The boy who lives on the street [cz]

3.Díl

Louis' POV

Je nádherný a ty jeho kudrnaté, neposedné vlasy... Prostě okouzlující, opravdu moc hezký. Jeho oči... Pane Bože jeho oči... Mohl bych se do nich dívat snad do skonání světa. Rty má lehce narůžovělé a já si dokážu živě představit, jak je políbím. A má ďolíčky! To ho dělá ještě roztomilejším! Je prostě rozkošný.

Je sice stydlivý a moc toho nenamluví, ale to já chápu. Nedůvěřuje mi. Mluví jen když se ho na něco zeptám. Dělá mi starost, jak  je hubený. Zatím nic nesnědl a já se bojí, že by mohl mít anorexii. Pije jenom vodu, nebo ovocné čaje. Ale chci mu pomoct a taky že pomůžu.

Už jsou to dva dny, co jsem Harryho našel. Je ke mně víc otevřenější a upovídanější. Několikrát jsme se smáli takovým způsobem, že jsem očekával moji sousedku u dveří s koštětem v ruce. Jíst se mu zatím moc nechtělo, ale když jsem na něj přitlačil, tak něco málo vždy snědl.

Dneska jsem musel odejít do práce. Nechtěl jsem Harryho nechávat doma samotného, tak  jsem se domluvil s přáteli Zaynem, Niallem a Liamem, že spolu stráví volný den. Tito tři kluci jsou mí jediný dobří přátelé a já jim mohu plně důvěřovat. Myslím, že s Harrym nebudou mít žádné potíže. Jsou hodní a milí, ale i tak je Harry nejistý. Několikrát jsem ho ujišťoval, že si je oblíbí, tak jen doufám, že to tak bude.

Dojídal jsem svou snídani a čekal až přijdou. Harry seděl tiše na gauči a ani se nehnul. Jen co se bytem rozezněl zvonek, Harry povyskočil, že chybělo málo a byl proletěl stropem do ložnice. Šel jsem otevřít a hlasitě se s kluky přivítal. Hazz seděl na gauči jako zařezaný a tiše nás pozoroval. Z věšáků jsem si vzal bundu, mrkl na Harryho a odešel. Jen doufám, že všechno bude v pořádku. Že Harry bude v pořádku! Chvilku jsem stál za dveřmi a poslouchal, jestli... ani nevím co jsem čekal. Jen jsem se chtěl ujistit, že je všechno ok.

Harry's POV

Dnešek mám strávit s Louiho přáteli. Jsem dost vystrašený a nervózní. Nevím jestli to je dobrý nápad, ale i tak to udělám. Prostě a jednoduše mu budu věřit. Nikomu by nedovolil, aby mi ublížil ne? Ještě před dvěma dny jsem mu moc nevěřil a teď mi nezbývá nic jiného. Je to sice trošku bláznivé, ale to už je jedno. Jsem si jistý, že si s nimi budu rozumět, ale jedna část mého já se jich docela bojí. Zhluboka jsem se nadechl a vstal z vyhřáté postele, ve které jsem se dotěď válel. Záda mě ještě nepřestala bolet, ale už jsem se při chůzi nemusel opíral o zábradlí, což jsem považoval za úspěch! V koupelně jsem si užíval dlouhou, teplou strchu. Oblékl si čisté oblečení a ještě než odešel jsem se prohlédl v zrcadle. Nelíbí se mi, jak vypadám. Jsem tak ošklivý a tlustý... Vážně nechápu, proč se mi Lou snaží pomoct! Někdy si říkám, co na mě sakra vidí? Nechápu...

Vyšel jsem z koupelny na chodbu, po níž jsem zamířil ke schodům a do přízemí. Louis právě dojídal svou snídani. Sedl jsem si na sedačku a ani nedutal. Když s domem rozezněl zvonek, leknutím jsem povyskočil. Jen doufám, že si toho moc nepovšiml. Do bytu vtrhli tři kluci přibližně ve stejném věku. Po bujarém přivítání si Louis z věšáku vzal svou koženou bundu, povzbudivě na mě mrkl a odešel.

Byl jsem vystrašený jako prase před porážkou. Tiše jsem polkl, ale stejně jsem měl pocit, že to dojednoho slyšeli. Měl jsem sto chutí vyběhnou z bytu a padnout Loimu kolem krku, ale to se snadněji říká, než dělá. Kluci se na mě přívětivě usmívali a vypadali docela přátelsky. Snažil jsem se usmát a trému na sobě nedat znát, ale bylo to těžší, než se zdá. Mé srdce se asi právě snažilo vyskočit z mého hrudníku, jinak nedovedu pochopit, proč tak zběsile tloukne.

Byl tu kluk s blonďatými, hnědými a černými vlasy. Ty se na těch barvách domluvili, abych si je lépe zapamatoval, nebo co? Vypadali opravdu kamarádsky, takže nechápu, proč jsem se jich tolik bál.

,,Čau kámo!'' Blonďák se na mě usmál. Měl takový zajímavý přízvuk, nejspíš irský...

,,Ahoj, jsem Harry... Rád tě poznávám."

Odpověděl jsem mu třesoucím se hlasem... Proč jsem zrovna já takový stupidní idiot?!

,,Taky tě rád poznávám. Tihle dva pošahanci jsou Zayn." ukázal na kluka s černým hárem. Zayn se na mě upřímně usmál. Taky jsem se snažil vypadat vesele... Nevím, jak se mi to dařilo. ,,A tohle je Liam, náš taťka."

Liam se Niallovu pojmenování zasmál a potřásl mi rukou.

,,Konečně tě poznávám, Louis o tobě pořád mluvil." prásknul to na Louise Liam, přičemž jsem se nenuceně usmál.

Jestli jsem někdy řekl, že Louis má hodně tetování. Musím se opravit. Tyto hoši měli hodně tetování, Louis jich měl oproti nim jen pár. Celé paže jimi měli pokryty. Vypadalo to trošku děsivě. Vypadaly jako bad boys, ale ve skutečnosti to byli milí a přátelští lidé.

Niall si mě chvilku se zájmem prohlížel a shodnotil. ,,Máš děsné oblečení... Potřebuješ zastřihnou vlasy... To znamená jediné! Jdeme nakupováááááát!" bylo až neuvěřitelné, jak hlasitě to zakřičel. Pohledem jsem sjel na Louiho černé na koleni roztržené ryfle a obyčejné černé triko.

Zaynovi se rázem rozšířil úsměv a rozzářily oči.

,,Okay, okay, ale prvně si dáme snídani! Louis nám dal kreditku, takže to můžeme rozjet!"

Byl jsem zděšený. Nakupování? No pane bože! Co se to děje? Jedinou věc, kterou jsem si v tomhle zmatku stačil zpozorovat bylo to, jak mě Niall táhne pryč z domu směrem k obchodnímu centru.

Hlasitě jsem polkl. Tohle není vůbec dobré... Jen doufám, že těch pár hodin s nima přežiju!

I jist hope, to be alive after few hours with boys.

❤

Ahojte, máte tu další díl! Pro další díl mi tady zanechte stejný- nebo vyšší- počet hvězdiček, jako u prvního dílu! ;)
Děkuji vám za všechny komentáře a voutíky!
Love you all and hope to like it!

♧K