Mr. Godly

6) - Mr. Godly

Díval jsem se do stropu, a přemýšlel o svém životě, poslední dobou se toto téma v mé mysli objevuje častěji, než jsem byl zvyklý. Dost často mě to rozptyluje, a nemohu se soustředit na své pracovní záležitosti, zvedl jsem se do sedu a trochu si upravil vlasy. Pohled mi sklouzl na pravou stranu postele, která byla prázdná jako vždycky. Povzdechl jsem si, jaké by bylo probouzet se každé ráno vedle někoho, komu patří vaše srdce? Začít spolu den a se stejným člověkem ten den ukončit. Takové myšlenky mě doprovází stejně jako myšlenky, kam mířím se svým životem. Z myšlenek mě vytrhla Markéta, jež mi jako vždycky v tento čas nosila snídani. ,,Promiňte, Pane. Nechtěla jsem vás vyrušit." Možná bylo dobře, že mě vyrušila, protože bych se jistě tím nechal úplně sežrat. ,,To je v pořádku, netrapte se." Mírně jsem se na ní usmál, a hned potom znova sklonil pohled do peřiny, kterou měla v plánu ustlat, má přítomnost jí to ale znemožnila. ,,Přijdu později, zatím se najezte, než vám to vychladne." Nechtěl jsem, aby odešla, chtěl jsem si s někým promluvit. Dneska je to den, kdy to jsou už skoro tři roky. ,,Markéto, počkejte." Zastavil jsem ji dřív, než zavřela dveře, vylezl jsem z postele a své tělo zabalil do županu.

Ona vykoukla ze dveří a mírně se usmála, skoro jako každý den. ,,Něco v nepořádku, Pane?" Mírně jsem jí naznačil, aby opět vešla. Učinila tak a začala rovnat mou postel. Našel jsem si místo u stolu a trochu se napil džusu, na jídlo jsem neměl ani pomyšlení, proto jsem odvrátil pohled od snídaně. ,,Víte, co je dnes za den?" Ačkoliv jsem si to za žádnou cenu nechtěl připustit, ale musel jsem, stejně jako každý rok. ,,Dnes je krásný slunečný pátek, Pane." Mírně jsem si povzdechl a sklonil hlavu, ne vždycky se se svými lidmi bavím o životě, a proto jsem pochopil, že ona asi neví to, co mě dneska bude pravděpodobně dohánět celý den. ,,A co se týče Pana Lukáše... Netrapte se tím." Přistoupila ke mně a opatrně mě objala, stejně jako matka, která utešuje dítě. Zavřel jsem oči a užíval si její přítomnost a snahu o útěchu. ,,Ale když to nejde, vždyť to znáte." Odtáhla se od mého těla a mírně se usmála. ,,Daroval jste na jeho léčbu spousty peněz. Víc jste dělat nemohl." Pokýval jsem hlavou a musel se naučit s tím žít, nikdy ho už nepotkám a možná nebude žádný podobný, podíval jsem se z okna a zadíval se na menší domeček mého nového souseda. Na tváři se mi ukázal mírný úsměv, snad poprvé za tento den. ,,Najezte se, teď to možná bude studené." Pohled jsem opět posunul na talíř se snídaní.
---
Stál jsem před zrcadlem a pokoušel se zavázat kravatu. Dneska jsem musel dojít na místo, které navštěvuji jednou za rok. Když jsem měl hotovo, naposledy jsem se zkontroloval a povzdechl si, byl čas jít. Vyšel jsem z ložnice a mířil ke schodům, pomalu jsem scházel dolů a mezitím si udělal pár posledních úprav. Dole v hale jsem se rozhlédl kolem a s povzdechem jsem se vydal ven a do svých plic nasál čerstvý ranní vzduch. Den byl krásný a plný slunce, jenže jedna věc mi stále scházela, spíš někdo mi scházel, potřásl jsem hlavou a vydal se do ulic města.

--- Martin

Dneska jsem měl velice váženou návštěvu, přijela Ann, manželka mého bratra. Připravil jsem trochu čaje a spolu s pár sušenkami se vydal k ní, když si našla místo na menší terásce. ,,Co to, že jsi přišla sama? Kde je bratr?" Musel jsem se zeptat, ale nestežoval jsem si, jen mě to trochu překvapilo. ,,Zůstal doma, musel něco opravit," pokrčila rameny a otočila se mým směrem. Na tváři jí pohrával mírný úsměv a já si nemohl nevšimnout, jak se snaží vyslovit otázku. Trochu jsem ji povzbudil aby se nebála. ,,Jak ses seznámil s Kájou?" Vzala si do dlaní hrneček a posadila se naproti mně. Moment, jak to, že zná jeho jméno? Vždyť říkal, že ho říká jen pár lidem? Patří ona taky mezi jeho pár známých, kterým on říká své jméno. ,,J-jak?" Nedokázal jsem přijít na nějaký logické vysvětlení. ,,Heh, jsi stejný jako tvůj bratr, když přemýšlíš." Zasmála se a napila se čaje. To mi tedy moc nepomohlo. Poté pokračovala: ,,Když jsem byla mladší, také jsem byla na jednom z jeho večírků." Zahrála jakoby staře, a potom se zasmála, já musel taky. ,,Ale to je už za mnou, časy se mění s věkem." Položila hrneček na stůl. ,,Ale prosím tě, nemluv o sobě, jako kdybys byla nějaká stařena." Prohrábl jsem si vlasy a nemohl jsem si nevšimnout pohybu u domu, jenž je vedle nás. Božský si jde užít čerstvého vzduchu. ,,Já věděla, že půjde."

Sledoval jsem ho, jak se jeho záda vzdalují, až zmizel úplně. Tak strašně moc mě pálila otázka na jazyku, až jsem se bál, zda je vhodná, nebo spíš bych to viděl na to, jestli to bude vědět. ,,Kam?" Někdy jsem až moc zvědavý, někdy mám chuť si za to nafackovat. ,,Víš, Kája je maličko jiný než my ostatní. Jiný ale přesto stejný." Zahrála jakoby tajemně. ,,Řekni mi o něm něco." Vzala si máslovou sušenku a začala vyprávět. ,,Pamatuji si, když tady byl úplně poprvé, nechtěl moc vyhledávat kontakty, byl celý jeho otec, on je jedináček, a tak měl spousty času z něj vychovat syna dle svých představ." Tady jsem ji musel zastavit, ačkoliv je příběh zajímavý, musel jsem ji opravit. ,,Moment Ann, mně říkal, že má bratra." Podívala se na mě s mírným podezřením, až jsem se začínal bát, že jsem řekl něco špatně. ,,Otázky na konec, děkuji." Zasmála se a pokračovala. ,,Před rokem a půl byl viděn poprvé za celou dobu šťastný, šťastný a zamilovaný. Myslím, že se jmenoval Lukáš, nejsem si jistá." Tady se vysvětlilo to, proč je jiný ale přesto stejný. Tušil jsem to, je to na něm dost vidět, to by poznal i slepý. ,,Byli spolu s Lukášem pořád na výletě, kupoval mu všechno, rozmazloval si svou lásku, jak nejvíc mohl, ale jedna věc mu do štěstí vstoupila, taková, kterou nedokázal penězi odstranit. Lukáš dostal rakovinu, a... prohrál." Seděl jsem jako opařený, snažil jsem se vstřebat nové informace.

,,Takže teď jde..." nedokázal jsem to vyslovit. ,,Na hřbitov, ano." Silná slova na začátek dne.

1040slov