The Glory (15+) [SONIC FF]

»»-- 12 --««

Je to zvláštní pocit, když nepoznáváte ani sám sebe.
Mám pocit, jako bych to nebyl ani já.
Nejsem sám sebou.
Něco je pořád špatně.

Je to snad sebelítost? Pocit toho, že jsem možná na světě zůstal úplně sám, bez nikoho?
Jsem zmaten. Ze všeho okolo sebe.
Zřejmě už nejsem člověk, co jsem býval, už nikdy nebudu. V hlavě se mi honí myšlenky na dny, kdy jsem z Metropolis udělal málem město duchů.

Lidi mě pozorují a probodavají mě pohledy. Proč tu tedy jsem. Protože Gadget má sen, přísahu, kterou dal? Jen kvůli tomu?
V noci nespím, pořád mívám sny o ubohých, nevinných lidech, které jsem zabil. Každý výraz, každé slovo, jejich prosby o odpuštění, o slitování.

Co se stalo?

Proč se ze mě stalo to, co se stalo?
Byla to touha po moci? Pomsta? Adrenalin, co jsen chtěl zažít? Nebo jen moje chtivost a sobectví vůči lidem okolo mě?
Moji četě...rodině, která už není.

"Zero? Donesl jsem ti jídlo-" Pomalu jsem se otočil. Gadget tam stál s miskou plné polévky. Měl ustaraný výraz, pozoroval mě, jak sedím u okna a dívám se ven na noční Metropolis.
"Jistě- díky..." mlčky jsem mu poděkoval, ale má chuť k jídlu nepřicházela.

"Pořád si vyčítáš co se stalo?" Ale se mnou to ani nehlo, ignoroval jsem ho, cítil tlak na hrufi a knedlík v krku, který mi bránil v tom, abych vůbec pípnul.
"Resistance ti odpustila" Udělali to jen kvůli tobě.
"můžeš zase žít svůj život, nevidí v tobě hrozbu-' to si myslíš ty.

"₦ø₮₳₭, ɽɇ₭₦ł ₥ʉ ₮ø, Ł₦₣ł₦ł₮ɇ"

Malinko jsek zavrčel a otočil se na něj. Bylo vidět, jak na sucho polknul. Cítil jsem z něj nervozitu, strach. Jeho oči se dívali přímo do těch mých.
"Lháři..."
"C-cože to?-"
"Lháři!" Sám ze sebe jsem byl překvapen, hlas jsem takto často nezvyšoval. Všechny emoce se rázem smíchaly do jedné. Vztek. Cítil jsem vztek.
"Udělali to jen z lítosti k tobě, ne protože mě nevidí jako hrozbu..."

"To není pravda-"
"Nedávej mi naději, Gadgete, oba to víme..." náš oční kontakt jsem přerušil, zase se otočil k oknu.
"dokud tu jsem, jsem hrozba pro každého..." Neviděl jsem jeho výraz, ani nedokázal říct, co si teď myslel. Slyšel jsem jen tiché povzdechnutí.

"a-asi- bude nejlepší, když tě nechám o samotě-" něco se ve mě zlomilo. Jeho hlas zněl zklamaně. Poté jsem jen slyšel tiché klapání bot a zvuk dveří. Byl pryč, zůstal jsem sám. Znovu.

A jen mojí chybou.

Omlouvám se Gadgete.

Nechtěl jsem tě ranit, jsi milý kluk. Já jsem tu tej problém.

Problém, který musí opustit toto město.

#430slov

Toto trvalo docela dlouho ale stálo to za to :D.