Neviděla jsem ho týden. Zřejmě s kluky odletěli. A čemu se divím? Vždyť jsem si to vlastně zavinila sama!
Dominik odjel do Mexika na 2 měsíce. Zase jsem sama.
Nejhorší ale bylo, že jsem si stále přehrávala v hlavě tu věctu co mi řekl: "Nech mě Sabino. Myslel jsem že nejsi taková ale zmýlil jsem se. Prostě sis zvykla na to spát s kde jakým mužem."
Nazval mě kurvou. I když ne přímo tímto slovem ale i tak. Vlastně.... Já jsem kurva.
Nedokážu mít vztah. Proto mi to s Dominikem nepřišlo divné.
Ale Toma miluju! Tím jsem si na 100% jistá. Seděla jsem v kuchyni, míchala kávu a hleděla do blba.
Zase se mi chtělo brečet. Nechala jsem slzy volně téct. Však jsem tu sama tak co.
Z mého hledění do zdi mě vyrušil zvonek. Lekla jsem se a málem kávu vylila.
Utřela jsem si slzy, trochu se upravila a šla otevřít. Osobu co jsem viděla bych tu vážně nečekala.
"Ahoj Sabina." usmál se. "Š-Šilone?" koktala jsem. "Jo jsem to já." zasmál se.
"Eh... Pojď dál." odstoupila jsem ode dveří. "Díky." řekl a vyzul se.
Vedla jsem ho do kuchyně. "Dáš si kávu nebo čaj? A nebo nějakou minerálku atd?" otočila jsem se na něj.
"Stačí minerálka." usmál se. Jen jsem přikývla. Vytáhla jsem skleničku a minerálku a nalila ji do ní.
Pak jsem ji podala Šimonovi a sedla si ke sému hrníčku.
"Co tady děláš?" zeptala jsem se ho na otázku, která mě svrběla na jazyku od té doby co jsem ho viděla ve dveřích.
"Vím o tom." řekl smutně a mně hned došlo co. Do očí se mi nahrnuly slzy.
"Já nevím co to do mě vjelo." zašeptala jsem a sklopila pohled. "Já ti věřím." pohladil mě po rameni.
"Jsem tu místo Toma. Bál se sem jít po tom co tě nazval kurvou." soucitně se na mě podíval.
"Já jsem kurva Šimone." řekla jsem odhodlaně. "Celou tu dobu jsem neměla žádný vztah a zvykla jsem si že se mnou spí každý. Pak mi ale vstoupil do života Tom. Myslela jsem si že je to pryč ale teď jsem se přesvědčila o tom že ne."
Kroutila jsem hlavou. "Sabino to není pravda a ty to víš." podíval se mi do očí.
"Je to pravda." přikývla jsem. "Akorát ty mě tak nechceš vidět." řekla jsem mu krutou pravdu.
Hold ona taková je. "Dobře. Nebudu tě přesvědčovat. Ale pokud Toma miluješ, změníš se." usmál se.
"Miluju ho. Ale pochybuju že on mě." hlas se mi zlomil.
"Určitě ano. A jak to vůbec bylo?" podepřel si rukou bradu. Odvyprávěla jsem mu všecho až do detailu.
"A on ti nevěřil?" nadzvedl obočí. "Ne. Ale tak divíš se mu? Kdyby jsi chodil s holkou která v minulosti dělala kurvu a pak se vyspala s nějakým týpkem který si ji koupil a přitom měla kluka? Rozhodně bys ji nevěřil." hrála jsem si s prstýnkem.
"Já bych si to nechal vysvětlit a pak bych uviděl." pokrčil rameny.
Na to jsem se jen uchechtla. Takhle jsme tam seděli asi 2 hodiny a něco.
"No já už budu muset jít nebo to tam kluci zboří." zasmál se. "Chudáku." politovala jsem ho se smíchem.
"A ten Dominik je na jak dlouho pryč?" ptal se když se obouval. "Na 2 měsíce proč?" zkousla jsem si spodní ret.
"Jen tak. Nezajdeme zítra ven?" jeho návrh se mi líbil. "Klidně." usmála jsem se.
"Já ti večer napíšu v kolik se pro tebe stavím." objal mě. "Dobře." souhlasila jsem. Šimon mi dal ještě pusu na líčko a odešel. Pro sebe jsem se usmála a šla si pustit televizi.
Šimon pov:
Už mě nebavilo dívat se na Tomasuv ztrápený pohled. Svěřil se mi s tím co mu Sabina udělala a také jak ji nazval.
Bylo mu to líto a já se mu ani nedivil. Rozhodl jsem se zajít za Sabinou.
Nějak nenápadně jsem se zeptal Toma na její adreu kterou mi dal.
Připravil jsem se i na otázky ale žádné mi nepoložil. Zašel jsem za ní a byla celkem překvapená.
Byl jsem u ní tak 2 hodinky určitě ale skvěle jsme si pokecali.
Vše mi vysvětlila a já neměl důvod jí nevěřit. Pak mě něco napadlo.
Domluvil jsem se s Sabinou, že ji zítra vyzvednu a zajdeme někam ven. Teď jen přesvědčit Toma.
A bude to sakra těžké. "Kde jsi byl tak dlouho?" vyvalil na mě Mirai když jsem vešel do obyváku.
"U Sabiny." řekl jsem a kluci kývli. "Co ti řekla?" zajímal se Kristian.
"Všechno." přisedl jsem si k nim. "Věříš jí?" přidal se Michal. "Nemám důvod proč ne." pokrčil jsem rameny.
"Já bych ji taky věřil. Mám ji rád i po tomhle." usmál se Michal a já jen přikývl.
Přišel Tom. "Čaute." řekl chraplavým hlasem a zavřel se v kuchyni. Zase brečel. Už to u něj poznám.
Kluci stočili pohled na mě a já jen přikývl. Zvedl jsem se a šel za ním.
"Tome takhe už to dál nejde. Zítra se jdeme projít a žádné řeči že se ti nikam nechce. Je to rozkaz." řekl jsem rozhodně a jemu nezbylo nic jiného než souhlasit.
Šli jsme spát okolo půlnoci. Dělali jsme různé kraviny akorát Tom se nezapojoval.
Nebylo to ono ale dalo se to. Spát jsme šli okolo půl noci.
Ráno jsem se probudil a koukl se na mobil kolik je. Měl jsem tam zprávu.
"Šimone tak v kolik teda? xxS" když jsem to dočetl, bouchl jsem se do čela. Já jí zapoměl napsat.
"Promiň úplně jsem na to zapoměl. S kluky jsme dělali furt nějaké blbosti :D Třeba okolo oběda? ;) xxŠ"
Odepsal jsem ji a šel do sprchy. Když jsem se vrátil, na displeji mi blikalo upozornění že mám další zprávu.
"Tak dobře ;) .. Nepřizabili jste se? :D xxS" nad tím jsem se musel pousmát.
"Nee neboj .. :D No nic tak ve 12.00 se sejdeme v kavárně u Molly? :) xxŠ"
Odeslal jsem to a začal se oblíkat. Zrovna jsem si oblíkal tričko když mi pípl mobil.
"Ok tak ve 12 zatím ahoj :) xxS" na to jsem nevěděl co odepsat tak jsem jí napsal jen pouhé ahoj :).
Pak jsem se vydal do kuchyně kde už Kristian připravoval snídani.
"Tom ještě spí?" přisedl jsem si k Mirajovi který čuměl do telefonu. "Co myslíš?" Michaluv hlas jsem nepoznával.
"Ty chraptíš?" pokrčil jsem obočí. "Asi jo." přikývl a dál vařil. "Tak si padej lehnout. Nepotřebujeme abys byl nemocný." vstal jsem a odehnal ho od plotny. "Jasně tati." nodpustil si poznámku a odešel.
Jen jsem prootočil očima a dodělával snídani. "Už to bude?" nakoukl mi přes rameno kdo jiný než Mirai.
"Počkej si tak 10 minut i s nachystáním." řekl jsem mu a on odešel.
No ne na dlouho. "Šimone! Já mám hlad ale." začal si stěžovat. "Tak si vem něco z ledničky." byl jsem v klidu.
Jsem na to zvyklý takže. Mirai si jen povzdechl a přešel k ledničce. Z tama něco vytáhl a za chvilku to měl snězené.
Toho kluka nikdy nepochopím. "Vymyslel jsi něco s tím Tomem?" ozval se Kristian.
"No napadlo mě že... Bych ho vytáhl ven. Jde i Sabina." pootočil jsem k němu hlavu. "Co?" vykulil oči.
"Samozřejmě že neví že jde i Tom a Tom zase neví že jdeme i se Sabinou." ujasnil jsem mu to.
"A pak jak se prostě potkají tak zmiznu." řekl jsem svůj plán a už chystal snídani.
"Mirai! Zajdi prosm pro Toma!" křikl jsem na Mirai který kývl a už ho nebylo.
Nachystal jsem nám a jeden-Kristian- talíř jsem vzal a odnesl ho do jeho pokoje. Ležel v posteli a byl na notebooku.
Tu máš snídani. Zavolám Paulovi ať ti zařídí nějaké léky ať nemusíme zrušit nějaký koncert." ohlásil jsem mu a už byl na odchodu. "Díky Šimone." usmál se a já mu úsměv opětoval.
Přišel jsem do kuchyně ale Tom ani jeho talíř tam nebyl. Takže si to vzal k sobě.
"Už by se mohl alespoň trochu vzpamatovat." povzdechl jsem si a začal jíst. "To dost." přikývl Michal a zas věnoval svou pozornost mobilu. "Bože co tam furt máš?" nadzvedl jsem obočí. "Píšu si s jednou faninkou a ta mi nevěří že jsem real."
Uchechtl se. 'Malé děcko fakt.' pomyslel jsem si a nechal to tak.
"Tak se jí omluv že jdeš snídat a po jídle si s ní dál piš." na toto jsem alergický. Když je snídaně tak se snad jí a nechatuje na facebooku. "Sorry daddy." zvedl ruce v obraném gestu a pustil se do jídla.
Mirai ten už to měl dávno snězený a asi 3x si přidal. Do 11 jsme každý nic nedělal a já se šel připravovat.
Ještě jsem zamířil k Tomasovi do pokoje. "Tome připravuj se. O třičtvrtě na 12 jedeme." řekl jsem mu.
"Kam?" zeptal se znuděně. "Řkal jsem ti že dneska jdeme ven a žádný odmlouvání." zvýšil jsem hlas a šel k sobě.
Slyšel jsem jen jak si povzdechl. Když jsem byl v mém pokoji, otevřel jsem si skříň a vzal si na sebe.
Mobil a peněženku jsem si dal do kapsí od jeanů a klíče do kapsy od mikiny. "Tome pohni." zaklepal jsem na dveře.
Za chvíli vyšel. No musím uznat že za ten týden dneska mu to asi nejvíc slušelo.
Tak jasně jdeme na veřejnost. Klukům jsem řekl že jdeme ven a ti jen přikývli. Michalovi jsem dal na starost Kristiana kdyby náhodou. Před domem na nás čekal řidič a ten nás odvez do centra. Sabi's pov:
Když mi Šimon večer nezavolal myslela jsem si že ani ven nepůujdeme. No nakonec jsme se dohodli na 12.00 u Molly.
Okolo půl 11 jsem se už začala připravovat. Na sebe jsem si vzala.
Hotová jsem byla přesně o třičtvrtě na 12. Do kabelky jsem naházela všechny potřebné věci a mohla jsem vyrazit.
Cesta mi trvala přes 20 minut. Když jsem vešla dovnitř, hledala jsem Šimona.
No našla jsem ho ale i s někým. A ten někdo byl Tom! A seděl tak že dokonale viděl kdo přichází a odchází.
Pohledem zůstal vyset na mě. A bylo to tu zase. Chtělo se mi brečet.
V jeho očích jsem viděla tolik bolesti! Nejradši bych si něco udělala!
Nedokázala jsem to, otočila se a chtěla odejít. No u východních dveří celého centra mě někdo zastavil.
Dotyčný mě chytil za zápěstí a otočil směr k němu. Když jsem byla otočená, zarazilo mě to.
Byl to Tom. "Co chceš?" zeptala jsem se ho asi po 10ti minutách mlčení.
"Nevím." pokrčil rameny. "Aha." uchechtla jsem se. "Když nevíš tak mě pusť." nevím kde se to ve mně bralo ale mluvila jsem s ním normálně. "Tobě to není ani trochu líto?" nadzvedl obočí.
"Co myslíš?" nechápala jsem. "Nehraj blbou. Moc dobře víš o čem mluvím." zdálo se mi to nebo se rozčiloval?
"Já ale vážně nevím o čem mluvíš." zamračila jsem se.
"Ty. Dominik. Miami. Nic ti to neříká?" zeptal se fakt nepříjemně. "Tom nechci to řešit na veřejnosti." procedila jsem šeptem mezi zuby. "Tak to máš blbý protože já chci." uchechtl se.
"Ne ty to máš blbý. Je to tvoje vina že sis to nenechal POŘÁDNĚ vysvětlit a tos to slíbil." podíala jsem se mu do očí.
"A teď mě pusť." trhla jsem rukou ale on mě nepustil. "Proč jsi odešla?" odběhl od tématu.
"Kdy? Teď?" nadzvedla jsem jedno obočí a on přikývl. "Protože jsem měla být venku s Šimonem ale byl jsi tam ty."
Prohodila jsem v klidu. "Aha. Tak to pardon jestli jsem vám přerušil plány. Ale mě Šimon taky vytáhl."
"Jak jako přerušil plány?" tuhe větu jsem fakt nechápala.
"No tak nejdříve jsi spala se mnou. Momentálně je na řádě Šimon. Kdo bude další? Michal? Kristian? Mirai?" tak tohle bolelo.
"Představ si že ani jeden z těch co jsi vyjmenoval. A s Šimonem jsem taky neměla v plánu spát. Měli jsme jít normálně ven. A pokud ti vadí že se s ním bavím tak sorry ale kvůli tobě s tím nepřestanu." začala jsem se vztekat.
"Jo jasně normálně ven. Tak že bys změnila prostředí? Sabina nemusíš mi lhát. Já vím že jste si prostě chtěli zadupat."
Pokrčil rameny. "A navíc tobě je vlastně jedno kdo to je. Hlavně že si užiješ." další rána.
"Ty mi teď vyčítáš že jsem musela dělat kurvu a byla jsem stroj na peníze? Já jsem nemohla za to že moje matka zemřela při autonehodě a otec se pak změnil! Já nemohla za to že si ze mě tu kurvu udělal! Tady z toho mi nemůžeš vyčítat nic protože jsem to nedělala dobrovolně! Jedinné co mi vyčíst můžeš je ta chyba s Dominikem. Víš já to nechtěla udělat. Ale nechala jsem se prostě unést. Klidně si buď na mě naštvaný. Je to správné protože nám prostě není souzeno být spolu. Ty si zasloužíš hodnou holku, která tě bude milovat a ty ji. Ne mě. Neříkám že jsem tě nemilovala. Vždyť já tě ještě pořád miluju. Jenže ty mě za to co jsem ti provedla nenávidíš a tak to má být. Nezáleží na tom jestli jsme byli kamarádi na život a na smrt a nebo na tom že jsme spolu měli krásný vztah i když krátký. Vidíš? Teď jsem nám zkazila i přátelství. Bude lepší kdybychom se už nikdy neviděli." po celou dobu co jsem mluvila jsem se mu dívala do očí a brečela.
Pomalu mě začal pouštět. "Sbohem Tome." zašeptala jsem a odcházela.
