Po dlouhé době je tu dlouhý díl. Snad se vám bude líbit
How'd you fail to mention that you might be moving in four months to London? - LANY
Už jsem to u Vládi moc nedávala. Nejen, že na mě Honza furt házel pohledy, ale mám i pocit, že mě chtěl i zpátky. Chvilkama jsem se neudržela a koukala jsem se na něj. Ale trochu jsem se zapomněla a Honza mě nachytal, jak na něj koukám.
Nervózně jsem se pousmála a rychle jsem sklopila oči k nohám. Najednou mi začne vibrovat kapsa na kalhotech. Mája. Sakra. Náš byt. Teda náš mokrej vytopenej byt. Vzala jsem hovor a šla do kuchyně si ho vyřídit.
„Kluci je mi to líto ale už musím jít. Včera nám vytopili byt, takže už musím jít," zamumlala jsem a vzala jsem si věci.
Rychle jsem se rozloučila s Vodopádem a vyběhla z bytu. Snažila jsem se utíkat, abych co nejrychleji byla na bytě. Jenže moje fyzička není zrovna nejlepší, takže jsem se musela na chvilku zastavit.
„Teri!" otočila jsem se za tím hlasem, „něco sis nechala u Vládi," doběhl mě Honza.
„Co jsem zapomněla?"
„Dvě věci," vydechl Honza, „víš, že běháš celkem rychle?" zasmál se.
„Tak co jsem si zapomněla?"
„Vím, že jsi byla v mém hotelovém pokoji."
„Jak to víš?" zeptala jsem se ho.
„No, nejen, že mi to Vláďa řekl, když jsem ho potkal, ale nechala si tam pár věcí," koukl na mě.
„Jaký věci?" zarazila jsem se.
„Tvoji vůni, a taky tuhle náušnici, kterou jsem ti koupil k našemu výročí," vytáhl modrou náušnici.
Koukala jsem se na ni a polka. Hned mi v hlavě projela vzpomínka na ten den. Honza naplánoval tak krásný den.
*Flashback*
„Noták neboj se," smál se Honza, který mě držel za boky a vedl mě někam do neznáma.
Já měla totiž zavázané oči, protože je den našeho výročí a Honza pro mě zase něco přichystal. Já musela být celý den v pizzerce, takže nevím, co připravil.
„Ták a teď chvilku tady počkej," zastavil se Honza a někam mě postavil.
„Co jinýho bych asi dělala?" zamumlala jsem si.
„Já to slyšel," zasmál se Honza a já jen protočila očima, který nemohl vidět.
Nevím, co dělal, ale po chvilce mě vzal za ruku a někam mě dovedl. Po chvilce mi sundal šátek s očí. Chvilku jsem nic neviděla, ale pak jsem uviděla po celým obýváku svíčky, a takový ty věci.
„To ty?" otočila jsem se na něj.
„Líbí?" usmál se.
„Jo," přikývla jsem a rozhlížela se po pokoji.
Vzal mě za ruku a společně jsme došli ke stolu, kde bylo jídlo. Najedli jsme se a pak jsme si šli sednout pod sedačku, kde měl už rozložený deky. Sedli jsme si tam a najednou z ničeho nic vyndal Honza krabičku. Nebudu lhát, ale trochu jsem se lekla.
„Nechceš si mě vzít, že ne?"
„Ne. Zatím ne," zavrtěl s úsměvem hlavou a podal mi tu krabičku.
Otevřela jsem krabičku a tam byli modré náušnice. Na tyhle jsem koukala celou dobu. Jen nevím, jak o nich mohl vědět.
*Konec flashbacku*
