Prolog

4.1K 178 1
                                    

Aby jste pochopili můj život, začnu od úplného začátku.

Narodila jsem se do velice bohaté a slavné rodiny. Když jsem byla malá, chodil mě hlídat kluk z naší čtvrti. V mých 5.letech mě ale unesl. Dodnes si nevybavím jeho obličej. Z toho večera si pamatuji jen to, že mě odvedl do nějaké tmavé místosti bez oken a pořád opakoval jednu větu:,,Svou rodinu už nikdy neuvidíš."

No, měl z části pravdu. Rodiče ještě ten den měli autonehodu. Našli mě po 3.dnech. Ten kluk však zmizel. Ujala se mě babička. Někdo by asi řekl, že když jsem měla bohaté rodiče, tak si teď budu žít jako v pohádce. Ale opak je pravdou. Když rodiče zemřeli, o vše jsem přišla.

Dnes je mi 17let a žiji s babičkou v malé vesnici nedaleko Londýna. K mým narozeninám mi babička dala poukázku na týdenní zájezd do Kalifornie. Nechápu, jak dokázala našetřit tolik peněz, když jsme celé ty roky neměly ani na pořádné jídlo. Ale už od malička to byl můj sen se tam podívat.

A když už mluvíme o snech...Nevím jak, ale dokážu se dostat do snu někoho jiného. Poslední dobou se mi to stává dost často. Většinou se tam ale objeví něco, čeho se nejvíce bojím. Problém je, že ani já sama nevím, co to je. Nevím k čemu bych to přirovnala.

Pokaždé se to odehrává uprostřed lesa u rybníka. V noci. Měsíc je v úplňku. Jsou tam dvě postavy. Jedna je silueta muže. Stojí vždy proti světlu měsíce, takže mu není vidět do tváře. Jediné co je vidět, jsou jeho červené oči a bílé zuby, ze kterých vyčnívají po obou stranách špičáky, ostré jako břitva. A druhá postava je pokaždé někdo jiný, podle toho komu se objevím ve snu. Já jsem naštěstí jen přihlížející..

pozn.autorky: Doufám, že se vám to líbilo a bude to aspoň někdo číst. :)

HE'S BACKWhere stories live. Discover now