Zdravím! Chtěla bych oznámit, že tohle je s největší pravděpodobností předposlední kapitola. Ano, už je to tak, příběh se rychlostí puku vystřeleného Radko Gudasem, blíží ke konci. A tak bych vám chtěla věnovat aspoň malý dárek: můžete si sami napsat, kdy chcete, aby vyšla poslední kapitola! Dnes už to nebude, ale po té, kdykoliv chcete.
Sejdu dolů a zůstanu tam překvapeně stát. No to snad ne! Dominik a Monika se tam vesele baví, jako by se znali odjakživa a mě si vůbec nevšimnou. Jsem snad vzduch? Odkašlu si a oba dva se na mě konečně otočí. Dominikovi málem vyskočí oči z důlku, když na mě spočine pohledem.
„Kdo je tahle sexy kočka a co udělala se Sandrou?“ dostane ze sebe překvapeně a já se potěšeně usměju.
„Zavřela ji do skříně. Ta holka neměla vůbec žádný šmrnc!“
„Hm... musím teda říct, že s tím docela souhlasím,“ zamumlá Dominik a stále ode mě nedokáže odtrhnout zrak, až mi to začne být trošku nepříjemné. „Škoda, že ses takhle nevyfikla kvůli mě,“ povzdechne si nakonec a konečně mě přestane propalovat pohledem.
Zasměju se a vyměním si pohled s Monikou, jejíž pohled jasně říká: ty boduješ, holka! Jo. Tentokrát musím uznat, že asi opravdu boduju.
„No, třeba jednou taky potkáš tu pravou. Jedeme?“ mrknu na Dominika a ten s úsměvem přikývne. Na rozloučenou pevně obejmu Moniku.
„Zvládneš to, holka,“ zašeptá mi do ucha a povzbudivě mě poplácá na zádech. Doufám. Opravdu doufám, že to zvládnu.
Najednou se za námi ozve Jakubův udivený hlas: „Sandro? Ty někam jedeš?“
Vymaním se z Mončina objetí a rozpačitě na něj pohlédnu. Nevím, co říct. Nepověděla jsem mu totiž o tom, že se chystám na Davidovu oslavu. Stále mám v živé paměti, jak se do něj pustil tenkrát na té party v Paříži. A taky co mi o něm všechno navykládal. Chtěla jsem se vyhnout jeho řečem, které by mi na sebevědomí rozhodně nepřidaly. Úplně jsem zapomněla, že je dneska doma.
Než stihnu odpovědět, všimne si Dominika a jeho udivení se ještě zvýší. „Dominiku!“ zvolá a vrhne se k němu, aby se poplácali po zádech. „Tak vy dva se někam chystáte?“ zeptá se a změří si pohledem nejdřív Dominika a pak i mě. Na mých šatech ulpí dlouhým zkoumavým pohledem. Úplně slyším, jak se kolečka v jeho hlavě divoce otáčí a snaží se vykoumat, co to má znamenat.
„Sandra ti to neřekla?“ zazubí se Dominik vesele. Rychle k němu vyšlu pohled ne-ři-kej-to, ale je to úplně zbytečné. „Jedeme na Pastovu oslavu narozenin,“ dokončí a vůbec nechápe, proč se na něj já i Monika zle zamračíme.
„C-cože?“ Jakub zaskočeně vyvalí oči. Znovu se na mě podívá. A pak mu to zjevně všechno dojde. „Sandro...“ začne váhavě, ale já ho pevně přeruším: „Prahu nemáme zrovna za rohem, takže už bychom asi měli jet. Nechceme přijet pozdě, že ne, Dominiku?“ Nervózně se zasměju.
„Chtěl bych s tebou ještě mluvit, než odjedeš,“ namítne Jakub.
„Žadnej problém, máme čas,“ ozve se zas Dominik. Podrážděně zaskřípu zuby. Ten blbec. Kdyby aspoň jednou držel hubu! Ale nedá se nic dělat. Musím Jakuba následovat do chodby, kde se opře o skříň a vážně na mě pohlédne.
„Poslyš, Sandro,“ začne opatrně. A je to tady.
„Vím, co dělám,“ vyhrknu rychle. „A už jsem se rozhodla. Nezabráníš mi v tom.“
Jakub se k mému překvapení usměje. „Chtěl jsem ti říct, ať si to užiješ. A pozdravuj Davida i za mě.“
Nechápavě otevřu pusu. „Vážně?“ zašeptám. Nemůžu uvěřit svým uším.
ČTEŠ
Zakázané uvolnění ✓
HumorBlíží se jednaosmdesáté mistrovství světa v hokeji, na které se Sandra těší ještě víc, než obvykle. Její bratr byl totiž vybrán do týmu a ona má jet s ním, jakožto asistentka zdravotníka. Tehdy ještě vůbec netuší, že jí mistrovství převrátí život v...
