Probudil jsem se a okamžitě vstal. Nikdo jinej ještě nebyl vzhůru, proto jsem jim připravil snídani a napsal na papírek "mám vás rád", upravil jsem se a vyrazil jsem do školy.
O několik minut později už jsem stál přede dveřma od třídy, teď máme Satánka, potichu jsem se vplížil do třídy a stoupl si za něj. Čekal jsem asi dvě minuty a pak se otočil. „TYVOLE TY SEŠ KOKOT!" zařval vyděšeně. Konec nekonců bude hodina strašení tak proč si z něj neudělat trochu srandu. „Dobrý den." pozdravil jsem zdvořile a šel si sendout do lavice. Satánek se na mě podíval, tyhle pohledy mě baví ale ten jeho byl nejlepší. „No dobrej." řekl na oplátku. „Jak se máte?" zeptal jsem se. „Já se mam dob- počkat, co se to s tebou stalo Lubáku?" vyštěkl najednou, ani nestihl odpovědět. „Co by mělo pane učiteli?" odpověděl jsem. „Přišel jsi brzo, pozdravil jsi, ptáš se jak se mám a dokonce... dokonce jsem se tě lekl. LUBÁKU, tys mě vyděsil!" najednou začal vydávat zvláštní zvuky, nevěděl jsem, jestli brečí, nebo se raduje, možná obojí. „Musím uznat, že se chci změnit, to co se stalo mi změnilo život a já si uvědomil, jak lehké je umřít a že nesmím plýtvat životem a musím bylt kepší bubák.
„Velmi dobře Lubáku ale nevim jestli ti mam věřit ty malej smrade, po tom co ses pokusil o to, zničit mi život." no jistě. „Ano, celkově šestkrát prosím pěkně." řekl jsem se a usmál se na něj. „Dokonce to počítáš." ve skutečnosti to bylo mnohem víckrát ale to vedět nemusí. „Lubáku musim říct, že se ti to povedlo, kvůli tobě jsem troska. Opustila mě kvůli tobě žena a děti si vzala s sebou. Jsem kvůli tobě úplně sám." neni mi to ani trochu líto, chtěl bych aby bylo, jenže není. „To mě mrzí, omlouvám se." řekl jsem a Satánek se zadusil, koukl na mě a potom omdlel. Furt nevim, co jsem udělal tak strašného, jenom jsem se omluvil. Do třídy se z ničehonic přiřítil Duchnic. „Lubáku!? Cos to udělal?! Okamžitě do ředitelny!!" to mi chybělo, musím se to ale odnaučit, slíbil jsem, že se přestanu chovat jako kokot, jenže to nebude tak lehké, jak jsem si myslel. Musím se toho spousto naučit a odnaučit. V ředitelně jsem si sedl na židli, na které sedávᡠvíc, než na židli ve třídě. Díval jsem se, jak se Duchnic pomalu připlížil ke stolu a čekal, až začne mluvit.
