Emil na suchu

22 3 0
                                    

Byl větrný den. Vlny šplouchaly a dělala se pěna.

Emil seděl na kameni porostlý mechem a přemýšlel co je nad vodou.

Najednou se vedle něho prohnala síť a lapila ho.

Emil se bránil, ale marně.
Byla tam škvíra, než se k ní však dostal, byl už na suchu.

Marně sebou škubal a pleskal, najednou se vedle něho prohnalo chapadlo, vzalo tu jednu podivnou věc a rozpůlilo to napůl. Červená tekutina tekla z toho místa, kde byl rozpůlený, chobotnice s ním mrskla o zem. Další věc skočila do vody a plavala pryč.

Chobotnice se představila, jako Helena, a pustila ryby do vody. Ale Emil sebou škubl a byl jako kámen. Zalapal po dechu, ale marně. Škubal sebou sem a tam.
Najednou, jako kdyby byl pod vodou. Uměl dýchat. Chobotnice na něj udiveně zírala.
Emilovi narostly nohy! Emil se postavil a upadl. Zkusil to znovu a povedlo se.

Emil stál na nohou.

Emil - Rybička na suchuOpowieści tętniące życiem. Odkryj je teraz