Musíš mi věrit 🔒 1díl

152 3 0
                                    

Už je to 2 měsíce co jsem opustila jak Tomáše tak i Brno.
Dominik mi koupil nový mobil a nové tel. číslo kvůli Tomovi. I tak ho mám ale v kontaktech.
Myslela jsem si že Dominik si mě koupil kvůli toho abych ho uspokojovala ale zatím jsme spolu nespali.
Už nějakou dobu mě na jazyku svrbí otázka proč si mě teda kupoval.
Jak směšné říkat o sobě že si mě někdo koupil.
Je na mě hodný za co se divím. I po tom kolikrát jsem se snažila zdrhnout nebo když po něm ječím.
Ani jednou na mě nesáhl. Jsem ráda to ano ale jak jsem řekla je to divný.

"Sabino, zlato dneska jdeme do města." zavolal na mě Dominik z obyváku. "Dobře. V kolik?" přišla jsem za ním.
"Jestli chceš tak můžeme hned." usmál se na mě. "Fajn." přikývla jsem a šla se převléct.
"Vezmeš si ty letní šaty co jsem ti koupil?" přišel za mnou do ložnice. Jo spíme spolu v jedné posteli.
Naštěstí je tak velká že jsem od něj na dobrou vzdálenost. Jen jsem kývla a hrabala se ve skříni.
"Půjde i Renata s Michalem. Máme být za 30 minut v kavárně u Molly." četl esemesku. Opět jsem kývla a on odešel abych se mohla v klidu převlíct.
Sešla jsem dolů a Dominik na mě s úsměvem čekal.
Nabídl mi rámě a už jsme vyšli do města.

Dokážu ti pomoci, jen mi musíš věřit. ❤️Where stories live. Discover now