Černobílé koťátko

Uvedení do děje

Jsem Lila.
Nejsem taková, jako by po mně ostatní chtěli, abych byla. Nelíčím se každé ráno, jím zdravě, cvičím pořád...
Ano, nelíčím se vůbec, protože mi to příjde více než zbytečné, jím zdravě, ale občas zhřeším v Kfc, nebo jiných fastfoodech.
Jako by to nikdy nikdo nedělal, nebo ne?
Není na mně vlastně nic zajímavého.
Bydlím u rodičů, nedávno mi padlo krásné číslo 18 let. A stává se ze mě jiný člověk, než bych chtěla a přála si.
Snažím se být lepším člověkem, ale copak to jde?
Když se představím celkově, jmenuji se Liliana Swordova. Ano, velmi zajímavé jmeno... Ale nikdy jsem se nedozvěděla, jak jsem k němu přišla. Z naší rodiny se nikdo Sword nejmenuje.
Mám jednoho sourozence, jmenuje se Nikolas Loovert, říkám mu Nik. Je to takovej ten normalní typ kluka, který si o sobě myslí kdo ví co... Je prý ve škole velmi populární a každý týden si k nám domů vodí novou holku. Že ho to baví...
Já osobně jsem s ním už o tomto několikrát mluvila, byl to rozhovor mezi 17ti letou holkou a 16ti letým klukem, kterej mnou absolutně opovrhoval a styděl se vyslechnou moje věty. On na to jednou časem třeba příjde. Ale jaký to má smysl se s ním o něčem bavit, když něco podobného vidí u našeho otce.
Můj otec se jmenuje Max Loovert. Je to chlap jako hora, bohužel si o sobě taky myslí dost a mně osobně se to moc nelíbí, při každé hádce mu do obličeje vrazím můj názor, že to, že má svaly neznamená, že je moudrý.
Já osobně občas nechápu jeho myšlenkové pochody, tak to raději přehlížím, abych nevyvolala zbytečné hádky a nepříjemné rozhovory.
Jediný člověk, se kterým si i občas promluvím je moje máma. Moje mámka je velký tajnůstkář. Nevím o ní tolik věcí jako třeba ona o mně. Proto se zase dostáváme k tomu, že pořád nevím, kde jsem vzala svoje příjmení, snažím se to zní vypáčit už pěkně dlouhou dobu, ale ona je moc tvrdohlavá a neřekne mi vůbec nic.
Jinak, moje máma se jmenuje Anastasie Loovert, jejich příjmení se neskoloňuje, takže i mamka se vyslovuje vlastně stejně.
Mému otci je 46 let, mojí máme je 37 let, je mezi nimi rozdíl 9 let, ale můj otec je na mentální úrovní houpajícího koníka, takže tam vlastně věk nehraje žádnou roli.
Abych vám popsala moji rodinu
Moje máma je krásná, vysoká a hubená žena, která vypadá, že má sebevědomí až ke stropu, opak je pravdou a moje máma má vlastně strach z toho, si na sebe dát podpatky, aby náhodou nebyla vyšší, než můj otec, aby ho nějakým způsobem nepotopila. Máma má krásně rovné, dlouhé a  blonďaté vlasy, které ji každá žena závidí. Samozřejmě má modré oči jako studánka a dlouhé řasy.
Můj otec je úplný opak mojí mamky, má černé, věčně rozcuchané, delší vlasy a na hlavě na patku, kterou si češe do vrchu, oči má tmavě hnědé. Můj otec když byl mladší, každý den chodil do posilovny, tam se také s mojí mámou seznámili.
Tátu to tak bralo, nabírat svaly a balit každou druhou ženu, která kolem něj projde, že se stal fitness trenérem v jedné posilovně kousek od našeho domu. Je osobní trenér, takže kdykoliv mu někdo zavolá a prosí o hodinu či dvě s ním, vrhá se do toho po hlavě.
Můj bratr Nik, je to vlastně zrcadlo našeho otce. Vlasy má stejné, jen jinak ostříhané, má velkou potřebu být nejlepší, takže každý druhý týden chodí k naší soukromé kadeřnici.
Ano, máme soukromou kadeřnici.
A pak jsem tady já..
Lila Swordova, 17ti letá holka s kudrnatými, momentálně zrzavými vlasy. Ano, říkám momentalně, protože jsem normálně blond, ale jednoho večera se mi stalo, že jsem si umývala vlasy a bratr mi do šampónu nalil barvu na vlasy, vyšla jsem ze sprchy a uviděla jsem tu barvičku, viděla jsem, že mi chytla jen na půlce hlavy, takže jsem to zrovna dala na  celou hlavu, když už má být sranda, tak ať aspoň pořádná.
Takže dočasná zrzka, které ze spodu pramínků svítí blond vlasy.
Popravdě, v ten mě to zaskočilo, ale když jsem si vyfénovala vlasy, tak se mi to i líbilo a byla to konečně změna, kterou jsem vymýšlela hodně dlouho a nakonec to vymyslel bratr, byl naštvanej, že se mi to líbí a nejsem na něj naštvaná, nebo tak něco. S Nikem se rádi provokujeme, taková normální sourozenecká láska.
Je konec léta a za 2 týdny bych měla jít do školy, už se těším na kamarády, a některé kamarádky, ale těch moc nemám. Po prázdninách půjdu do třeťáku na mojí vysněné střední škole.
S mýma známkama na základce jsem si mohla vybírat, kam půjdu na střední. Protože mě celý život bavila chemie, řekla jsem si, že půjdu na něco, kde chemii využiji, jsem na oboru "Analýza potravin".
Už mám za sebou dva ročníky a nepřestává mě překvapovat, jak to člověka může bavit.
~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~
Čauahoj, máme tady novou knihu, je to zatím docela nezáživné, ale veřím, že postupem času to bude zajímavější.
Budu moc ráda za votes a každý názor a kritiku. <333
Mag.