𝐌𝐈𝐒𝐓𝐀𝐊𝐄

𝘧𝘪𝘳𝘴𝘵

with love
KAZUYACE
2020
♡

"ale notak, joy!" zasmála se moje kamarádka himari a hodila na mně její černé šaty. já jí ovšem nevěnovala pozornost. todoroki shoto z boku no hero academia byl pro mě momentálně zajímavější. 

"to se jako budeš koukat na anime, které si viděla už stokrát?" řekla himari když přišla blíž k mé posteli. odpověděla jsem jí mým "nech mě žít" pohledem a dál si himari nevšímala. himari si povzdechla a zamířila si to do koupelny.

nyní by bylo asi fajn představit se. jmenuji se joy ashida. ano, moje jméno je americké a přijmení japonské díky mým rodičům ale nijak mi to nevadí. můj otec je z rušného tokya a moje matka ze slunné filadelfie. nechápu ovšem, proč mě zrovna pojmenovali joy. kdo by pojmenoval své dítě radost panebože?

"joy, měla by jsi se začít trochu socializovat. nemůžeš být zavřená v pokoji a koukat na anime nadosmrti. tenhle rok ti bude dvacet!" prohlásila z koupelny himari. ach jo, ten čas tak letí. pamatuji si to, když mi bylo devět a spadla jsem do kopřiv jako kdyby to bylo včera. "joy slyšíš mě vůbec?"

"jo" řekla jsem otráveně. 

"tak pojď za mnou do koupelny!" nařídila himari. líně jsem vstala a šla do koupelny.

himari kuroo, moje nejlepší kamarádka už od školky. vyrůstaly jsme spolu a jsem moc ráda, že nám přátelství stále drží. sice se v nějakých věcí neshodneme ale i tak se máme rádi. společně bydlíme v malinkém bytě ale stačí nám to .také má staršího bratra tetsura, na kterého jsem kdysi měla šílený crush. vlastně, pořád ho trochu mám.

hinami už byla připravená a měla na sobě krásně rudé šaty. "teď tě namaluji a půjdeš se mnou na tu party, jasný?" řekla a já protočila očima "no nekruť na mě takhle očima!". byly jsme pozvané na párty kotara bokuta, známého volejbalisty. byl slavný již na fukurodani střední a poté se i dostal do národního týmu jenže se rozhodl odstoupit a založit si svůj vlastní volejbalový tým, opravdu toho borce nechápu. měl možnost hrát s lidmi s různých zemí, dostával dobrý plat a on se rozhodne vytvořit malý volejbalový tým? himari ho už zná díky tetsurovi, který s ním hrával zápasy na střední. upřímně, vůbec se mi tam nechtělo, nejsem na takové věci. raději sedím doma a koukám na anime

"no dobře, půjdu tedy ale pod podmínkou, že si budu moct vzít co chci. nemyslím si, že ty černé šaty jsou pro mě. a ne že mě namaluješ moc!" himari s radostí přikývla a začala mi dělat obočí.

▲

bylo kolem desáté večer když jsme byly na cestě k vile bokuta, nebyla ani moc daleko. byla velmi hezky osvětlená, takže jsme ji viděly i z dálky. nakonec jsem si na sebe vzala obyčejnou mikinu a džíny, cítím se v tom nejlíp. himari ovšem ale vypadala, že brzy zmrzne. nebylo zrovna dvakrát teplo a když jsem se ji zeptala, jestli nechce mikinu, tak dělala, že jí vůbec zima není. ach himari himari. 

z vily se linula hudba a vypadalo to, že je tam dost lidí. přesně to co nemám ráda, hodně lidí na jednom místě. přes ochranku jsme se dostaly do vily. překvapilo mě, že si volejbalista dokáže pořídit takhle velkou vilu. nikoho jsem tu neznala, kromě himari. věděla jsem, že tu někde bude i tetsurou.

"joy, uklidni se, bude to fajn uvidíš. jsou tu i hezcí kl-"

"hey hey hey!" ozvalo se za námi a já poskočila leknutím. otočila jsem se a uviděla nějakého kluka, připomínal mi sovu. byl bez trička a v ruce držel volejbalový míč. v dálce jsem uviděla beachvolejbalové hřiště, kde pár kluků odpočívalo. 

"ahoj kotaro!" pozdravila himari. aha, to je bokuto. nikdy jsem ho neviděla, moc se o volejbal nezajímám na rozdíl od himari, která ho také hrála. viděla jsem jak její tváře začínají mít stejnou barvu jako její šaty, že by se jí bokuto líbil? možná. no ale určitě by spolu dělali krásný pár. 

"čau tetsurova ségro, jak jde život? pořád hraješ volejbal?" zeptal se s úsměvem. vůbec si mě nevšiml, měl oči jen pro himari. pravda, himari byla velmi krásná, takže bych se ani nedivila, kdyby se bokutovi také líbila. 

"docela dobře." řekla s úsměvem "snažím se ale nemám na to moc času." cítila jsem se jak páté kolo u vozu, takže jsem chtěla co nejdřív někam odejít. 

"pojď s námi hrát." bokuto poukázal na kluky na hřišti. "budeme hrát kluci proti holkám a holky potřebují dalšího smečaře, jelikož ichika, jedna z jejich smečařů se již stihla opít." 

"no nevím jestli můžu hrát v šatech." pousmála se himari.

"myslím si, že to ichice nebude vadit, když si půjčíš její oblečení. pojď, jdeme za ní." řekl a už chtěl s himari odejít, jenže pak si mě všiml. "ehm...nebude ti vadit, když si himari na chvilku půjčím, že ne?" zakývala jsem hlavou ve smyslu, že mi to určitě vadit nebude a usmála se. úsměv mi oba oplatili a zmizeli v davu. 

teď jsem byla ale úplně ztracená a nevěděla, co dělat. chtěla jsem odejít ale himari by na mě byla naštvaná, takže to jsem vyškrtla. nakonec jsem se rozhodla, že zkusím najít nějaký pití a půjdu fandit himari. 

chtěla jsem se otočit a najít pití, jenže v tu jsem do někoho vrazila.

"promiň, není ti nic?"

takže tohle je první kapitola téhle povídky. jak jste si mohli všimnout, už to není jako haikyuu na střední ale postavy jsou už dospělé. doufám, že vás to nějak neodradilo a příběh se vám i tak bude líbit.