𝐷𝑜𝑝𝑖𝑠𝑦 𝑝𝑟𝑜 𝑃𝑜𝑏𝑒𝑟𝑡𝑦

Prolog 1/2

Asi sedmnáctiletá blondýnka seděla na židli před svým psacím stolem a zuřivě psala dopis. Přitom ji z nenamalovaných modrých očí tekly stříbřité slzy, jež rozmáčely již napsaný text. Dívka pergamen zuřivě zmačkala a vyhodila do koše. Pak vzala nový kus pergamenu a začala dopis psát znova. Byl vášvější a plnější emocí než ten předchozí co ležel na dně koše.
_________________________________________

Moji milovaní Poberti, mí nejlepší přátelé jaké jsem si jen mohla přát. Ničí mě psát tyto řádky a ničí mě, že vám to nesmím říct do očí. Bohužel však se moji šáhlí, čistou krví posedlí rodiče rozhodli. Odhlásili mě Z Bradavic aby prý už nemuseli snášet tu potupu jež se jím snesla na hlavu tím, že jsem se dostala do Nebelvíru. Usmysleli si, že Krásnohůlky jsou dobrá alternativa že tam mě aspoň naučí se chovat. Chápete to kluci? Krásnohůlky, škola pro samé nafintěné princezničky to není nic pro mě. Víc však než to, že opouštím moje milované Bradavice mě ničí, že než dostuduju tak vás nebudu smět vidět. Je to nefér a věřte mi, že mám v plánu udělat cokoliv pro to, aby mě ředitelka vyrazila. Ne vážně Náměsíčníku já chci být s vámi a holkami a navíc bez svého černovlasého polštářku neusnu. Ach jo ještě jsem ani neodjela a už mi chybíte.
Miluju vás a nepošlete Minní do hrobu :)
Vaše nepostřehnutelná Laurentia Lunaretta Alexandera Whiteová♥️
_________________________________________

Dívka dopis srulovala do ruličky a přivázala ho na nohu své černo černé sově. Poté sovu i s dopisem vypustila z okna a dívala se za ní dokud její silueta nezanikla v září zapadajícího slunce.