The boy who lives on the street [cz]

8.Díl

Louis' POV

,,Ale Louisi!" žádal mě Harry už po několikáté. Dokonce na mě zkoušel psí oči, ale ani to mu nepomohlo.
,,Ne zlato, smiř se s tím, že ti to neřeknu. Za chvilku se to stejně dozvíš!" přísně, ale s úsměvem jsem mu odpověděl. Políbil ho na čelo a dál šel po ulici.

Už měsíc se mohu chlubit tím, že tento kudrnáč je mým přítelem. Miluju ho a nikomu  bych nedovolil, aby mu něco udělal. Po té nehodě, kterou protrpěl se jakž takž vzpamatoval, ale přece jenom se v něm něco zlomilo. Nedivím se mu. Když jsem poprvé uviděl, co mu ten muž vyryl nožem na záda, rozbrečel jsem se láskou i nenávistí. Láskou k Harrymu a nenávistí k tomu psychopatovi... Harry se za to nenáviděl a pořád opakoval, že je z něj netvor. Marně mu opakuji, že tomu tak není. Je ještě více nedůvěřivější, než byl před tím.

Nebaví se s nikým kromě mně, Nialla, Zayna a Liama. Je vystrašený, když jdeme po ulici, když nakupujeme, a i když sedíme v kině. Snažím se ho ujišťovat, že je se mnou v bezpečí, ale po tisíc té jsem to začal vzdávat.

Ruku v ruce jsme se zrovna procházeli po prázdné ulici. Měl jsem pro něj překvapení. Pořád mě s tím otravoval, ale zatím jsem se držel.

,,Okay.. Zavři oči, půjdeme domů."

Řekl jsem tajemně a ještě než je zavřel ho políbil. Nelhal jsem mu, šli jsme domů, ale ne přesně do toho domu, kde jsme dosud bydleli. Ano, koupil jsem pro nás nový byt. Je blíž k mé práci, na mnohem lepším místě a je prostě lepší. Náš starý dům nebyl nijak špatný, ale byl... byl prostě starý. Když jsem v něm bydlel sám, naprosto vyhovoval mým potřebám, ale teď, když se mnou žije Curly chci přece jenom něco lepšího. Proto jsem se rozhodl po nějakém se podívat a toto byla láska na první pohled. Naštěstí mě Harry nijak nepodváděl a dál měl pevně zavřené oči. Na obličeji měl ustaranou a vtipnou grimasu. Doufám, že mu byt bude připadat, jako velký dárek, a ne jako prkotina. Taky doufám, že ho bude milovat. Sladce se pousmál, když jsem si začal pískat melodii, kterou jsem včera hrál na klavír. Chvilku jsem ho pozoroval. Vypadal jako anděl. Můj malý anděl.

Nebylo to daleko, takže jsme tu byli během deseti minut. Auto jsem měl zaparkované na chodníku, před domem.

,,Okey, jsme tady, ale ještě je neotvírej!"

Nakázal jsem mu a políbil ho na líčko. Překvapeně sebou cukl, což mi přišlo opravdu rozkošné. Jak někdo tak krásný může být? Vyšel jsem tři schůdky, které dělili chodník a vstupní dveře a otevřel je. Podal jsem Harrymu ruku a společně vstoupili dovnitř. Stále držel oči podstivě zavřené, ale hryzal i u toho ret, jak se snažil odolat pokušení. Propletl jsem si sním prsty.

,,Dobře, už je můžeš otevřít."

Harry pomalu a jemně otevřel prvně jedno oko a až poté to druhé. Brada mu prudce poklesla dolů, když uviděl náš nový dům. Byl jsem si jistý, že tohle opravdu nečekal. Stále tam němě stál s dlaněmi  přitisklými k puse. Otáčel se dokola, dokud jeho pohled nespočinul na mě.

,,Pane Bože Louisi! Ty-ty jsi vážně koupil dům pro nás dva?"

,,Doufám, že se ti bude líbit."

Řekl jsem mu s úsměvem a pozoroval ho, jak se rozhlíží všude kolem sebe.

 ,,Miluju to tu!"

Wooow, tak to jsem nečekal! Poskočil ke mně a dlouze mě políbil. Motýlci, kteří byli schovaní někde uvnitř mého břicha, se jako na povel rozletěli a já jsem pocítil nádherně blažený pocit. Dlaně obmotal kolem mého krku, a přitáhl si mně ještě blíže. Své jsem mu položil na boky a nedovolil jsem mu sebemenší pohyb. Jazykem mu obkroužil horní ret a já jsem se jeho kroku nijak nebránil. Vždy jsem byl ten, kdo polibek prohlubuje a snaží se o něco víc. Byl jsem jeho krokem příjemně zaskočen. Od mého obličeje se odtáhl až po tom, co mu došel dech. Ale stále mě nepouštěl. Pevně mě objal a políbil znovu. Tento polibek nebyl jako ten prví, ale i tak to byla prostě síla.