Kapitola 20.

3.8K 302 58
                                    

Yo Sweeters! ^^ Dnes jsem se strašně mooc nudila a tak jsem se rozhodla napsat další kapitolu! x) Všimla jsem si že tuhle povídku čte míň a míň lidí a to mě trochu mrzí :/ no ale co s tím nedělám. Ale určitě nemám v plánu povídku zrušit, jenom kvůli klesající popularitě jestli to tak mohu napsat x) budu psát pro čtenáře, které to ještě baví! A budu se snažit, ještě jako nikdy! A proto je tahle kapitolka nejdelší xD pak Vám napíšu kolik má přesně slov xD tak tohle bude výzva.
Tak Let's Go!! :)

...............................................

Vrátila jsem se v polovině chemie. Wow. Jak já tu chemii nenávidím. Znuděně jsem sledovala jak učitel píše něco na tabuly. Křída přitom pískala a většina kluků si zakryla uši.

"Udělej s tím něco Umi!" sykl po mě Toshirův kamarád. Myslím, že se jmenoval Tachibana, ale nebyla jsem si jistá.

Odkašlala jsem si. ,,Ehm... pane učiteli? Se vší úctou... nechtěl by ste si vzít novou křídu? To pískání nám rve uši," řekla jsem a udělala psí očíčka.

,,Dobrá, dobrá, slečno Kirisawo," řekl a mile se usmál. Usmála jsem se též. Pan Nishikawa byl moc hodný, trošku baculatý učitel. Pár kluků zvedlo palec nahoru. Opět jsem se sladce ušklíbla.

Vyměnila jsem přezuvky za botasky a vzala si tašku, kterou jsem si odložila na zem. Ještě jsem si prohrábla vlasy a vyšla na školní dvůr.

"Ahojky. Čekala jsem na tebe," řekl někdo za mnou. Okamžitě jsem poznala typický slizký tón ,,úžasné" Isabelly. Někdo se zachichotal. Počkat. What?

Prudce jsem se otočila a spatřila dvě prostitutky. Vážně... jinak se to nazvat nedalo, když na sobě měli šaty zakončené těsně pod prdelí a podpatky vysoké jako eiffelovka. Zamračila jsem se.

"Isabello, Garcio... měla jsem to tušit. Jste si podobné jako vejce vejci. Svým tlustým tělem, uhrovytým obličejem, mastnými vlasy, křivými zuby..." začala jsem vyjmenovávat na prstech. Oni se též zamračili.

,, Že to říkáš zrovna ty mužatko," nenechala se Garcia. Uuuuu... to mě fakt zasáhlo.

"Co po mě chcete," řekla jsem a dala si ruce v bok.

"Je to prostinké..." začala Garcia. Pfff... kdo ještě teď používá slova prostinké? Jenom kurvy evidentně.

,,Dáš ruce pryč od mého snoubence nebo ti udělám ze života peklo," pak se otočili a na svých eiffelovkách odešli. Já si jen odfrkla. Hirota jim nedám.

...

"Ahoj tati!" Křikla jsem směrem ke kuchyni, ze které se hrnula příjemná vůně a mě se začali zbýhat sliny.

,, Máš rád onigiri, Hiroto?" Zeptal se táta. No to si děláte prdel, ne! Okamžitě jsem vyrazila po schodech na horu. Vlítla jsem do pokoje a hlasitě za sebou zabouchla dveře. Shimata! To bylo slyšet!

Rychle jsem hodila tašku do rohu a otevřela okno. Na chodbě jsem slyšela blížící se kroky. Spanikařila jsem a vyskočila z okna. Z druhého patra to byly dva metry tak v poho. Přistála jsem v šípkových keřích.

"Ayumi!" Křičel na mě Hiroto z otevřeného okna. Já se vyškrábala ze křoví a vstala jsem. Sykla jsem, když jsem si vyškubla trn ze stehna.

,,Výdrž jdu za tebou," zakřičel.

,,Tss.. nestojím o to," řekla jsem a pomalu šla zpátky do domu, když v tom mě někdo ze zadu chytil.

...

Já a Kluk? Kde žijí příběhy. Začni objevovat