Black Widow A/B/O

Náš plán 2

Connor se probouzí hodinu před půlnocí, jako by měl v hlavě zabudovaný vlastní budík, a okamžitě si začne seřizovat zbraň k noční misi. Já jen zoufale koukám z okna, ale přes litou tmu do dáli na odstřelovače nevidím, přesto se ve skrytu duše modlím, aby odešel, ať už se jedná o alfu, či Vdovu.

„Wille, musíme si navlíct ty jejich hábity," upozorní mě alfa s olivovou pletí vteřinu předtím, než na mně přistane šedý hadr, páchnoucí zatuchlinou, stejně jako zbytek domu, do kterého jsme se vloupali. Connor tvrdí, že je opuštěný, já v něj však během večera našel až příliš osobních věcí, které bych – konkrétně já – nikdy neopustil. Nalezl jsem i fotografii starého muže.

„Jestli se budeme oba vydávat v tuhle noční hodinu za omegy, tak nás zastaví dřív, než kdybychom kolem sebe mávali americkou vlajkou a tancovali irský národní tanec!" připomenu kousavě. Nehodlám jít na nesmyslnou misi pod velením psychopata s nabitou puškou v ruce...

„No, tak jeden půjde za omegu a druhý za alfu – naše prášky omezujou pach a stejně by se k nám nemusel nikdo v tuhle dobu přiblížit..."

„A zbraně? Těžko se můžeš promenádovat po ulici s puškou přes metr." Ne, nikam nepůjdeme! Trochu se vyspíme, zítra najdeme nějaké zařízení, kterým pošleme zprávu našim a počkáme na vyzvednutí. Proč je tak těžké neuposlechnout pud sebezáchovy a nechodit na jistou smrt? Viděli jsme jednoho snipera, ale můžou jich tu být po střechách desítky... „Je to úplně debilní plán!"

Američan nakrčí husté obočí, které se na okamžik spojí v jedno, než zamyšleně zamumlá: „Vezmu si ty hadry a schovám ji pod něj."

„A já budu alfa?!" vyprsknu pobouřeně, za což si zasloužím nevraživý pohled tmavých očí. Nepůjdu bez zbraně! „Věřím, že moje vlasy," ukážu prstem k rozdrbaným, mastným, zaprášeným, ohnivě rudým vlasům, „splynou s prostředím."

„Jsi hrozně nepřizpůsobivej!"

„Ty vypadáš víc jako oni." Přejedu očima snědší pleť, tmavé oči, hustý plnovous a tmavě hnědé oči...

„Jsem napůl Mexičan, vole!"

„I tak si ten hadr vezmu já." Po krátké roztržce se přeci jenom zvedneme, já v klasickém oděvu omeg se dvěma zbraněmi v rukách, a potichu se vydereme na prázdnou ulici. Podle kompasu známe směr a minaret se občas nad střechami domů v chabém osvětlení komíhá, nicméně nás to neuchrání od zabloudění a nespočtu slepých ulic a uliček. Connor každou vteřinou přidává, aby mu odstřelovač neunikl, zatímco já za ním s těžkým nákladem klopýtám o lem hábitu. Párkrát si musím dokonce kleknout na chladný písek a pokorně sklonit hlavu, když kolem nás projde zahalená alfa. Budiž nám útěchou, že Connorova neznalost jazyka i neúplný vzhled místní alfy nás neodhalily.

„Mám ten barák," sykne tiše a za okraj rukávu mě přitáhne do vyvrácených dveří. Hned za rohem stáhnu šedý hadr, dám alfě zbraň a plíživě se vydám za ní. Nikde není ani stopa po životě.

Connor mi gesty naznačí, abych jej kryl zezadu, zatímco on vrazí do dveří na vrcholu schodiště, které vedou na střechu.

„Ani hnout!" křikne alfa a vrhne se dopředu. Já vzápětí vtrhnu do dveří také, ale už vidím jen dvě těla svíjející se na sobě. Connor omegu, jejíž vůně se rozprostírá všude a mírně mi zamlžuje smysly, jelikož jsem poslední omegu zahlédl před sedmi měsíci, tiskne k zemi a snaží se jí vyrvat zbraň z rukou. Přeběhnu k omeze a přitisknu hlaveň k jejímu spánku. Muž okamžitě přestane bojovat a na znamení vzdávání volně roztáhne ruce na betonovou zem, která tvoří střechu.

„Říkal jsem, že je to děvka!" zavrčí potěšeně voják – děvka v armádním žargonu jasně označuje Vdovu, nebo jakoukoliv nebezpečnou omegu. „Vezmi mu zbraň!" Mám chuť vyhrknout, že nejsem debil a napadlo by mě to samo, ale nebudu se hádat před omegou, před první Vdovou v mém životě.

„Co s ním?" Connor hrubě přetočí muže ve stejných hadrech, jaké jsem měl cestou k tomuto místu i já. Omega je v obličeji velice štíhlá, má výrazné lícní kosti, kočičí zlaté oči, žádné vousy a...

„A kurva!" sykne Američan. Rozerve omeze hábit, tudíž vidíme i její útlý hrudník, na kterém by člověk mohl počítat žebra, ale pozornost upoutá zjizvený krk. Connor Vdově brutálně zakloní hlavu, až potlačovaně zakňučí, a začne počítat staré i novější kousance. „Jedna, dva," prst tvrdě přitlačí ke snědému krku s tmavou jizvou, zatímco omegu částečně přidusí – nelíbí se mi jeho zacházení, „tři a tady je ještě jeden. Wille, máme černou Vdovu!" zaraduje se alfa. Fascinovaně a zároveň znechuceně si omegu prohlíží a omega škvírkami mezi hustými řasami pozoruje nás.

„Co s ním?"

„Vezmeme ho sebou," rozhodne Connor. Ještě trochu Vdovu přidusí, než ji začne vytahovat do sedu. „Podej mi pouta!" Z kapsy vytáhnu plastový řemínek a probodávám vojáka vytočeným pohledem. Vzít zajatce znamená velkou komplikaci a zpomalení, které si nemůžeme dovolit. Vysílač, to je náš plán!

„Neměli bychom ho brát."

„Černé Vdovy mají cenu zlata." Silou utáhne řemínky, tudíž obě ruce zajatce začnou rychle bělat. „Až z ní dostanou dost informací, pak ji zastřelí – nebuď netrpělivej!" Omeze se zúží zorničky, což mě přivede k myšlence, že nám rozumí, ale Connor vůbec nebere ohledy na nikoho z nás. „Čtyři alfy," mumlá si pro sebe a vytahuje omegu na nohy, jenže naši vítězoslavnou náladu naruší střelba. Kulka se zavrtá vedle vstupu na střechu, já s Connorem rychle zalehneme, abychom se chránili, omega však nikoliv. Vytrhne se alfě a přeskočí na vedlejší dům, za jehož výklenkem zmizí – ani jedna z kulek není mířena na ní.

„Doufám, že jsi spokojený!" zakřičím nepříčetně přes zvuky zbraní.

„Tu omegu dostaneme!"

Druhý díl - doufám, že jsem vás ještě neodradila, ale je to jedna z rozjezdových částí, později přijdou i emoce, rodiny... a víc nebudu prozrazovat :)

Moc děkuji za vaši skvělou odezvu na první díl!