𝐒𝐞𝐜𝐫𝐞𝐭

5.

Další ráno, které se neslo ve stejném duchu jako každé jiné. Vstala jsem, šla do koupelny, vykonala ranní hygienu, šla zpátky do pokoje, převlékla se z pyžama a sešla dolů do kuchyně.
„Dobré ráno." řekla jsem s úsměvem.
„Doblé láno Claile." odpověděla mi s úsměvem Freya.
„Dobré ráno zlato." řekla mi mamka a podala mi snídani.
„Mohla bys odpoledne vyzvednout Freyu ve školce? Dneska to nestihnu." zeptala se mamka.
„Jo jo, můžu. A může tady být Collin?" zeptala jsem se mamky.
„Ale to víš, že jo." usmála se na mě. Rychle jsem dojedla snídani a šla se obout. Ještě než jsem vyšla jsem se nahla do kuchyně.
„Ahoj." zakřičela jsem a zabouchla za sebou vchodové dveře. Před domem stálo známé černé auto. Rychle jsem přešla k autu a otevřela dveře.
„Čau." řekla jsem Mie.
„Ahoj, připravená do školy?" zeptala se mě.
„Ne, ale musím tam takže." řekla jsem.
„Říkala jsem ti už o Victorovi? zeptala se mě.
„Ne? Kdo to je?" zeptala jsem se. Mia se na mě koukla a začala mi říkat o tom záhadném Victorovi. Když domluvila byly jsme u školy. U školy jsme vystoupily z auta a šly rovnou dovnitř. Automaticky jsme šly k Miiné skříňce, kde si nechala nepotřebné věci a vzala ty potřebné. Poté jsme šly i k té mojí. O tu mojí se ovšem někdo opíral.
„Co chceš Colline?" zeptala jsem se rádoby otráveně.
„Já? Nic jenom tady stojím." řekl s úšklebkem.
„No tak uhni, protože se opíráš o tu moji." řekla jsem a naznačila mu aby se posunul. Když se posunul, otevřela jsem skříňku a dala tam všechny nepotřebné věci a vytáhla ty potřebné. Zavřela jsem skříňku a s Miou jsme se vydaly do třídy, kde máme matematiku. Došly jsme do třídy a sedly si na naše místa. Chvilku po nás si za nás sedl Ethan s Collinem. Dneska byli podivně ticho. Když do třídy vešel učitel, pozdravil nás a začal nám vysvětlovat novou látku.