Já a Kluk?

Kapitola 19.

,,Crrrrrrrr," ozvalo se ukrutný zvuk zvonku u našeho domu. Nemusela jsem ani hádat, kdo to je. Hiroto. Ten hajzl co mi zlomil srdce. Zachumlala jsem se a čelo si opřela o chladnou zeď. Ke svému hrudníku jsem tiskla maminky obrázek. To jediný mě drželo při životě a dávalo mi sílu. A řezat žiletkou se vážně nebudu. Nejsem psychopat a idiot.

Zvonek konečně ustal a já propadla spánku...

,,Ayumi-chan. Probuď se," promluvil na mě vlídný slabý hlásek. Zamračila jsem se, jak to dělám pokaždé, když mě někdo vzbudí. Promnu si oči a se stále zavřenýma očima si sednu.

,,No?" řeknu. Najednou si uvědomím že můj hlas zní nějak divně. Jako... ozvěna. Prudce otevřu oči, ale hned je zas zavřu. Moc ostré světlo.

,,Neotevírej oči. Jen mě poslouchej," řekl hlas. Bože! Já mam zase halušky! Fakt nejsem normální! -_-

,,Kdo jste?" zeptala jsem se místo toho.

,,To není důležité," řeklo to. Jsem fakt psychouš. Dál už jsem se neptala. Zajímalo mě, co z toho vyleze.

,,Odpusť Hirotovi Nazumimu,"řeklo to.

,, Ne! Ublížil mi! Nenávidím ho.," křičela jsem. Můj hlas se odrážel.

"Si si tím jistá? Vážně Ti ublížil ON?" Řeklo to.

,,Ano! Byl to on! On mě podvedl!" Řekla jsem rázně. ,,On mi ublížil..." po tvářích mi přeběhly slzy.

,,Zamysli se Ayumi Kirisawo. Určitě na to přijdeš," řeklo to své poslední slova. Pak jsem se začala probouzet...

...

S trhnutím jsem se posadila. Dala jsem si facku. Co to sakra bylo?! A proč to chtělo, aby jsem odpustila Hirotovi? Je snad nevinný? Ne. To určitě ne.

"Zlato? Si v pořádku? Slyšel jsem odstud křik," ozval se táta ode dveří. Zabijácky jsem se na něj usmála.

"V tom nejlepším. Mám v plánu se pomstít a zjistit pravdu," řekla jsem a v očích se mi zablýsklo. Táta polkl a schoval se za dveře.

"V tomhle si po mamce, Ayu-chan," špitl. Já se zasmála.

...

Učesala jsem si vlasy a nasadila do nich fialovou čelenku. Převlékla jsem se do školní uniformy a udělala ranní hygienu. Připravila jsem si věci na dnešní hodiny a sešla po schodech dolů. Táta už byl jako vždy v práci a nechal mi tu udělanou svačinu se vzkazem:

,,Natři mu to Ayu-chan! Pac a pusu taťka ;) :*"

Ušklíbla jsem se a vyrazila ze dveří.

"Ano tatínku. Tohle si vychutnám,"

...

Zula jsem se a přezuvky nastrkala do už tak malé skříňky. V tom z toho něco vypadlo. Obálka. Že by nějaký milostný dopis, nebo výhružný? Uvidíme...

Otevřela jsem to. ,,Krávo! :P Naletěla si. Blbko!" stálo tam. Bylo mi jasný kdo to psal. Ta svině! Ta mrcha! Ona to nafalšovala!! To jí nedaruji!

Naštvaně jsem roztrhala dopis a hodila ho do odpadků. Za to zaplatí! Až jí uvidím, tak jí roztrhnu vejpůl.
...

Celá nasra** jsem vlítla do třídy. Hned si ke mě přisedl Toshiro.

,,Umi! Jakto že si tak dlouho chyběla? Nebyla tu žádná sranda," řekl mi. Pár kluků si taky přisedlo. Ach ten můj harém. Pomyslela jsem si ironicky.

"Ale... jenom jsem byla... nemocná... hehehe," nějak jsem to ukecala. Oni se jen přitlouble zasmáli. Dementi.

"Hele... nemohla by jsem si od někoho z Vás půjčit výpisky? Nechci si zkazit průměr..." udělala jsem psí očíčka. Zabralo to. Jeden z nich, myslím že to byl Akira, po mě hodil sešit. Poděkovala jsem a sešity od Akiry si strčila do batohu.

"Hele. Omluvte mě. Jdu ještě v rychlosti zkontrolovat třídní knihu," omluvila jsem se a už po schodech pádila za učiteli s třídnicí v ruce. Chyběli nám zapsat přírodopisné vědy a dějepis.
...

Zaťukala jsem na dveře kabinetu.

"Vstupte!" Křikl někdo. Sebevědomě jsem vešla, ale v zápětí jsem stuhla. Co tady pro kristovy rány dělá Nazumi! Zadržela jsem v sobě klid a ignorovala ho. Přišla jsem k učiteli.

"Dobré ráno, pane učiteli, tady vám chybí podpis," řekla jsem mile a ukázala na místo podpisu. Přece jen byl už trochu starší. V duchu jsem se musela zasmát.

Konečně to podepsal.

"Děkuji moc a naschle," řekla jsem a zavřela za sebou dveře.

Po chvilce mě někdo chytl za ruku. Prudce jsem se na dotyčného otočila...

...

"Ayumi! Počkej!" Řekl naléhavě. Podívala jsem se na něj se znechuceným pohledem. V jeho očích jsem viděla... bolest. Využila jsem toho a vysmekla se ho. Otočila jsem se a odcházela.

"Příště si laskavě rozmysli s kým lezeš do postele! Aby si to ten člověk náhodou nenahrál a neposlal mě," křikla jsem ještě a ukázala na něj prostředníček. Hajzl. Už vím, že to byl podvrch, ale chtěla jsem ho trochu potrápit.

...................................

YO Sweeters! Slibovala jsem Vám kapitolku a je tu! Tak doufám že jste si ji užili x) x3

Vaše SweetLevi ;)