I'm In Love With Him~[TAEKOOK]🖤

•10•

Jimin už měl palačinky hotové,tak jsem si sedl normálně ke stolu a jednu si vzal.

Poté co jsme měli palačinky snědené,uklidili jsme nádobí do myčky a jelikož už bylo po půl osmé,tak jsme si vzali věci a vyrazili do školy abychom tam stihli přijít včas.

Celou cestu jsem přemýšlel o Taem a o tom co mi včera Jimin řekl. „Kookie děje se něco?"zeptal se mě Jimin když mě viděl málem narazit do lampy,které jsem se naštěstí nakonec nějak vyhl. „Co?Mělo by se něco dít?"odpoveděl jsem na jeho otázku a podzvedl obočí. Byl jsem celkem dost mimo. „Už od té doby co jsi přišel do kuchyně se chováš divně"řekl s mírným úšklebkem. „Nic se neděje"řekl jsem jako by to byla pravda a mírně se pousmál. „No tak dobře,ale kdyby se cokoliv dělo tak mi to řekneš"řekl s trochu vážným výrazem. „Ano mami"řekl jsem a začal se smát. „Já to myslím vážně"řekl a pak se nakonec začal smát taky.

Po nějakých 15 minutách jsme konečně došli do školy. „Vidíš někde kluky?"zeptal se mě Jimin. „Vždyť jsou tam ty trubko"řekl jsem,ukázal jsem prstem na strom kousíček od nás a začal se smát. „Tak já,že jsem trubka?"zeptal se s překvapeným výrazem a zároveň se na mě šibalsky usmál. „Co?Nenene nejsi!"řekl jsem a začal jsem rychle couvat směrem ke klukům. Jimin se za mnou ale rozběhl. Chtěl jsem se otočit a utíkat taky,ale nějak se mi zamotaly nohy a zakopl jsem a spadl někomu do náruče.

Zvedl jsem hlavu abych viděl dotyčnému do obličeje. Když jsem viděl Taeho,tak jsem dostal málem infarkt. Divím se,že jsem ho fakt nedostal.

„T-tae?"vykoktal jsem ze sebe s překvapeným výrazem. „Ahoj Kookie,taky tě rád vidím takhle po ránu"řekl a začal se smát. Já se jen uchechtl. Byli jsme od sebe jen kousíček a já myslel,že budu mít asi brzo zástavu srdce.

Po chvilce se přestal smát a koukl se mi přímo do očí a já to stejné. Jimin si po chvilce odkašlal a my se vzpamatovali. Teda Tae jo,já byl ještě celkem mimo. Koukl jsem se na Jimina,který na Taeho koukal,jak kdyby ho chtěl zabít. No..ani se mu asi nedivím. Pak ale pohled přesunul na mě a já nevěděl co dělat,tak jsem jen sklopil hlavu a radši dělal že tam vůbec nejsem. „Asi bychom měli jít už do tříd,za chvilku začne hodina"řekl Jin in po chvilce ticha. Všichni na to jen kývli a rozešli se do svých tříd.

Školu jsem měl dneska celkem dlouhou a bylo to unavující,takže jsem klukům jen oznámil,že na ně čekat nebudu a půjdu rovnou domů. Tentokrát k sobě domů. Celkem mi to tam začínalo chybět. Hned co jsem přišel domů jsem si to namířil rovnou do svého pokoje. Někam jsem odhodil svůj batoh a plácl sebou na postel. Jelikož jsem toho moc nenaspal,tak jsem hned usnul.

Vzbudil jsem se a koukl na mobil. „To už je tolik?!"vyjekl jsem sám pro sebe. Bylo totiž už kolem deváté hodiny večer. Koukl jsem se jestli mi někdo nepsal a hned co jsem viděl u Jimina 12 nepřečtených zpráv,těžce jsem polkl a klikl na chat s ním.

Jiminie

18:00

Jiminie:Kookie?

Jiminie:Přijdeš si pak pro svoje věci?

19:00

Jiminie:Kooku?

Jiminie:Kookieeee

Jiminie:Je všechno v pořádku?

Jiminie:Nestalo se ti nic?

Jiminie:Kookie kde jsi,už začínám mít
o tebe strach:((

20:27

Jiminie:Kookiee?

Jiminie:Jsi tu?

Jiminie:No dobře tak asi nic

Jiminie:Pak mi zavolej ano?

Jiminie:Chci aspoň vědět jestli jsi v pořádku

Přečetl jsem si všechny Jiminovi zprávy. Upřímně mi ho bylo líto,že si dělal takový starosti a já jen usl. Hned jsem udělal,co psal.

Vytočil jsem jeho číslo a čekal než to vezme. „Kooku!"řekl s trošku zvýšeným hlasem Jimin. „Jimine promiň,já jsem byl tak moc unavený,že jsem prostě usnul"řekl jsem a čekal co na to řekne. „Mm...v pohodě.Hlavně,že jsi v pořádku..."(„Mm..tak jako logicky jsem v pořádku když jsem jen usnul"řekl jsem si v hlavě). „No tak co s těma věcma?"zeptal se Jimin. „Um..jo zítra si pro ně přijdu"řekl jsem a zývl si. „Dobře..tak zatím asi čau"řekl a hovor ukončil. Nestihl jsem mu říct ani čau na zpátek. Přišel mi takový naštvaný...,že by to bylo kvůli tomu venku? Možná..bych za ním ještě teď mohl zajít a zeptat se ho a rovnou si vzít i ty věci.

Vzal jsem si mobil a šel k Jiminovi a doufal jsem,že bude doma. Po chvilce jsem přišel k jeho domu a šel zaklepat. Jimin naštěstí Po chvilince otevřel. „Mm...přišel sis pro věci?"zeptal se trošku otráveným hlasem. „Nejen to..."řekl jsem a sklopil hlavu. „Mm..otravuju?"zeptal jsem se. Ani jsem vlastně nevěděl jestli můžu přijít. „Ne v pohodě.."řekl Jimin a trochu poodstoupil od dveří abych mohl jít dovnitř. Vešel jsem dovnitř a sundal si boty.

Sedli jsme se vedle sebe na sedačku a byli zticha. Jimin se moc neměl k tomu,že by začal nějakou konverzaci,tak bude asi nejlepší když začnu já. „Umm...Jimine stalo se něco?"zeptal jsem se opatrně. „Co?Ne.Mělo by se snad něco dít?"řekl nepříjemňe. „V tom hovoru jsi nezněl,že by bylo vše v pořádku a navíc,znám tě dlouho,takže poznám když se něco děje"řekl jsem s vážným pohledem.  

Známe se už 10 let a poznám když se něco děje,tak by mi to mohl říct. „Nic se neděje"řekl s kamenným výrazem,pak se koukl na můj batoh,který byl opřený o židli a pak zase na mě. „Tam máš batoh,můžeš si ho vzít a odejít"řekl a začal se pomalu zvedat z gauče. „Vyhazuješ mě?"zeptal jsem se ho s nemile překvapeným výrazem. „Ne,ale přišel sis snad pro věci ne?"řekl a uchechtl se. Mně to ale moc vtipný nepřišlo. „Nepřišel jsem si jen pro věci a už jsem to říkal"řekl jsem už trochu naštvaným hlasem. „Tak proč jsi tady?"zeptal se mě a povzdechl si. „Přišel jsem,protože chci vědět co se děje"řekl jsem s kamenným výrazem. „Už jsem ti říkal,že nic"řekl a falešně se usmál. Haha Jimine moc vtipný...

-------
Ahojky.Doufám,že se vám kapitola líbí.Další začnu psát zase dneska a uvidím kdy vyjde.Každopádně už by to chtělo nějaký drama tady,takže musím něco vymyslet😂Zatím se mějte hezky a užívejte prázdniny💜