2. Část

442 42 2
                                    

Deku pov.

Brečel jsem potichu ve skladišti.
Já tohle nechci, nechci se furt cítit tak hrozně... bolí mě u srdce, žaludek mám na vodě, a každou chvíli brečím

Musím se sebrat

Jenže to nejde...

Zůstal jsem ve skladu asi půl hodiny... teda dokud jsem neusnul... to jsem tam byl přes dvě hodiny a probudilo mě klepání na dveře

"Ano- ano hnedka to bude!"
Otevřel jsem dveře a tam Todoroki

"Promiň... já usnul"
"Si v pořádku? Nebolí tě něco?"
"Ne, ne jsem naprosto v pořádku"
Usmál jsem se

Dávno nejsem v pořádku..
matka je alkoholička a já musím snášet všechny ty pohledy a čeká se ode mě to nejlepší... nejsem v pohodě

"Jsem rád"
Obejmul mě a všiml jsem si že tam stojí Kacchan a kouká na nás...

Bakugou pov.

Viděl jsem Deka jak se objímá s tím půlencem... začal jsem strašně žárlit.
Chtěl jsem mu dát přes hubu, Kirishimu už jsem zmlátil.... co to do Kirishimu vlastně vjelo?

Proč jsem sem ty idioti bral... mělo mě to napadnout.... jsem debil....

Deku pov.

Radši jsem pustil Todorokiho a vrhnul se do práce.
Kacchan si zase sedl ke stolu.... ignoroval jsem ho nechodil jsem k jeho stolu.
K večeru začali všichni odcházet jak zákazníci, ale i zaměstnanci.

Zůstal jsem jen sám a ikdyž už bylo po zavírací době tak tam stále seděl Kacchan

"Měl by si jít"
Promluvil jsem do trapného ticha.
Celou dobu mě pozoroval

"Co máš s tím půlencem?"
"Do toho ti nic není"
"Hele já jsem sem kluky vzal protože chtěli dobrý kafe... já nevěděl že tohle udělají"

Proč mu to nevěřím?
Sedí tady každý den, nemá práci? Nebo jeho práce je sem chodit a furt mě balit a pokoušet se zda s ním půjdu na rande

"Běž domů"
"Pojď semnou"
Přišel ke mě a chytil mě za ruku

"Nemůžu"
"Deku, prosím, pojeď semnou"
".... dej mi... tak deset minut ano?"
"Budu na tebe čekat"
Políbil mi ruku a odešel ven ke svojí motorce

Bože to je blbec.... 

Rychle jsem utřel všechny stoly, vytřel jsem, převlékl jsem se a odešel ven s tím že jsem zamknul kavárnu a oni ne pět metrů ode mě stál Kacchan opřený o svojí motorku a já šel k němu...

"Na"
Hodil mi helmu, kterou jsem si nasadil a sednul jsem si na motorku k němu a obejmul ho abych nespadl....

Nesnáším tyhle jízdy...

Kacchan si zapnul helmu
(Bezpečnost především)
A vyjel.

Do půl hodiny jsme dojeli k nějakému parku, chytil mě za ruku Kacchan a nechal jsem se jím vést

Došli jsme někam kde byl... něco jako piknik.
Na zemi deka s výhledem na hvězdy, k tomu jídlo a pití

"Známe se už pár let, a znám tě víc než si myslíš"
Posadil se semnou a koukali jsme na hvězdy....

Bylo to krásné...
Velmi krásné

"Děkuji Kacchan"
Usmál jsem se na něho a on mě políbil...

Nevím co jsem měl dělat... tak jsem radši nedělal nic...

"Deku~~"
Svalil mě pod sebe a začal mě líbat na krku

"Kacchan tohle se mi nelíbí"
"Budeš v pohodě"
Jednou rukou už mi zajel pod triko

"Kacchan přestaň"
"No tak... dej tomu šanci"
Ruku z pod trika vytáhl, a začal jí rozepínat kalhoty, okamžitě jsem mu dal facku a kopl do rozkroku a strčil ho od sebe

"TY ÚCHYLE! DLOUHO TI NĚKDO NEDAL NEBO CO?! A JÁ SI MYSLEL ŽE NEJSI JAK OSTATNÍ, ALE TY SI NADRŽENÝ PRASE!"

Zapnul si zase kalhoty s opaskem a utíkal domů s brekotem.

Doma jsem za sebou zavřel dveře a okamžitě utekl k sobě do pokoje, kde jsem si lehl do postele a obejmul plyšáka

Je mi dvacet a žiju s mámou alkoholičkou protože nikoho jiného nemá.. nikdy jsem neměl žádný vztah a jediné na co myslím je moje práce....

To mám tak na nic život že si myslel že budu jeho kurvou?

Okamžitě jsem zabořil hlavu do plyšáka a začal brečet....

Všichni kluci, kterým jsem se kdy líbil, jsou stejní prasata

Láska v kavárně (Bakudeku)Kde žijí příběhy. Začni objevovat