WATTPAD SPISOVATELÉ [OTEVŘENO]

@CaptainFlione

Odkud ses dozvěděla o aplikaci Wattpad?

Od kamarádky. Už dlouho jsem psala básně a ona mě požádala, jestli bych jí je nepředala, aby je mohla hodit na net. Nakonec mi však ukázala tuto aplikaci s tím, že to tam můžu dávat i sama. Ale to jsem si musela počkat na mobil s připojením na internet. Dinosaury jsem nezažila, jen to do patnácti nebylo povolené. 😄

O čem byla tvoje první povídka? A je stále k dispozici?🦉💙

Byla o klukovi, který se stal rytířem, protože měl za úkol hlídat bránu, kde spala moc zlá - a taky dost chlupatá - zrzavá ženština. Samozřejmě to bylo vyžlátko s lukem a nízkým sebevědomím, které mělo jednoho kamaráda, kde všech ostatních se lišilo, protože po městech byli všichni stejní, jen jeho rodina se musela vymykat, a uměl skládat básně. Z toho jsem vytvořila trilogii o Aridii, zemi za Henderem, kam zmizela Atlantis i všechny mé naděje na souznění s fantasy.

Dílo naštěstí nikdy nebylo publikováno na Wattpadu, mám to po sešitech i s ilustracemi a překlady vymyšleného jazyka.

🦉💙 Jaká škoda, že to nikdy nebylo publikováno 😄
Máš povídku, ať už vydanou nebo ne, na kterou jsi pyšná nejvíce?

Mrzí mě jen to, že jsem to nikdy nedopsala. Ale takový je úděl fantasy, pokud se mi dostane do rukou.

Nejvíc pyšná jsem určitě na Nexus. Je to pokračování Humanoida, takové rozsáhlejší doplnění a vysvětlování, co to vlastně znamená být člověkem, jak daleko může člověk zajít, aby se jím ještě mohl nazývat. Do tohoto díla jsem vložila kus své duše, velké množství ryzích myšlenek i to srdce, které se stalo symbolem lidskosti.

Zabila jsi někdy nějakou ze svých postav?

Kdybych jim měla chodit na pohřby, mám zábavu na několik let dopředu. Nejen, že jsem je zabila, ale mnohé z nich jsem krutě mučila, nechala je tápat, jestli jsou vůbec naživu, vystavovala je obrovskému nátlaku a střípek po střípku ničila mozaiku jejich osobnosti. Myslím, že žádná z nich by mi to nikdy neodpustila - a vůbec, kdybych se s kteroukoli potkala, už čichám fialky zespoda.

Zda je dílo na Watpadu, zkusila bys nějakou ze scén popsat?💙🦉Stačí kratší, malou ukázku z knihy?

Nepoučení měli zažít opakování krutosti dávné historie. Miliony let neznamenaly nic v porovnání s tím, čeho se lidé dopustili za poslední dvě desetiletí. Genocida, hromadné vraždy, těla bez hrobů a zbloudilé duše bez útočišť. Nebylo divu, že se kdysi uchýlili k víře v něco nadpozemského, aby se ujistili, že po smrti a sebeobětování pro vyšší cíl na ně čeká zasloužená odměna.

Pokud Bůh někdy existoval, svými činy ho již dávno lidé donutili odvrátit od jejich utrpení zrak. Na světě i mimo něj tak nebylo jediné bytosti, která by dokázala přihlížet plenění nejmocnějšího druhu, jenž chodil po povrchu.

Kdokoli by v sobě nalezl odvahu pro vzdor, zasluhoval by smrt. Ne krutou, nýbrž rychlou a téměř bez bolesti. Ovšem umírat s vědomím, že pádem dalšího bídného těla do oceánů krve zatracených a slz nenarozených poskytne život něčemu, co bude bloudit po planetě a zhasínat nevinné životy těch, co se snažili vytrvat, bolelo mnohem více než vynětí ještě bijícího srdce z ochranného koše v trupu.

...

Je to scéna z prologu, ryzí myšlenky hlavního protagonisty, který je v dobrovolné izolaci dřív, než to začalo být in. Prakticky později, vzhledem k tomu, že se jedná o dílo situované do roku 2089, ale dokud se v tom nedrbe Doktor, nechám ho se tím chlubit.

Tak to bylo hodně silné 🦉💙

Zamiloval ses do nějaké že svých postav? Popravdě, jak se jmenuje a z které knihy?

Nu... to bude asi Pavel Metlička. Ale spíš za manžela bych ho chtěla za otce. Boye už mám, to je Io z Rosničky - moje snad nejroztomilejší mužská postava, kterou jsem vytvořila. Je to gravit, dokáže lokálně ovládat gravitaci. Ale kniha samotná je spíše oddechovková parodie.

Stalo se ti někdy, že jsi měla s touto postavou odvážnější sen?

O mých postavách se mi nezdá. Takové štěstí v neštěstí nemám.

O kolik myslíš, že se tvůj styl psaní posunul a co k tomu bylo potřeba? Čtení nebo procvičování psaní či specializované kurzy?

Inu, moje stará díla většinou k dispozici jsou, pokud jsem se nerozhodla, že je stáhnu a upravím - k čemuž se stejně nikdy nedostanu, takže jako by už ani nebyla. Můj styl psaní je skoro stejný po celou dobu, co píšu. Jediné, co se do něj přidalo, je moje popuštěná uzda u lyriky, sarkasmus a větší dávky černého humoru. Taky jsem odvážnější, co se vulgarismů a sexuálních narážek týče. Pomohlo mi v tom to, že jsem dozrála a při tom samotném dozrávání psala a psala, dokud mi prsty sloužily. Možná za to mohlo i čtení, zejména pak space opera od Jana Kotouče, jehož díla se pro mě stala takovou Biblí psaní českého sci-fi.

Který že sexuálních momentů svých postav máš nejraději?
(Jestli zvídavé poznávání či přímo pokročilý vztah mezi postavami)

Tak daleko jsem se dostala pouze u jednoho díla - a i tam se spoléhám na lyrickou část své pisálkovské duše. Je to kombinace obojího - sotva by se to dalo nazvat vztahem, ale fyzická přitažlivost tam je. A podle toho se i chovají.

Co je tvým největším snem dokázat ve světě spisovatelů? Co bys ráda svým čtenářům předala?

Mým největším snem - a také cílem - je předat čtenáři své myšlenky a přinutit ho se nad problematikou zamyslet i z tohoto směru. Nijak netoužím po vydání knihy, nechci, aby bylo mé jméno známé a abych byla viděna, líbí se mi můj malý teplý stín, odkud posílám svá poselství. Jedním z nich je i to, že být člověkem neznamená to, že se jím narodíte, ale jak se chováte. Ne každý člověk je lidský a ne každý stroj je jen kopa součástek a šmodrchance obvodů. Jo a taky to, že je spánek hodně důležitý. I insomnie umí inspirovat a chce, abych se pokusila vysvětlit, jak vypadá noc bez spánku.

Dala jsi své příběhy číst někomu ze známých předtím než byly vydané?

Ty úplně první ano. S kamarádkou jsme si vyměňovaly sešitky, do nichž jsme psaly, to vždycky o přestávkách ve škole. Ale teď nejprve vydávám, pak nechávám tisknout, aby si to mohli přečíst.

Profil: CaptainFione

Příběh: Nexus
Anotace:
Pomsta. Dlouhou dobu to bylo to jediný, na co jsem dokázala myslet. Chtěla jsem zpět srdce, který nám ukradli, čas, co nám vzali. Chtěla jsem ten ksicht z televize dobít tak, že by ho vlastní máma nepoznala.

Ale teď jsem připravená nastavit vlastní život, aby se naše akce povedla. Chci zničit to, co zničilo nás.

Projekt Inteligence. A Daniela Soudka.