Emilovo poznání

13 3 0
                                    

Racci si to bezeslova a rychle odřtrádlovali pryč..

,,Noo, tak co teď?" zeptala se mírně Helena. Emil pronesl nudnou odpověď: ,,To nevím".
   Chvilku si jen tak lebedili a mlčky se na sebe koukali.
   Po asi 5 minutách nudného civění Helena pronesla: ,,Můžeš se jít podívat do města". ,,Co je to město?" zeptal se Emil. ,,To je místo kde je hodně lidí, hodně věcí, můžeš si tam koupit nějaké suvenýry, a tak dále." odpověděla Helena divným tónem.
   ,,Možná zním jako to největší ťululum pod sluncem, ale co je to lidi?" opět se zeptal Emil. Helena odpověděla: ,,Ty to vážně nevíš?" Emil zavrtěl hlavou.
   ,,No to je to co bylo na palubě, to co tě chtělo zabít-" Emil vyjekl: ,,TAKŽE BY MI ŠLO PO KRKU CELÉ MĚSTO???!!" z jeho hlasu šel vycítit strach a napětí. ,,Ne, ne, na jedný pouhý rybě nezáleží, ale asi by tě chtěli dostat za každou cenu, jelikož máš nohy a to se jen tak nevidí, asi si jediná ryba co to dokáže a co jsem za svůj dlouhý život viděla."  Odpověděla napůl ohluchlá Helena. ,,Oooo tak to pak jo, a jak dlouho už vlastně žiješ?" zeptal se zvídavě Emil.
   ,,Asi tak 500, nebo 600 let, to víš, krakenice žijí hodně dlouho, jsou o mě báje, knihy a co já ještě vím." řekla Helena. Emil pokývl hlavou: ,,Aha". 
   Emil si sedl na nějaký kus kamene a začal kmitat nožkama. Co si tak kmital něco ho napadlo..

,,A vlastně... Jaktože toho víš moc o lidech?.."

Emil - Rybička na suchuWhere stories live. Discover now