(ne)Věčné tajemství Audrey Finn

Kapitola druhá

Zalapala jsem po dechu, a hned tu krabici nacpala zpátky, tam kde byla a utíkala jsem ke dvěřím, protože na nás někdo zvonil. Byl to Michal. Ptal se mě, jestli může dovnitř, že na ten fesťák kašle a chce se se mnou rozloučit. Byl tu fakt rychle, když jsem mu asi před 15ti minutama v telefonu řekla, že na měsíc odlétám do Anglie. Celkem mi nedošlo že stojím uprostřed dveří, které jsou otevřené dokořán jen v županu, tak jem mu rychle řekla jen "počkej" a utíkala říct mamce, že tu dneska nějakou dobu Michal zůstane a letěla se nahoru do pokoje převléct. Rychle jsem na sebe něco hodila, ustala jsem si postel a běžela otevřít Michalovi. Ten vešel, pozdravil mamku a už zmizel v mém pokoji. To dělal vždycky. Prý se mu tam strašně líbí, i když je až moc holčičí. Šla jsem za ním a zavřela dveře. Poznala jsem, že je smutný.
Po chvilce mlčení řekl "Víš, Audrey.." na chvilku se odmlčel "bude se mi šíleně stýskat a doufám, že to rychle uběhne, protože fakt nevím co tu budu dělat celou tu půlku prázdnin jen s Petrem a tou jeho divnou partou." Vůbec se mu nedivím, já byla asi ta nejnormálnější, kdo se s ním bavil. Zbytek byli nějací feťáci a jinak celkem zvláštní lidé. Zřejmě to bylo jeho mamkou, protože ta několikrát skončila v psychiatrické léčebně, a tak si všichni mysleli, že on je nějaký pošuk. "Hele, to zvládneš, však si budeme volat přes skype. Kdyby byla na tom tvoje máma líp, tak bych tě vzala s sebou, ale vím že to nejde." "Heh, to by bylo od tebe milé." Ušklíbnul se. "Ale já bych jí tady nenechal. Ale dívám se, že ty jsi dneska nějaká bledá a zaražená, to se tam ani trošku netěšíš?" Trošku jsem s sebou trhla, protože teď jsem na to, co jsem objevila v garáži vůbec nemyslela, a tu Anglii nějak extra neřeším. "No, moc ne, když mi tu lícíš jaké to bude beze mě utrpení." Pousmál se a začal si hrát s mojí zabičkovou lampičkou, ketrou mám na nočním stolku. "Vydrž, přinesu ti něco, co ti zaručeně spraví náladu!" řekla jsem, a vystřelila z postele, na které jsme seděli. Seběhla jsem dolů, vzala mamce půlku boruvkového koláče a kolu a pádila s tím zpátky nahoru aby mě s tím neviděla. Otevřela jsem si nohou dveře, jak mám ve zvyku a naservírovala mu to rovnou pod nos. Hned se celý rozzářil a pustil se do toho. "Tak co, lepší?" Zeptala jsem se. "Lepší." Odpověděl. Začali jsme se smát, protože nám to připomělo reklamu na Snickers a pár našich vtípků. Začalo mi docházet, že mi fakt bude po něm smutno, a že si s ním opravdu rozumím. Najednou se mi z Prahy vůbec nechtělo. Mamka dovolila, že u nás může zůstat až do večera, tak jsem si povídali, smáli se, vzpomínali a večer si Michal usmyslel, že si pustíme horor. Vůbec jsem z toho nadšená nebyla, ale dlouho se neuvidíme..maximálně tak přes webkameru,tak jsem na to kývla. 
Po dlouhém rozmýšlení tam pustil Pach Krve. Vydržela jsem se na to dívat chvilku, pak jsem prostě jen začala potichu brečet, protože jsem se opravdu bála toho, co to v té garáži máme. Mamka o tom určitě nemá ani ponětí a mě to začíná užírat. Po pár minutách si toho Michal všimnul. No super. "Audrey, jsi v pohodě? Já to vypnu, když se bojíš..stačilo říct!" Rychle to vypnul a sedl si zpátky ke mně. "Víš, Michale, já ti to musím ukázat.."