Morena

8

Adéla Drábková byla jedna z těch typických holek, které svá pubertální léta místo honu na kluky obětovaly honu na koně. Přesně ten typ, který sdílel na svých internetových profilech citáty jako Kůň je pegas spadlý z nebes nebo Žádná hodina není ztracená, pokud je strávená v sedle, a přestože v tomto věku opravdu působily dojmem, že jejich koňská láska nikdy nevyhasne, v devíti případech z deseti se ve stájích už neukázaly hned potom, co na ně nějaký vesnický frája zamrkal na diskotéce.

Do toho stádia se však Adéla nestihla dostat a rozhodně se mu ještě ani neblížila v den, kdy se to stalo. To ráno se prostě a jednoduše vybodla na školu, neboť věřila, že trávit čas se svým čtyřnohým miláčkem je pro její budoucnost mnohem přínosnější než vzdělání. Dokonce ji ani nehryzalo svědomí, když rodičům ještě před několika hodinami lhala do očí a se školní brašnou naoko odešla do školy. Místo učebnic se však v batohu skrývaly jezdecké holínky, rajtky a sáček mrkve.

Její milovaný Coup de grâce, pracovně Kája, se jako obvykle každé ráno popásal v prostorném výběhu s ostatními koňmi. Vysoký, šlachovitý valach importovaný z Francie s obrovským skokovým potenciálem a velice mastnou pořizovací hodnotou, kvůli které si manželé Drábkovi vzali druhou hypotéku, ani nezvedl hlavu, když na něj Adéla zamávala a zavolala. Miloval trávu a nekonečné žraní asi tak moc jako jeho mladá majitelka jeho. Zkráceně pro něj jídlo bylo středobodem vesmíru. Netušil, že se narodil jako nadějný sportovec, a dokonce neměl nejmenší páru, že všechno to fajn seno a senzační granule Nutri Mix Plus má od rodičů téhle usoplené holky.

Adéle zaplesalo srdce, jen co její nádherný valach zvedl hlavu, když zaslechl šustění sáčku s mrkvemi. V jeho koňském pohledu se znenadání objevil zájem a kůň se velice zvědavě vydal k dívce. „Ahoj, lásko," řekla mu.

Neodpověděl. Pochopitelně. Místo toho se neurvale pustil do mrkve, kterou mu nabízela. Joo, mrkve měl taky moc rád. Dokonce i ruce té holky, ze kterých rostly.

Než se stačil nadát, vyrostlo z dlaně místo mrkve vodítko, karabina cvakla a Adéla už ho táhla z ohrady pryč. Rozhodně neměl rád, když z těch rukou rostly vodítka. Vodítka rád neměl. Vodítka se nedala sežrat, a navíc zvěstovala blížící se práci. Co však mohl nadělat? Díky svému postavení nižšího tvora v žebříčku evoluce nemohl pochopit, že oproti křehké dívce je mnohonásobně silnější a pokud by se chtěl pást celý den, stačilo by prostě tuto svou sílu použít. Svou energii však místo toho věnoval tomu, aby z dlaně vymámil další mrkev. Žádná však už vyrůst nechtěla. To taky neměl rád.

Nechal se převést okolo dopravní značky zákazu vjezdu do areálu stájí a udělal Adéle velkou radost tím, že si dal říct už napodruhé. Poplácala ho po svalnatém krku. Ta značka ho iritovala už odjakživa, vždycky ji to dokázalo rozesmát. Kdyby však rozuměla jeho paranoie, vůbec by se nesmála. Kája byl na smrt přesvědčen, že ho ta obrovská bílá tečka vznášející se ve vzduchu chce dostat. A jednou se osmělí, skočí na něj ze své výšky a sežere ho i s jeho jahůdkovou ohlávkou. Tohle všechny ty divné bílé věci, pet láhve a modré plachty totiž s radostí dělaly.

Dnes si místo tvrdé práce na jízdárně a skokového tréninku rozhodla Adéla spíš vyčistit hlavu a vzít Káju do terénu. Velice pečlivě v hlavě osnovala plán, jak se bude na svém nádherném a elegantním koni promenádovat po náměstí přesně ve chvíli, kdy přijede autobus ze sousední vesnice, aby dovezl děti do školy. Věděla, že ty hloupé kravky z osmé cé pokaždé jezdily tím pozdějším spojem o čtvrt na osm. Právě jim chtěla ukázat, že nekecá, když říká, že z ní jednou bude skoková šampionka a z jejího koně legenda, o které se natočí stejný film jako o Secretariatovi, Ruffian nebo Seabiscuitovi. Vítězství v Grand prix chtěla dosáhnout ještě před svým osmnáctým rokem, dokud bude ještě Kája ve sportovní kondici, a navíc se taky nemohla dočkat.