„Dobrý pěkný krásný den" řekl jsem když jsem přišel pozďe na hodinu strašení. „Doprdele, já už tohle tvoje chození pozdě torelovat nebudu! Ani si nesundavej tašku a vypadni do ředitelny!" Zařval na mě profesor Satánek. „Brej den" řekl jsem naštvaně ředitelovi. „Zase ty? vždyť seš tady po šestý za tenhle tejden a to se do školy chodí pět dní v tejdnu." řekl zaraženě. „No tak proč seš tady tentokrát?"
„Přišel jsem pozdě prej" odpověděl jsem mu zamračeně. „Co teď máte za předmět?" otázal se ředitel Duchnic zvědavě. „Strašení" řekl jsem znuděně a podepřel si hlavu rukou. „Ale hodina strašení je velmi, opakuji velmi! důležitá. Jen se na sebe podívej Lubáku. Strašit pořádně neumíš, ani dítě by se tě neleklo." řekl ředitel zvýšeným, strašidelným hlasem a já bouchnul hlavou o jeho stůl. „tyvole auuu." zařval jsem a ředitel zakroutil očima. „Vrať se do třídy a zkus sem dneska už nezajít." zvedl jsem se ze židle a vrhl na něj " můůůj pohled" „Nedělej na mě tenhle xicht a di do prdele už!" zařval na mě děsivě. „ježiš promiňte" zamumlal jsem a odešel z ředitelny.
Otevřel jsem dveře a všichni na mě začali koukat. „Co čumíte? Zas tak zajímavej nejsem" řekl jsem a profesor Satánek začal opět řvát. „Hele tak takhle teda ne. Přestaň se tady takhle vyjadřovat kreténe a sedni si!" „Ježiš promiňte." řekl jsem a posadil se. V mojí lavici sedim sám... díkybohu za to.
„Nuže co si pamatujete z dnešní hodiny?" řekl zlostně profesor Satánek a koukal po třídě. „Lubáku?" zařval a vzbudil mě. „Co si pamatuješ z dnešní hodiny?!"
„No vzhledem k tomu že jsem přišel v polovině hodiny a vy jste mě poslal do ředitelny tak nic." řekl jsem unaveně. To Satánka asi naštvalo, až zčervenal. Ale zazvonilo a Satánek jen bouchl dveřma.
„Debílek" řekl jsem a spal dál.
