in the shadows| ~harry styles

part two

První týden v novém domě je úspěšně za mnou a já už teď umírám zoufalstvím. Celý ten týden jsem zavřená doma v pokoji a dál než na zahradu jsem se snad ani nedostala. Neznám to tu a nerada objevuju nová místa sama. Neumím si představit, že bych se jen tak sama toulala po městě, přijde mi to zvláštní.

Jedinou pozitivní věcí na tom ale je, že máme obrovskou zahradu s altánkem, kde trávím veškerý svůj volný čas, tudíž tam jsem pořád. Buď jsem prostě v pokoji nebo v altánku.
Máme tam velkou houpací síť, která je tak moc pohodlná, až jsem v ní už několikrát usnula.

Otec šel hned druhý den do práce a je tam téměř pořád. Za těch pár dní jsem ho viděla jen párkrát a to většinou, kdy se přišel domů vyspat.

S Kelsey, mou nejlepší kamarádkou, jsem si prvních pár nocí neustále volala, ale ani my si už nemáme toho tolik co říct, když jsem pryč a tolik drbů v zásobě zase nemáme. I s člověkem, s kterým si nejvíc rozumíte, si po několika hodinách volání každý den zkrátka nemáte co říct, navíc když bydlíte tak daleko od sebe.

Včera jsem jen tak brouzdala po internetu a zjistila, že pár ulic od mého domu je nějaká kavárna, kde podle místních dělají tu nejlepší kávu, tak přemýšlím, že bych se tam šla podívat. Jen pro kávu a hned zpátky domů, myslím si, že to je skvělý plán. Kávu miluju a neumím si bez ní představit den, a tak jsem konečně našla něco, na co se můžu těšit.

Odpoledne se pěkně oteplilo a dokonce poprvé za dobu co jsem tady, vykouklo i slunce, což jsem brala jako znamení k tomu, jít ven.

Stála jsem před skříní a nezaujatě si prohlížela své oblečení. Nevím jak dlouho jsem do ní zírala, ale došlo mi, že nemám důvod to oblečení tolik řešit. Oblékla jsem se do úplně obyčejného oblečení, do kabelky naházela potřebné věci, jako jsou peníze, klíče, mobil a mohla jsem vyrazit.

,,Dobrý den, jedno karamelové frappuccino s sebou" řeknu svou objednávku postarší paní za pultem, která se na mě zářivě usměje a dá se do přípravy mé objednávky. Já se tedy postavím bokem a při čekání se rozhlédnu kolem sebe. Musím přiznat, že je to tady opravdu moc pěkné a už teď vím, že toto bude mým oblíbeným místem a budu sem chodit pravidelně.

Kousek ode mě u stolu seděla nějaká parta holek, asi tak v mém věku, které mi ihned připomněly mé kamarádky. Popíjely své kávy a u toho se něčemu strašně smály, přesně tak jak jsme to dělávaly my. Byly jsme schopné celé dny jen tak prosedět v kavárně a vypít klidně víc než dvě kávy.
Moc doufám, že i tady si najdu nějaké kamarádky.

S pokroucením hlavy jsem si vzala svou kávu a po zaplacení vyšla z kavárny ven.

Chtěla jsem se vydat ihned domů, když v tom jsem si ale všimla nějakého parku hned vedle té kavárny. Vypadalo to tam opravdu pěkně, a tak jsem se rozhodla, že si tu kávu vypiju tam. Posadila jsem se na jedinou volnou lavičku u vody a spokojeně vydechla. Od hladiny vody se krásně odrážely sluneční paprsky a oár metrů ode mě byly dokonce dvě krásné labutě.
Z tohohle by se klidně mohla stát moje rutina.

Upíjela jsem si svou kávu, která byla mimochodem výborná, když v tom jsem si všimla nějaké postavy mezi stromy na druhé straně parku. Do obličeje jsem tomu člověku neviděla, jen dle typu postavy šlo poznat, že se jedná o muže. Celým svým tělem byl otočený směrem ke mně a vypadalo to, že se na mě dívá. Na mém těle ihned vyskočila husí kůže a začala jsem z toho mít divný pocit.

,,Ahoj" ozve se najednou vedle mě a já polekaně nadskočím. ,,Promiň, nechtěl jsem tě vylekat, jen se chci zeptat, jestli bych si nemohl přisednout. Nikde není totiž místo a rád bych si vypil kávu" dodá kluk vedle mě a já se rychle podívám zpět na místo, kde jsem viděla tu postavu, která už tam naštěstí nebyla, než jsem se zpět otočila na toho kluka a přikývla.

Posunula jsem se na úplný kraj menší lavičky a nechala ho si přisednout. Periferním viděním jsem si ho nenápadně prohlédla a musela se usmát nad tím, jak byl roztomilý. Nejvíce mě na něm zaujaly jeho hnědé vlasy točící se do kudrlin a černé brýle na nose, které mu jen přidávaly na roztomilosti.

,,Vidím, že máme stejný vkus" podotknu, když si všimnu jeho kávy v ruce a on ihned přesune svůj pohled na tu moji.

,,Vypadá to tak, je moje oblíbená" usměje se a já ihned přitakám.

Nikdy jsem v lásce frappuccina ani podobné kávy moc neměla, než jsem jednou ochutnala karamelové frappuccino od Kelsey a od té doby nepiju nic jiného. Bude to už nějaký ten pátek.

,,Já jsem Henry mimochodem, Henry Styles" představí se a natáhne přede mě ruku.

,,Maddison Leigh" s úsměvem si s ním potřesu.

,,Takže Mad, jsi tady nová?"

❣️

hello!

překvapivě rychle jsem zpět s další části a jsem tak moc ráda za to, že mám teď takovou inspiraci a chuť psát. začátek příběhu ale vždy bývá nejlehčí a to já až moc dobře vím, tak snad se bude dařit i dál🤞

co si myslíte o Henrym? že by první kamarád od Maddison nebo...?

Moc děkuji za prvních pár přečtení, snad se vám příběh bude líbit, přeji pěkný zbytek dne a hlavně pevné nervy!😇