Pomalu jsem se otáčela. Ne to nemůže být on.
"Tommy?" polkla jsem když jsem byla otočená. "Dlouho jsme se neviděli." konstantoval a usmál se.
No mně se chtělo brečet. "Promiň ale nemám čas." snažila jsem se odejít.
"Potřeboval bych s tebou mluvit. Je jedno kdy. S kluky máme momentálně dovolenou." poškrábal se na krku.
Byl nevózní. "J-já... Já nevím." zhluboka jsem dýchala.
"Prosím." jeho oči zaplňovaly slzy. Nemohla jsem odmítnout. "Dobře." vydechla jsem.
"Napíšu ti ale teď promiň už musím jít."' vychrlila jsem na něj a nasedla.
"Zachu jeď!" řekla jsem a on se rozjel. Ještě jsem se otočila na Tomma. Stál tam a díval se na naše auto.
Rychle jsem se otočila zpátky. "Dominik ti to nedovolí." řekla povýšeně.
"Dominik se to ani nedozví. A pokud mu to řekneš mám eso v rukávu." řekla jsem výhružně.
Hlasitě polkla. Jen jsem se zasmála a dál ji ignorovala. Spíše jsem myslela na to jestli to nebyl špatný nápad mu kývnout.
Ale já ho nemohla znovu ranit! Když jsem se probudila z proudu mých myšlenek už jsme byli u našeho domu.
Vystoupila jsem, vzala si své tašky a šla dovnitř. Dominik seděl v obyváku a na klíně měl notebook.
Když se podíval mým směrem, zůstal na mě civět. "Nedívej se na mě tak prosím." sklopila jsem pohled.
"P-promiň. Já jen... Sluší ti to." usmál se. Úsměv jsem mu opětovala.
"Cos potřeboval?" namířila jsem si to do kuchyně. "Volal tvůj otec." málem jsem se zadusila když to řekl.
"On už můj otec není!" procedila jsem mezi zuby. "Dobře. Jen se nerozčiluj." klidně se usmál.
Já jen prootočila očima. "A co chtěl?" zeptala jsem se znuděně.
"Ptal se jak se nám spolu daří. Že prej u něj byl Tomáš..." nestihl doříct větu protože jsem ho nenechala.
"Tomáš?" vyvalila jsem oči. 'To pako šlo ke mně domů?!' zhrozila jsem se v duchu.
"Jo. Od mladého Tomáše otec." ulevilo se mi a to hodně.
"No a?" nadzvedla jsem jedno obočí. "Ptal se na tebe. Ale tvůj otec mu řekl ať tě nehledají protože jsi se odstehovala do Prahy." opřel se o linku. "Aha." kývla jsem a namířila si to do chodby odkud jsem si vzala tašky a odnesla si je do svého nynějšího pokoje. "Stále budeš spát tu?" povzdechl si a opřel se o futra.
"Jo. Spí se mi tu dobře a je zařízen podle mě." odsekla jsem mu. 'A jsem tu sama.' dodala jsem si v duchu.
"Fajn. Jak chceš." řekl poraženě a odešel. Zavřela jsem za ním dveře a lehla si na postel.
'Mám mu napsat nebo ne? Ale slíbila jsem mu to!' hádala jsem se sama se sebou.
Jenže jsem nevěděla, kdy Dominik nebude doma. Čučela jsem do stropu a přemýšlela.
Vyrušilo mě zaklepání na dveře. '"Sabčo, musím na týden odjet. Jedu už za hodinu." stál za dveřmi.
"Na tak dlouho?" snažila jsem se znít smutně ale doopravdy jsem byla šťastná.
"Jo bohužel. Kdyby se to natáhlo dám ti vědět." slyšela jsem jak se usmál. "Dobře." řekla jsem a pak už jen slyšela jak odcházel. Vzala jsem si notebook a zkontrolovala všechny sociální sítě kde jsem měla účet.
Pak jsem se zvedla a šla se napít. Akorát Dominik vycházel z obyváku.
"Už jedeš?" podívala jsem se na něj. Jen přikývl. Hodně jsem se přemáhala abych ho objala no nakonec jsem to udělala.
"Šťastnou cestu." usmála jsem se. "Děkuju." taky se usmál a dal mi pusu na líčko.
Pak si vzal kufr a odcházel. Já mu zamávala a šla si pro mobil.
"Přijď zítra v 11.00h ke Svatém Karlovi 4. dům na pravo. xxSabina."
