𝐌𝐈𝐒𝐓𝐀𝐊𝐄

𝘴𝘦𝘤𝘰𝘯𝘥

with love
KAZUYACE
2020
♡

"promiň, není ti nic?" ozvalo se. vzhlédla jsem a spatřila pěkného, hnědovlasého kluka, dalo by se říci můj ideální typ. ihned jsem se začala červenat, bylo to docela trapné. vrazit do hezkého kluka bylo to, co jsem teď opravdu potřebovala.

"nene, jsem v pohodě, co ty?" odpověděla jsem a začala se trapně smát. v přítomnosti kluků jsem se nikdy nedokázala chovat normálně. asi by bylo fajn, kdybych se to naučila, určitě mi to k něčemu bude.

"no to nevím. vypadáš docela, jak to říct...vystrašeně?" řekl s úšklebkem ve tváři. "mně se nic nestalo jak vidíš, jsem silný muž!" když jsem si všimla faktu, že je bez trička, začala jsem se červenat ještě víc. opravdu se někdy chovám jako třináctiletá holka.

"ne, vůbec nejsem vystrašená!" byla jsem vystrašená ale víc zmatená a cítila jsem se trapně, chtěla jsem, aby rozhovor s ním co nejrychleji ukončila a já mohla pokračovat v mé misi hledání pití.

"dobře dobře." zasmál se. "nechceš nějaké pití? jsi tu svým způsobem jediná co nedrží kelímek v ruce." jako kdyby mi četl myšlenky!

"to bych moc ráda." odpověděla jsem s úsměvem a šla poslušně za ním. byl velmi milý a hezký i zezadu. připomínal mi nějakého j-pop idola, možná, že i idol je. zeptala bych se ho alespoň na jméno ale to bych nesměla být tak stydlivá.

šli jsme čím dál tím víc od lidí, hluku a světel až mi to připadalo kapku podivné. kdo by dal stůl s pitím takhle daleko?

"jsi si jistý, že tady najdeme nějakou vodu? mně se to nějak nez-" nedokázala jsem to ovšem dopovědět. cítila jsem jeho ruku na mé tváři. byl až nebezpečně blízko a děsilo mě to.

"myslím, že bychom žízeň mohli zahnat něčím jiným." řekl a já poznala, že je něco špatně.

"víš radši bych se opravdu šla napít." chtěla jsem odejít jenže on mě přitáhl zpět.

"ale notak, pojďme se trochu pobavit! nahoře v baráku je volný pokoj." usmál se. snažila jsem se ho odstrčit ale byl silnější, takže to nešlo.

"opravdu nemám zájem!"

"pojď, užijem si-"

"řekla, že nemá zájem!" upadla jsem na zem, pustil mě. na chvíli jsem vůbec nevěděla co se děje. viděla jsem jen dalšího kluka jak do něj strčil. chvilku se tam dohadovali a prali. bylo mi celkem trapně, že jsem tam jen tak seděla na studené zemi a něco neudělala. ale byla jsem moc ráda, že někdo přišel a pomohl mi. kdoví co by se stalo, kdyby nikdo nepřišel. po pár minutách hnědovlasý kluk naštvaně odešel.

"copak jsi se úplně zbláznila? jít někam sama s isaoem kajiokou?!" začal na mě řvát můj zachránce.

"nevěděla jsem kdo je isao kajioka, jasný? vypadal mile a myslela jsem, že se půjdeme napít. a vůbec, ty ho znáš?! kdo to vůbec je?" vyštěkla jsem na něj zpět. nebylo to ode mě moc hezké ale taky na mě mohl být milejší, jen jsem se bránila.

"kajioka je známý tím, že na takovéhle akce chodí jen pro jednu věc." vypadal opravdu naštvaně ale ne tolik. "máš štěstí, že jsem přišel." řekl a pomohl mi vstát. konečně jsem ho lépe viděla. měl černé vlasy a modré oči. "slib mi, že už takhle nikdy nikam s ním nepůjdeš."

"už jsem poučená" odpověděla jsem a oprášila si kalhoty. "děkuji." on přikývl a šel směrem k party. nebudu lhát, byl docela strašidelný, když nebyl naštvaný. vypadal, jako kdyby neměl žádné emoce.

"půjdeš se mnou nebo tu budeš čekat na dalšího idiota?"

nová kapitola! neumím psat dlouhé kapitoly, za to se omlouvám. budu se snažit vydávat pravidelně podle toho, jak budu mít čas. docela mě to chytlo a baví.