"Molly? Chtěla si se mnou mluvit tak jsem tady."
Sherlock vešel do potemnělé márnice a postřehl že je nervozní. Má dokonce i rtěnku.
"Ahoj Sherlocku."
Pozdravila a zakryla tělo na kterém zrovna pracovala. Přistoupila k němu a zaostřila.
"Sherlocku chci se tě zeptat jak si postoupil v případu Moriarty."
Sherlock obešel stůl a koukal se na tělo pod plachtou.
"Proč se ptáš?"
Molly se nervózně poškrábala na krku.
"Půjde po mě, pomohla jsem ti."
Sherlock k ní přešel.
"Všechny díly skládačky sedí až na jeden. Jak se mu povedlo nafingovat svou smrt? Prohlàsila si ho přece za mrtvého."
Náhle zhaslo světlo a z rohu se pzval hlas, který Sherlock znal až moc dobře.
"Sherlocku, Sherlocku, Sherlocku. Copak ty se nikdy nepoučíš?"
Sherlock znatelně zbledl.
"Ty."
Moriarty se zasmál.
"Myslel jsem si že někdo tvojí inteligence jsem čekal něco lepšího."
Sherlock slyšel jak se Molly znatelně zrychlil dech.
"Moriarty. Co tu děláš?"
Zašeptala a on se zasmál.
"Chci vysvětlit tady Sherlockovi jak jsem přežil."
Sherlockovi to nedalo.
"Tak jak?"
Moriarty se znovu maniakálně zasmál.
"Stejnýn způsobem jako ty."
Sherlockovi to chvíli trvalo než mu to došlo.
"Molly? Tys mu pomohla?"
Molly najednou působila mnohem sebevědoměji.
"Ty si opravdu myslíš že se mi líbíš? Jsi jen arogantní, sobecký idiot."
Sherlock poznamenal.
"Jsem všechno jen ne idiot."
Moriarty se zasmál a celou tichou nemocnicí se ozval výstřel.
"Sladké sny."
Molly překročila Sherlocka a políbila Moriartyho. Ten se od ní odlepil a chytil ji za ruku. Nechali Sherlocka tam kde byl a odešli pryč.
Sakra co mě to popadlo? Nikdy jsem Molliarty neshipovala :-) prostě mě to popadlo. No co no :-)
