Pit (Temnota)

Vítejte v pekle

Pit je jedno z mála neutrálních míst na světě a jediné, které lidé srovnávají s peklem.
Poprvé jsem tam zavítal jako velmi mladý. Byl jsem tehdy učeň v písařské akademii a můj učitel poslal mou třídu na toto místo abychom o tom napsali report.
Tehdy jsem o světě mimo hranice Světla věděl pramálo. Ostatní učni už za sebou pár výletů do cizích měst měli. Navštívili severní Lantern i jižní Přístavní město. Ani jeden ovšem neudržel obsah žaludku na svém místě, když se konvoj blížil k městu a vzduchem zavál odér tohoto místa.

,,Tohle se poprvé stane každému," Smál se řidič našeho transportéru, ,,Shawe, tobě se nedělá blbě?"
Zakroutil jsem hlavou a pokračoval v zakreslování siluety města.
Bylo na poloostrově, kde vznikala jedns z prvních vyspělích civilizací na naší planetě. To oni tu vysvavěli města, kolem obrovských kruhových arén, ve kterých zápasili.
Vsadil bych boty na to, že tehdy to nebylo tak vražedné a nechutné jako dnes.
Zhluboka jsem se nadechl pusou a doufal, že tak alespoň omezím zápach a přesto se mi do plic dostane kyslík. Bohužel, zápach byl evidentně tak silný, že se dal i jíst, protože mi zůstal na jazyku a já se musel snažit abych se stejně jako zbytek skupiny nepozvracel.

Zastavili jsme u jedné vysoké železné budovy, která byla hned na okraji města.
,,Tohle bude po následující pobyt váš domov. Vybrali jsme administrativní budovu, proti proudu vzudchu od masových hrobů, bohužel i tady to je dost cítit," oznámil nám řidič a skupině pomohl vyndat zavazadla. Každý měl alespoň jeden kufr, krom mně, já si vyatačil s mým batohem a zápisníkem.

Z budovy vyšel jeden muž ve velkém bílém plášti s logem písařů na levém rameni a bojovou uniformou pod pláštěm. ,,Vítejte, jsem Glas a budu tu vaším rádcem a nadřízeným," představil se a poposunul si brýle na nose, ,,Dojděte se zabydlet do třetího patra a pak se jednotlivě hlaste v mé kanceláři v nejvyšším patře."

Rozešli jsme se jako jeden muž, nejspíš každý z nás doufal, že uvnitř budovy bude smrad o poznání slabší.
Spletli jsme se.

Glas nám každému zadal individuální test, který měl určit jestli tu vůbec přežijeme. Písaři jsou ti chytří, ne ti silní. Pokud možno boji se velká většina písařů vyhne. Nicméně na akademii máme jak výcvik boje zblízka, tak povinnou střelnici.
I když ve skupině učedníků byl Stan, nejlepší střelec z celé akademie a člověk, který nastřílel nejvíc bodů, přestože střelnice byla smíšená jak pro akademii tak pro kasárny, Glas nebyl s naším výledkem spokojen, dle něj by tu nikdo z nás nepřežil ani hodinu.

Po konci prvního času zde, nám Glas přidělil každému dva vojáky, kteří na nás měli dávat pozor. Já vyfasoval mladého vojína Muche a o pár let staršího četaře Smise, psáno Smis. Jeho rodiče znali historky o původním vynálezci moderních palných zbraní, ale neuměli psát, tak to v jeho rodném listu skončilo takto.
Much byl ovšem něčím zvláštní, byl to neto. Kdekoliv jinde by se stěží dostal k hodnotné práci u světlonošů, natož aby mu povolili nosit zbraň, ale tohle byl Pit. Tady každý kdo chtěl bojovat za světlonoše byl vítán.

Procházel jsem si město, veškeré uličky a zakresloval to do mapy, kterou jsem chtěl ještě ten čas vytvořit. Moji ochránci se ode mně nehnuli na krok, kopírovali mou trasu jako bych měl dva stíny.

Město bylo rozděleno do několika úseků, po obvodu měla každá frakce svoje zázemí, svou bezpečnou půdu, ovšem uvnitř města to patřilo muži, kterému každý říkal jednoduše, Správce. Pod ním bylo několik desítek Trenérů, jak si sami říkali. Šlo o vůdce jednotlivých bojových kolejí. Každá kolej měla určitou hodnotu, podle toho kolik je v ní šampionů.
Tou dobou vládla kolej s příznačným názvem Krev. Měla dvanáct šampionů a každý z nich měl čisté skóre.

Trenérem se mohl stát každý, kdo měl dost peněz aby zaplatil Správci a minimálně pěti válečníkům odhodlaným bojovat za svého trenéra v jedné z arén.

Tehdy v tom městě jsem poprvé viděl rovnoprávnost ras. Zde se nehledělo na to, jestli je dotyčný člověk, nebo třeba přízrak. Zde šlo jen o jeho bojové dovednosti. Každý tu měl stejnou šanci prorazit a stát se uznávaným.
A to mně začalo hrozně zajímat.