íngliš, rajt?)

× Děkuju moc za votes a komentáře u minulé kapitoly, dělají mi hroznou radost a povzbuzují mě! :) Abych nezapomněla - na profilu mám prolog k novému příběhu How to be a heartbreaker, tak se prosím mrkněte. :)

-Z