Ať se to zdálo věčnost, co ji držel ve své náruči, bylo to oproti reálnému času jen pár minut. „Nevím jak to dál můžu zvládat. Ani tohle už nedávám. Vidí jen peníze a nic víc“ povzdychla si Lara. „Nějak se to vyřeší, uvidíš“ usmál se Jerome. Vítr si pohrával s jejich vlasy. Oba sledovali pohybující se mraky na obloze, ležící na měkké zelené trávě, si nevšímali cizí pohyb.
„Ale, ale.... Neměla jsi mít.... No tu svatbu?“ zamračil se Jeromův bratr. „Co tady děláš Jeremiahi“ postavil se Jerome. „Matka mne poslala za tebou a jak tak vidím, ve městě jsi nebyl“ očima tikal mezi těma dvěma. „Nech nás být, ano?“ vstal a přešel blíže ke svému bratrovi. „Měl bych?“ sedl si na zelenou mýtinu. „Ano Jeremiahi, nevím proč se chováš jak matka“ křikl po něm Jerome. „Tak jako matka?“ uchechtl se. „Půjdeme jinam“ začala Lara táhnout Jeroma pryč od mýtiny a dosahu cirkusu. „Stejně všemu neutečeš, ani jeden z vás“ křikl za nima. Oba jen viděli, jak schází dolů k rozloženému cirkusu.
Procházeli ulicemi města. Mlčky upíjeli pití z plastových kelímků a jen se dívali před sebe. „Děkuji moc Jerome“ pousmála se Lara. „A za co?“ stočil k ní pohled. „Jsi můj nejlepší přítel, kterého mám, jsi tu pro mne vždy a kdykoliv. Za to děkuju“ konečně se na něj podívala. „Mohl bych být třeba i lepší, kdo ví, jen matka mne bije za všechno co je dobře, odnáším to a Jeremiah nic. Jako kdyby ho měla radši“ sklopil pohled k zemi chodníku. „Musíš se jí postavit. Nedivol, aby z tebe udělala, někoho kdo nejsi“ stočila ho k sobě celým tělem. „Jerome já vím, mám co říkat, ale snažím se i to u mých rodičů. Bráním se tomu co oni chtějí a já ne“ v očích ji pálily slzy, které se draly na povrch. „Jednou to pochopí“ zvedl ji bradu, jeho dlaně skončili na jejích tvářích. Hleděli si do očí v jedné uličce ve městě. Byli od sebe jen milimetr, který je dělil od věci, spadající k více než přátelství. Lara to nevydržela. Udělala poslední krok, a spojila jejich rty.
Pomalu se stmívalo a oba dva se rozloučili. „Byl jsi zas s ní?“ uhodila dlaní do stolu Jeromova matka. „To tě nemusí zajímat“ ohradil se. Na věšák položil svůj kabát. „Ale ano zajímá. A musí. Plete ti hlavu, jen si z tebe utahuje“ křičela na něj. „Ne ona je normální, kamarádka, ta nejlepší. Nenechám se od tebe otročit, s tím je konec matko!“ bouchl do stolu a zavřel se v pokoji.
Jen jak přišla Lara domů, rodiče ji popadli za ruku a násilím odtáhly do auta. Beze slova odjela z Gothamu. Níčilo ji to, kvůli Jeromovi. Nevěděla co mají v plánu její rodiče, ale rozhodně nic dobrého.
Jeremiah odešel z domu a Jerome za to byl trestán. Matka mu to dávala za vinu. Mlátila ho a on pro ni otročil. Při jeho vzdoru, ho začala mlátit i s jejími chlapy, které si vodila na jedni noc.
Vše se změnilo. To co se stalo oba poznamenalo, níčilo ve svědomí. Až na to, že Jerome našel své pravé já, které Lara pořád hledala.
Je tu další kapitola, tak snad se líbí. 😘💘💢💋💞👅🃏🔫
#hahaha #jeromevaleska
(Moje obliba na IG)😅 (myslím hastagy)
ČTEŠ
Mad cards
RandomPřátelství z dávných a přesto jen rok starých dob. On, který se změnil. Ona co se snaží vrátit. Dva lidi, co to odnesou a přesto se jeden z těch čtyř bude muset změnit. Lara, která se vrací z New Yorku zpět do Gothamu, má v plánu jít za Jeromem. Jej...
