Já vím

Sázka!?

Pohled Abigail
Utíkám co mi nohy stačí, ale ta osoba je mi čím dal blíž. Ohlednu se, nikdo za mnou není. Tak se zastavím. Je tma a skoro nic není vidět, najednou mě někdo chytí kolem pasu, snažím se dostat z jeho sevření, ale vůbec se mi to nedaří. Najednou mě pustí na zem. Rychle se otočím a zaujmu bojovou pozici. Zase tu nikdo není. "Sakra, co se to děje? Je tu někdo!!?"
"Ano je." Promluví hluboký mužský hlas za mnou. Úplně ztuhnu, chci se otočit. "Co tu děláš slečinko." Zašeptá mi do ucha a pomalu mi vytahuje tryčko. "Notak, pohni se nějak. Přece tě nemůžu děsit, určitě jsem tvůj splněny sen." Konečně se odhodlám. "Tak o tom dost silně pochybuji." Otočím se a vrazím mu co největší silou do čelisti. On se chytí za čelist a pomalu se na mě podívá. "Co to sakra bylo koťe?!!" Výkřikne na mě. "Sebe obrana" rychle odvětím. On se ušklíbne. A já poprvé zahlednu jizvu co má u obočí na pravé straně obličeje. "Tak to jsi posrala.!" Skočí po mě a svalí mě na zem, chytí mě tak, že se vůbec nemůžu pohnout. "A teď tě ošukám kotě a věř, že to bude to nejlepší co jsi kdy zažila" hlesne mi do ucha. A já otevřu oči. Najednou jsem u sebe v pokoji. Byl to jenom sen, naštěstí. Pomalu si sednu na postel a pořádně se nadechnu, potom  se zvednu z postele a prohrábnu si vlasy. Vyrážím do koupelny se osprchovat. Po sprše se rychle usuším. Obmotám ručník kolem sebe a vyrážím do šatny co mám společnou s bratrem, který tam náhodou je. "Ahoj, Damiene."
"Čau, co se stalo pusobiš trochu nesva?"
"Ale jen jsem měla mega blby sen."
"Pocem" roztáhne náruč a já k němu hned vyrazím. Můj bracha je fakt hodně roztomilý a sexy. Vypadá takhle a to oblečení má na sobě teď.

No řeknete není sladký? Pokuď jde o mě, jsem brunetka se zelenými oči. Mám trochu vypracovanou postavu a jsem trochu opalena a částečně mám přirozeně tmavší pleť než má bracha. Po chvilce se od nej odtahnu. "Je to lepší?" Hrozně hezky se na mě usměje. "Jo, mnohem lepší. Díky." Já z šatníku rychle vyhrabu tenhle hezky outfit:

Přihodim k tomu bílé botasky. Jako má bracha. Vlasy si spletu do dvou copu a jdu rychle do kuchyně. Udělám mě a brachovi palačinky a nachystám je na stůl. Ještě rychle dodělám svoje kakao a brachovi capucino. 
(Jen tak pro zajímavost je mi 19 a brachovi bude za nedlouho 20. Momentálně budu končit střední. Bracha teď děla modela a na vysokou chceme jít spolu)
Sednu si ke stolu a začnu si mazat jednu z palačinek. Bracha přiběhne do jídelny. "Už jak jsem cítil tu vůni musel jsem rychle dolů." Usměju se na něj. "Doufám že budou stejně vynikající jako obvykle." Mrkne na mě. "Já vím že jsem úžasná kuchařka, ale nemusíš mi to furt připomínat." Bracha jde ke své židli a po cestě mě políbí do vlasů. Když si sedá na židli tak hned řekne "jéé i kafíčko s obrázkem mám. Ty jsi prostě zlato."
"Baví mě to tak proč bych ti to neudělala." Mrknu na něj. On se pousměje a začne si chystat palačinku.
Po tom co se najíme vyrazíme do garáže. "Dneska jedeme mim Aby."

Bracha má fakt krásný auto ale na mého cukrouše nemá. "Dobře" odvětím a naskočím do jeho auta. Po cestě kdy mě veze do školy, bere ještě svého kámoše Filipa a mého nejlepšího kámoše Lukáše. U školy mě a Lukáše vyhodí a Filip si rychle přesedne na mé místo a odjedou. Já s Lukášem vyrazíme do třídy. A tam už Tea, Katka, Anďa a Dan něco vymýšlí. "Čau lidi" řekneme s Lukášem skoro zároveň. "Čau" řekne jen Anďa a zbytek nic. "Hej lidi, jsme tady kdyby něco.!" Zvýším trochu hlas a všichni se na mě podívají. "Tak co tady tak důležitého řešíte, že nám ani neřeknete ahoj?" Zeptám se.
Katka: "No vymyslela jsem takovou sázku."
Já s Lukášem se na sebe podíváme a on se trochu pousmál a pokrči rameny (asi mu došlo, že by mě zajímalo jestli něco neví) Otočime se zase na ně "a co to je teda za blbost?" Zeptá se jich rychle Lukáš.
Tea: "no... Jak to jen říct. Prostě hledáme momentálně nějakého obětního beránka co by mohla Anďa zbalit."
Vyprsku smíchy.
Anďa: "Co je to jako nemůžu někoho mít. Lukáš je zadání. Tea a Dan jsou spolu a tobě taky vzniká nějaký románek. Tak proč bych nemohla i já hm?"
Lukáš: "Hele ale neměla by jsi zapomínat, že tu nejsi jediná nezadana."
Dan: "Jo.! Furt je tady Kaťa a Abi to s tím klukem určitě nemám zas tak jistý jak si myslíš."
Katka: "No to je pravda ale holka se hledá hůř než kluk. Jo a že by Abi to neměla jistý o tom dost celkem pochybuju"
Já: "No ale pokud nejsi typ jako Anďa, že hned prvního kluka co o tebe projeví zájem ošukaš a pak ho necháš být." Dořeknu a celá parta má hned na obličeji úsměv. "Hele kočko nevím co si myslíš, ale není to, zas tak rozjetý jak ty máš pocit." Rychle dodám a cvrnknu Andi prstem do nosu. "Tak víš co.! Zbalím tvého brachu!" Vyhrkne na mě Anďa. Já na ni vyvalím oči, pak udělám úšklebek a pak prohlásím "To jsem na tebe teda zvědavá." Uchychtnu se "ale tak dobra. Ale měli by se pro Anďu dat přísné podmínky...." když to říkám začne zvonit a všichni vyrazíme na své místo. Po škole stanovíme Andy podmínky a můžeme každý vyrazit tam kam chceme. (Podmínky: 1. nesmí nosit hodně odhalovaci oblečení a za 2. Musí se snažit chovat úplně jako normani holka. Samozdřejmě ty podmínky byli složitější ale to nechme být.) Já s Lukášem vyrazíme prvně ke mě a pak směr namešti, kde by pak na Lukáše měla čekat jeho přítelkyně. A na mě kamarád o kterém nikdo nic neví, ale všichni dělají, že vi všechno. Hlavně teda Anďa.