Tak další díl je po dlouhé době tady! Snad se nezlobíte, že nevychází pravidělně ale bohužel je ještě škola..
Won't you stay 'til the A.M.?
All my favourite conversations
Always made in the A.M – One Direction
Ráno jsem se probudila v pokoji, který nebyl můj. Přes můj bok byla přehozená ruka, která patřila osobě, která zřejmě obývala tento pokoj. Když jsem se trošku víc probudila, uvědomila jsem si, že ten pokoj poznávám. Ta barva, obrázky, to všechno patřilo jen jednomu člověku.
Rychle jsem se koukla pod deku. Dobrý znamení bylo to, že mám spodní prádlo. To horší, že jsem jen v jeho tričku. Rychle jsem se zvedla z postele, což jsem dělat neměla, protože se mi udělalo zle. Naštěstí jsem padla zpátky do postele a rozdýchávala nevolnost.
„Hey jsi v pořádku?" promluvil na mě Honza.
„Jo. Ne. Já nevím!" chytla jsem se za hlavu, „co se včera dělo? Jak jsem se sem dostala? A proč mám na sobě tvoje tričko?"
„A chceš kratší verzi nebo tu delší?" koukl na mě Honza.
„Je mi to jedno. Jen mi řekni, co se stalo. Pamatuju si jenom, že jsem byla v baru a pak jen že zvracím. Nic jinýho," pokrčila jsem ramenama.
„Volala si mi a byla si celkem, no prostě ve špatném stavu. Ano zvracela si jednou, než jsme došli k autu. Dovezl jsem tě sem, protože je to blíž než k tobě. Máš na sobě moje tričko, protože to tvoje mělo nehodu a už je v pračce," podal mi vodu Honza, „taky si během noci zvracela, takže bylo jednoduší, když jsem byl u tebe, protože co si tak pamatuju, tak si nikdy takhle nepila," uchechtl se.
„Ty si mě převlíkl?"
„Přece tě nenechám ve špinavém," vzdychl.
„Promiň," sklopila jsem hlavu.
„Za co se omlouváš?" klekl si přede mě.
„Za všechno. Co se stalo včera ale hlavně, že jsem odjela, aniž bychom si o tom víc promluvili," koukala jsem se do vody.
„Nepůjdeme někam na kafe?" koukl na mě, „ probereme všechno a i ty se po kafi budeš cítit líp," podal mi ruku.
„Tak dobře. Ale musíme zajít ke mně. Musím se převléct," koukla jsem na svoje nohy.
„Takhle ti to ale vždycky slušelo," zašeptal mi do ucha Honza a já v tu ránu měla husinu po celém těle.
No, jelikož jsem přeběhla cestu do Honzova auta a pak ke mně domů, tak jsem zůstala jenom v jeho tričku. Teď jsem si uvědomila, že ke mně domů je vlastně k babi. Nevadí.
Doma jsem se převlíkla do shortek a nějakého trička a Honzovo tričko jsem hodila na postel a vyběhla z pokoje zpátky do auta k Honzovi. Čím míň lidí potkám, míň vysvětlování.
„Bylo rychlý," koukl na mě Honza.
„Mě to nikdy netrvá dlouho," zazubila jsem se a zapnula si pás.
S Honzou jsme jeli do nějaké nové kavárny. Dali jsme si kafe a všechno probrali. No většinu. Pak ho kluci volali, protože něco potřebovali, tak mě samozřejmě vzal sebou. I když jsem odmlouvala tak mě vzal sebou. Byla jsem schovaná za Honzou, takže mě kluci neviděli.
„Kluci, mám pro vás překvapení," vešel do místnosti Honza a já zůstala v chodbičce a čekala na Honzovo znamení, že můžu jít dovnitř.
„Ahoj kluci," vešla jsem po Honzově znamení.
Rady s Tomem na mě chvilku koukali a pak mě obejmuli. Tom řešil něco s Honzou a já si povídala s Radym. Hodně jsme toho probrali a já zjistila, že Honza byl z mého odjezdu hodně ale opravdu hodně špatnej.
„Kluci, vážně bych tady ráda zůstala déle, ale musím ještě něco vyřídit," zvedla jsem se z gaučíku.
„Počkat, ty už chceš jít?" otočil se na mě Honza.
„Jo, musím ještě vyplnit nějaký papíry ohledně prodeje," přikývla jsem.
„Tak když chvilku ještě vydržíš tak tě můžu hodit domů," pousmál se na mě a já nakonec přikývla.
Zůstali jsme ještě půl hoďky a pak jsem se rozloučila s klukama a s Honzou jsme nasedli do jeho auta. Hodil mě domů. Ale babča ho pozvala dovnitř a Honza samozřejmě zůstal. Babička s ním mluvila, zatímco já jsem vyplnila nějaký ty papíry.
„Asi už bych měl jít," zvedl se Honza z křesla.
„Nezůstaneš do rána?" koukla jsem se na něj, „měl si dvě skleničky vína. Takhle tě domů a v autě nepošlu," zavrtěla jsem hlavu.
„Víš, že všechny moje oblíbené konverzace se odehrály v noci?" přešel ke mně.
