See you in hell

Prolog

„Večer jsem viděla s Davidem. Má se dobře, už si našel práci, není to skvělé? Babička vždycky říkala, že to v něm je" Když se Juditina matka ráno vzbudila, hrál ji na tváři optimistický úsměv, jaký Judita neviděla po dlouhé týdny. Její úsměv, ale nepřinesl žádnou úlevu pro nitro její dcery, spíše naopak. Tohle jí připadalo horší než to čím co procházeli po všechny ty týdny předcházející dnešnímu ránu.

„To ráda slyším." Judita se snažila neznít rozladěně a připravit svou matku o jiskru štěstí, přičemž nevěřila, že tohle je správná cesta. I když se v noci dobře vyspala, všechna ta energie vyprchal do prostoru hned, jak její matka zmínila svoji večerní návštěvu.

„Ptal se po tobě. Rád by si s tebou všechno vyříkal. Příště bys měla jít se mnou." Tohle vůbec nepomáhalo. Tohle ráno Juditě připadalo horší a horší.

„Já si to ještě rozmyslím, mami. Už musím jít. Vrátím se v pondělí, pak si o tom můžeme promluvit." Na dnešek se Judita těšila, teď ale zapomněla na to, co ji o víkendu čeká a prostě jenom chtěla zmizet z tohoto předměstského panelákového bytu.

„Judi, vím, že je to pro tebe těžké, ale..." Neměla jí to za zlé, chápala ji, ale její vlastní úzkost malovala celou situaci temnými barvami. Ona tohle teď nezvládne.

„V pondělí, mami." Prosila ji pohledem, s cestovní taškou přes rameno, s rukou na klice. Tmavě hnědé oči její matky se sklopily k zemi, odsouvající tenhle rozhovor na jiný čas. „Děkuju." Poděkovala jí Judita a celý její postoj se uvolnil.

„Hlavně na sebe dávej pozor, zlatíčko." Zašeptala její matka jejím směrem a usmála se na ni. Její výraz najednou vypadal smutnější, ale jediné co cítila, byly obavy.

„Hlavně se mi vrať." Bylo poslední co Judita slyšela než za sebou zavřela dveře.