Nesmrtelná láska

9] Proměna

Rychle jsem se převlékla. Kate na mě na chodbě čekala. K mojí smůle mi Kate neřekla, co budeme dělat. Jediné, co vím je, že jsme se měli obléct sportovně, takže nejspíše budeme sportovat.

Vyšla jsem ze dveří v legínách a tričku s krátkým rukávem. V Itálii je touhle dobou docela teplo. Trochu jsem se děsila toho, co nás tam čeká.

Šly jsme úplně jinými chodbami, než jindy. Po chvíli se Kate zastavila u dřevěných dveří a pokynula mi abych bztoupila.

Otevřela jsem dveře a uviděla prázdnou místnost. Dveře se za mnou zavřely a já si prohlédla místnost. Můj pohled se zastavil na osobě zahalené v plášti. Srdce mi začalo být hlasitěji.  Postava se ke mně upíři rychlostí rozeběhla a během pár setin byla u mě. Neviděla jsem jí do obličeje, protože měla kápi. 

Bála jsem se.

Udělala rychlý pohyb pusou směrem k mému krku, ale bylo to tak rychle, že jsem nestihla ani nijak reagovat a už mě kousla. 

Poslední, co jsem viděla byl krutý úsměv.

Upadla jsem na zem a cítila jenom oheň. Jako by mě to spalovalo zevnitř.

***
Oheň se pomalu přesouval k mému poslednímu funkčnímu orgánů. Srdci. Jak se k němu oheň blížil, bylo pomaleji a pomaleji. Čím blíže byl tím více vzpomínek na minulost se mi ukazovalo.

Mé srdce už přestávalo být. Oheň ho zpomaloval. Poslední úder. Poslední vydechnutí.

Rychle jsem otevřela oči a posadila se. Viděla jsem najednou o hodně lépe. Každé smítko prachu. Každou prasklinku. Viděla jsem vše. Znamenalo to jen jediné. Jsem Upír. Slyšela jsem jak jde někdo po chodbě a otevírá dveře do mého pokoje. 

,,Konečně si se probudila." Byla to Kate. 

,,Já jsem upír." Bylo to spíše konstatování než otázka. Jakmile jsem promluvila má ruka vystřelila ke krku. Znovu tam byl oheň. Jako by mi někdo do krku strčil rozpálené uhlíky, akorát tisíckrát horší. Myslela jsem si, že bolest už zkončí.

,, Musíš mít žízeň. Aro chce abyste všichni pili lidskou krev." Kate to řekla zhnuseným tónem. Já zalapala po dechu. 

,,Ale já nechci!" Kate neodpověděla a rozešla se ke dveřím. Já ji následovala.