Já a Kluk?

Kapitola 3. - To nedám!

Hned po zvonění jsem vypadla na chodbu, kde se právě přemysťovali ostatní hezcí kluci do jiných tříd. Postavila jsem se stranou aby měli prostor přejít. Najednou jsem ucítila nějaký pohled v zádech. Někdo mě sleduje? Podívala jsem se na místo, kde jsem myslela, že dotyčný je. Nic. Nikdo tam nebyl. Vydala jsem se zpět do třídy a sedla si na své místo. Všimla jsem si nějakého vzkazu. Sedla jsem si a rozložila papírek.

"Uke,uke, uke, uke,uke! :P" přečetla jsem. Byla jsem naštvaná. Už jsem nechtěla aby se mnou takhle zametali. Zvedla jsem se a došla k Toshirovi. Popadla jsem ho za límec školní košile a zamračila se na něj.

"Tak aby bylo jasno. Já nejsem Uke, ty namachrovanej idiote! Je mi jedno co si o mě myslíš a nezajímá mě nikdo z Vás! Takže mi dej laskavě pokoj a utahuj si z někoho jinýho. Pro Tebe stejně ubohýho jako si Ty," řekla jsem a pustila ho. Díval se na mě jako vyvoraná myš.  Oddychla jsem si a odešla na své místo.

Překvapilo mě, když jsem tam našla další papírek.

"Znám tvoje tajemství," stálo tam. Nervozně jsem se podívala na ostatní, ale nikdo se na mě ani nepodíval. Rychle jsem ten papírek zandala do penálu a čekala až přijde učitel. Ještě jednou jsem se podívala na ostatní. Ušklebila jsem se. Už se dokonce stačili rozdělit do skupinek. Na sucho jsem polkla. Sakra! Jak si mám tady najít kamarády!

V tom práskly dveře a všichni se tam podívaly. Stáli tam nádherní kluci! Ani se to nedalo popsat! Dávala jsem si pozor, aby na mě nebylo nic znát.

"Čau děcka! Tohle je únos," řekl první z nich s hnědými vlasy a nádherně zelenými oči. Nechápavě jsem nadzvedla obočí. Bylo jich tam asi 20 a všichni byli....dokonalý! Jinak se to prostě popsat nedá. Blonďáci, černovlásci, rusovlasý,hnědovlasý.... všichni moc krásní.  

"Ježiš... Druháci přišli," křikl Toshiro výsměšně. Druháci se jenom ušklíbly.

"Tak fajn.... nechtěli jste to po dobrém, tak to půjde po zlém," řekl hnědovlasý a chytil ho. Toshiro okamžitě zmizel i s hnědovlasým. Sakra! Co se to tu děje! Opět jsem byla vytočená. 

V tom z davu druháků vystoupil jeden blonďák. Okamžitě se mi roztlouklo srdce. Sakra! Hlavně mi neříkej že si se zabouchla Ayumi! Nebuď blbá! Hraješ kluka! Nadávala jsem si. Ale pravda byla jiná. Ano pouze kluka hraju. Nejsem kluk..

"Dnešní prváci nemají žádný respekt," promluvil zároveň medovým i hrubým hlasem. Měla jsem z něj docela respekt. Pak luskl prstama a ostatní druháci si vybrali jednoho kluka z naší třídy. Když si mě nějaký z nich všiml jenom zašeptal "Uke" a šel dál. To už jsem byla vážně hodně naštvaná. 

"Co máte furt s tím Ukem doprčic! Nechte mě laskavě být, hovada!" křikla jsem ve stoje a opět se posadila. Cítila jsem jak mě ten blonďák chytl za rameno. Sakra! To sem neměla! Všechny oči se otočily naším směrem. 

"Tohohle si zabírám já," promluvil opět blonďák a ještě víc mi stiskl rameno. Potom nás druháci vedli po chodbě někam.... neznámo kam. Moc sem to tu neznala, takže vůbec nevím. V tom mě ten blonďák zastavil a podíval se na mě. Doslova jsem se ztrácela v jeho oceánově modrých očích. Strčil mě do nějakého kumbálu a zatlačil ke zdi.

"Znám Tvoje tajemství Ayumi Kirisawo," zašeptal mi do ucha. 

........................................................................................................................

Eto... doufám že se vám další kapitolka líbila x3 pokud to dnes stihnu vyjde další ;) 

PS: Na obrázku je Toshiro xD