In love with you again [Harry Styles]

12.

Když jsem klepala na dveře rodičů, byla jsem už značně nervózní. A nepomohl ani Harry, držící mě za ruku. Sám byl z toho docela vystresovaný. Celkem mu zabralo dost času, než si získal tátovu důvěru no a tohle… pokazí to všechno.

Uklidňoval mě jedině fakt, že mamka mě podpoří.

Otevřela nám Hannah. Byla překvapená, takže předpokládám, že ona o ničem neví. Pozdravila jsem se s ní. Pak i s mamkou, která nás začala objímat. Pak přišel nejhorší - táta.

Jeho pohled říkal jedno - ví to a chce nás zabít oba dva.

Celý oběd byl ticho a až Hannah odešla ven s kamarádkami, spustilo se to správné peklo. Řval, nadával a nebál se použít i sprosté slova. My s Harrym jsme jen seděli a tiše přijímali všechno od nezodpovědných teenagerů až po neschopné malé děti. Vždyť to vlastně byla pravda. Bylo mi do breku, ale zařekla jsem se, že už znovu plakat nebudu a postavím se k tomu jako dospělá.

Po půl hodině křiku se konečně uklidnil, a když si všiml mých skleněných očí, objal mě a řekl, že se na mě stejně nemůže moc dlouho zlobit.

V tu chvíli jsem si pomyslela jedno - miluju svoje rodiče.

Chtěla jsem zůstat u rodičů déle, ale po pár dnech jsme se museli vrátit do Londýna. V úterý odlítají do Los Angeles. Mají tam koncert. Bylo dohodnuto, že poletím s nimi, ale vlastně nevím, co na to říkají ostatní. Mluvila jsem o tom zatím jen s Liamem.

"Já si nemyslím, že je to dobrý nápad." pořád jsem brblala, když mě bral na letiště autem.

Po jedné straně se mi to nelíbilo a po druhé jsem se nemohla dočkat. Vždyť já uvidím Ameriku! LA!

"To říkáš pořád, ale přitom se těšíš, jak malá holka," protočil Harry očima.

"No jo, ale já se s nimi ještě od té hádky neviděla a mám strach z Paula." stáhla jsem si vlasy do drdolu. Bylo sice ráno, ale venku už krásně svítilo sluníčko. Na kraťasy jako stvořené. No i tak jsem si radši vzala legíny a volnější košili, přes normální trička už jde poznat břicho a tam určitě budou čekat paparazzi.

"Kašli na ně," za ruku mě potáhl k sobě.

"Radši dávej pozor na cestu." zavrtěla jsem hlavou. Auto jsme nechali na placeném parkovišti a pak se vydali na odbavení. Ostatní už čekali v té"čekací" místnosti, nebo jak se tomu říká.

Když jsem je už v dálce zahlídla, chtěla jsem utéct. Určitě jsou na mě naštvaní.

Liam se tvářil přátelsky, Zayn dělal, že se ho to netýká, Louis se loučil s El a Niall pro jistotu koukal úplně někam jinam. "Tak jste dorazili, supr." objevil se Paul. Po jeho hněvu už nebylo ani stopy. Hraje to, nebo to myslí vážně?

"Hele, já se omlouvám, jen je to moje práce." vzal mě za ramena.

"Rozhodně to není proto, že tě nemám rád. Jsem rád, že jsi dala Harryho trochu do pucu, předtím je střídal jak ponožky." usmál se. Stydlivě jsem sklopila pohled k zemi. Tímhle se díky bohu atmosféra uklidnila, jen Niall zůstával tichý. Seděli jsme a čekali, než bude naše letadlo připravené.

"Já se trochu bojím." zamumlala jsem.

"Neboj se, nedám tě," Harry mě zezadu objal a obě dlaně mi položil na břicho.

"No, já ještě nikdy neletěla." přiznala jsem a určitě jsem musela zrudnout.

"Vše je jednou poprvé." drknul do mě Liam.