Planet of Ash

City in the middle of forest

Doctor s Clarou utíkali z kopce za surikatou. Občas někdo z nich klopýtl, ale ne tak, že by spadl na zem. Čím více se blížili k městu, tím víc se Doctorovi vybavovaly vzpomínky. 

Modré stromy, růžové keře, fialové květiny, husté lesy. Tvorové velmi podobni lidem loví zvířata, aby bylo co jíst. Ženské pohlaví onoho druhu sbírá plody keřů, trhá květiny, stará se o zahrady. Všude kolem se rozprostírají lesy, pole, pláně a zahrady plné nejrůznějších druhů rostlin a zvířat. Zvláštní muž s nagelovanými hnědými vlasy v modrém obleku s červenými boty značky 'Converse' stojí uprostřed toho všeho s mladou, černovlasou ženou tmavší pleti oblečenou v džínách, tílku a rudé kožené bundě a povídá jí o tomhle místě. Lidé na ně zvláštně koukají, ale starají se o ně.
"Doctore," osloví ho žena.
"Ano, Martho?"
"Co je tohle za místo?"
"No, tohle místo je..." 

Clara stojí na malé vyvýšenině a kouká na město z větší blízky. Připadá ji mnohem krásnější a větší, než z onoho kopce. Její dech se tají nad tou krásou. "Doctore, to je překrásné město! Vypadá jako mimozemská Paříž!" A opravdu  
Chvíle ticha. Claru to ticho až znepokojovalo. Ohlédla se za sebe a viděla Doctora, jak sedí na trávě a kouká někam do dáli. "Doctore?!" zatřepala s mužem Clara.
"Oh... Trochu jsem se zamyslel. Ovšem! Překrásné město! Město plné historie, krásy a tajemství!" Doctor zněl velice nadšeně, ale za jeho radostí se skrýval smutek a vzpomínky. Velmi nepěkné vzpomínky. Pokaždé, když si vzpomněl na tohle město, pokaždé, když tu byl, vzpomínal na všechny své společníky a společnice. Vždy, když se ocitl na tomhle místě, v tomto městě, tak to byli poslední chvíle s nimi- s Marthou, Susan, Amy, Romanou II, Poly, Jo a dalšími. Z těch vzpomínek by mohla vzejít celá kniha, dokonce celá serie knih. Za těch více 1000 let by z toho byla neobyčejná kronika. Ale nad tím teď nechtěl přemýšlet. 

 ***

Konečně byli ve městě. Krásné široké bulváry lemovaly různé obchody. Ulice byly plné tvorů, kteří až neskutečně podobali lidem. A přece na nich bylo něco zvláštního. Obyvatelé dosud neznámé planety měli trochu snědší pleť, ale to by nebylo tak obvyklé. Jejich tělesná stavba už ale ano. Vezměte si klasického člověka z 21. století. Jeho výška je zhruba 185 centimetrů- samozřejmě u žen je tenhle údaj menší, hlava byla přiměřená ke stavbě těla, obličejové části a končetiny též. Jenže, obyvatelé téhle planety byli měřili zhruba 2 až 3 metry, jejich uši byli špičaté, oči velké a jasně modré. Nohy měli mezi prsty jemné blanky, aby mohli lépe a obratněji plavat a za zadní části těla jim rostl ocas. 

Clara koukala tak trochu vyjeveně, ale přece jen už viděla podivnější tvory, takže pak jí přišli celkem normální. S Doctorem se procházeli po širokých ulicích a užívali si krásy města. "Je to tu pořád stejné." řekl Doctor. Clara to zaslechla, s čímž Doctor zase tak nepočítal. "Zase?" Clara reagovala na Doctorova slova velmi překvapeně. "Emm....Ano! Jako v mém snu! Víš minulou noc jsem měl takový sen...." Doctor se pokoušel najít slova, ale nic moc ho nenapadalo. "Ty spíš?" tázala se Clara. "Ano! I Páni času si musí někdy odpočinou! Copak si myslíš, že jsme perpetuum mobile?" Doctor házel rukama a pak se zastavil. Clara stála kus za ním, ruce založené na prsou a vy tváři měla naštvaný výraz. 

Beam! Táážke a touhle větou zakončím druhý díl. Ano! Po roce další díl! Moooooc se všem omlouvám, že to nevyšlo dřív, ale nestíhala jsem a i jsem na Wattpad zapomněla a přiznejme si (ti co ví), že přesum na střední školu není zrovna nejlehčí :) Takže já doufám, že se vám tento díl líbil a doufám, že  díly budou vycházet častěji! :) Tak snad se díl líbil a ještě jednou se moc omlouvám :\ :) Vaše Amy (VOTES/KOMENT Potěší :3 :*)