V obětí Deku [BakuDeku]🖤 [DOKONČENO]

21. Část

Druzí už jsme tak jaksi zabili a vyhráli ale pamatuji si že dva utekli a stále jsme je hledali.... teď jsou oba dva tady....

"To se nám tak krásně povedlo přijít dneska"

Okamžitě jsem vše shodili dolů a kryli se. Díky bohu že jídlo bylo vevnitř, Kacchan svojí matku stáhl dolů za náma.
Kontrolovali jsme hnedka pistole mezitím co Todoroki střílel aby je zaměstnal, měl jsem nůž který jsem hnedka hodil Kacchanovi. Ostatní měli náboje když už jsme chtěli pomoct Todorokiho zasáhli do ramene.
Tsuyi byla hnedka u něho a snažila se ránu zastavit

Mámě jsem se omluvil za to co uvidí, bylo mi jasný že budu muset zase zabít..... díky bohu že mě máma nemůže vydědit. Když už je teda zasáhli chtěl jsem teda za nimi ale Deku mě držel že nikam nepůjdu.

"Deku chci pomoct"
"Nemůžou tě trefit dal jsem ti nůž jen v nejhorším případě chceš pomoct? Střílej!"

Dal mi do rukou pistol a já začal i s ním mířit. Byla střílečka jednoho jsme zasáhli ale ten druhý si dával pozor. Rozhodl jsem se že půjdu pomalu k němu a naznačil ať ho zaměstnají. Taky se stalo

Pomalu jsem se k němu blížil odbočkou tak aby mě neviděl. Když jsem blízko něho tak jsem ho bodl do ramene a pak do druhého, vzal jsem mu jeho zbraň z rukou.
Deku mě, Shota a mojí mámu poslali dovnitř.

Shota jsem okamžitě šel ošetřil protože se ta krev vůbec nezastavila. Přišel k nám Kiri který mu vyndal kulku a zas musel pomoct ven.
Snažil jsem se Shotovi krev zastavit a přišla k nám i moje máma

"Já.... já nevěděla že to umíš takhle s nožem a pistolí"
"Ani já to nevěděl..... nenávidíš mě?"
".... asi bych měla co?"
"Z tvého syna se stal manžel kriminálníka a přidal se sám i ke kriminálníkům, ublížil před vlastní matkou někomu.... měla by si"

Chvíli mlčela ale já jsem se stále snažit Shotovi zastavit krev. Začínal být bledý.

"Možná bych tě měla nenávidět a říct že nejsi můj syn ale občas jsem když se viděla jak držím v rukou nůž tak mi to bylo jasný že jednou si tě tahle schopnost najde.... s tvým otcem se hádáme nic mu říkat nebudu tohle mu musíš říct sám ale ráda bych s tebou po tomhle všem byla v kontaktu a jezdila za vámi, Izuka mám celkem ráda"

Spadl mi kámen ze srdce když tohle řekla, nikdy bych to neřekl nahlas ale mámu mám vážně rád.

"Děkuji"
Hnedka na to přišli i ostatní a omluvili se mé matce za to co musela prožít. Máma se nad tím zasmála ale na Dekovi šlo vidět že se cítí blbě.

Shotovi furt tekla krev ale už to nebylo tak hrozný.
Když už přestala tak jsme se přesunuli za ostatní do obýváku kde jsem mu rameno ještě zavázal obvazem a sedl si k Dekovi.
Když jsem si sedl hnedka mi dal pohlavek a když jsem chtěl něco říct tak hnedka na to pusu

"Za co to bylo?!"
"Pohlavek za to že si udělal takovou pitomost a pusa za to že jsem rád že si v pohodě!"

Jen jsem se tak jako na oko urazil.
Po chvíli mě vzal za ruku

"Seš v pořádku? Necítíš se unaveně?"
"Nenene cítím se v pohodě"

Když jsem viděl Shota jak je bledý a nemluví tak jsem ho vzal do kuchyně kde jsem mu dal pití a jídlo k tomu si sedl k němu.

"Díky Katsuki"
"Není za co.... v pořádku? Bolí tě furt rameno? Nebo něco jiného?"
"Ne jsem v pohodě.... omlouvám se že jsem vám zkazil svatbu a svatební noc"
"Za to že přišli nemůžeš, a noc si nám vážně nezkazil. Všichni odejdou a budeme rádi že vůbec se dotáhneme do postele a navíc naše noc by vypadala tak že by jsme si lehli do postele a koukali na filmy"

Shoto se nad tím jen zasmál.

Ještě venku jsem všem řekl že to dneska oznámíme Kacchanovi hnedka potom co jeho máma odjede.... je mi jedno že nebudeme moct v noci spát ale tohle by možná bylo lepší než kdyby to nevěděl.

Ti dva odešli do kuchyně. Jsem rád že si ho Kacchan všímal protože se mi to taky nelíbilo.
Jde z kuchyně občas slyšet smích ale jinak nic moc. Celou dobu jsme se bavili a smáli jsme.

Jejich těla i ostatní věci jsme museli vyhodit.... stejně všechno bylo levný takže pohoda.

Kacchanova máma odjela okolo 7 a my čekali na ty dva.
Pak se vrátili, Shoto vypadal už líp a Kacchan byl taky při nejmenším v pořádku.

"Kacchan.... můžeme s tebou mluvit?"

Jen kývl a čekal..... buď umřeme a nebo prostě umřeme tady není nic jiného co by se mohlo stát

"Kacchan..... to dítě tě může zabít"

Řekl jsem to prostě narovinu a všichni na mě koukali jak na blázna že jsem na něho nešel jemně

"Jak...... to myslíš?"

Okay Deku nádech, výdech to dáš

"Kirishima když tě kontroloval zjistil že kvůli tomu jak máš zrychlené těhotenství tak ta malá ti může sebrat tvojí sílu.... třeba že místo toho aby si vydržel vzhůru 16 hodin tak vydržíš jen 8 a možná i méně a kvůli tomuhle je tady s námi Todoroki protože budeš zažívat bolesti a celkem velké a může se to stát kdykoliv stačí abych šel jen na nákup a přijdou bolesti"

Byl ticho, nic neříkal asi se to snažím střebat.

"Mysleli jsme si že by byl dobrý nápad ti to říct"

Přidala Uraraka a stále byl ticho. Všichni jsme ho pozorovali co udělá, co řekne.... čekali jsme na naší smrt...
prostě tam seděl a snažil se to pochopit.

"Asi si půjdu lehnout"
Vstal a odešel